Zdatnější turista by tam zvládl dojít pěšky po žluté značce z centra Františkových Lázní. Já jsem se tam svezla autem, a tak jsem měla dostatek energie, abych si mohla tento hrad důkladně prohlédnout. 

Vstup do hradu

Seeberg (někdy také Ostroh) patří mezi nejstarší hrady na Chebsku. Byl postaven v průběhu německé kolonizace Chebska někdy na konci 12. století. Původně šlo o románský minesteriální hrad (minesteriálové byli původně nesvobodní na panovníkovi závislí úředníci). Hrad během své historie mnohokrát změnil majitele. Roku 1349 daroval tento hrad městu Cheb český král Karel IV. Po husitských válkách věnoval císař Zikmund tento hrad za věrné služby svému kancléři a chebskému rodákovi Karlu Šlikovi.  Ten později přenechal hrad chebskému patricijskému rodu Junckerů, po kterých následovalo v seznamu  majitelů mnoho dalších hradních pánů z řad místní i cizí šlechty. Na počátku 18. století vykoupilo hrad znovu město Cheb. Po řadě dílčích oprav byla na počátku 20. století provedena rozsáhlejší oprava hradu. V roce 1915 byla na hradě otevřena výletní restaurace v historickém stylu a stala se magnetem pro návštěvníky z lázní i z širokého okolí. Hrad znovu začal chátrat v padesátých letech minulého století, kdy ztratil konkrétního vlastníka. V současnosti patří tento hrad městu Františkovy Lázně, v letech 1986-1990 byl znovu obnoven a otevřen pro veřejnost. 

Po průchodu hradní bránou - nalevo otevřené dveře k pokladně a také informační centrum. Přes hradní příkop vede most do vlastního hradu.

Hrad je směsicí různých architektonických stylů - původně románský hrad byl pŕestavěn v gotickém a renesančním slohu. Areál se skládá z vlastního hradu a předhradí s hospodářskou budovou, hrázděnou barokní stodolou, věžovou sýpkou a kolnou. Vlastní hrad tvoří dva samostatné paláce - románský a gotický, které jsou provázány renesančním křídlem s arkádovou chodbou v nádvoří. 

Na hradním nádvoří

Druhá strana hradu - pohled opět z hradního nádvoří

Pohled na hrad ze zadní strany - z prostoru bývalého parku.

Lze se projít i hradním příkopem - roste tam řada bylinek, trvalek a najdete tam i ostrůvky měsíčních jahod.

Pro změnu pohled z hradního příkopu na hospodářské budovy

V útrobách malebného hradu je hned několik expozic - například expozice vývoje nábytku a interiérů v 19. století. Během velmi krátkého času tak můžete na vlastní oči spatřit empír, druhé rokoko, bidermeier, novogotiku či novorenesanci. Hlavním hřebem celé prohlídky je však velký hradní sál, ve kterém najdete nádherný barokní a rokokový intarzovaný nábytek. Na hradě  je zpřístupněna i typická černá kuchyně, katovna a v suterénu zbrojnice a mučírna.

V interieru hradu

Spojovací chodba mezi dvěma hradními objekty - v době naší návštěvy tu probíhala prodejní výstava obrazů.

Z černé kuchyně (zajíce na smetaně bych si dala)

Další zajímavostí na tomto  hradě je etnografická expozice, která je umístěna v hospodářské části hradu. V barokní stodole se můžete seznámit se životem venkovského lidu na Chebsku na konci 19. století. Další prostory v této části hradu jsou věnovány lidové kultuře, zemědělství a řemeslům chebského venkova.

Vícepatrová stodola v popředí s holubníkem

Prohlídka hradu je sice bez průvodce, ale můžete se podívat všude, kde je otevŕeno.  Na pořadí prohlídky až tak nezáleží, jednotlivé části jsou nezávislé. A postupovat můžete samozřejmě i v tempu, které vám vyhovuje. Mezi jednotlivými objekty hradu přecházíte i venkem, kde se můžete pokochat i výhledy do okolní krajiny, či si odpočinout na některé z četných laviček. 

Lavičky na nádvoří hradu

Tento hrad mě překvapil zejména svou rozmanitostí. Minimum obrazů na stěnách, ale místo toho spousta artefaktů z konkrétního života v jednotlivých částech hradu. Vlastně jsem se během prohlídky nikde nenudila, prohlížela jsem si vše se zájmem. Nejpodrobněji jako vždy černou kuchyň včetně nejrůznějšího vybavení, koŕení a surovin typických pro tehdejší dobu. A z původně jistě honosných sálů jsem se na závěr přesunula  i do hospodářské části. Expozice ve stodole mi připoměla, jaké předměty, nástroje, primitivní stroje  či dopravní  prostředky používali lidé v minulém a předminulém století. 

Snad jsem vás alespoň trochu pŕesvědčila, že tento hrad stojí za návštěvu. A pokud nemáte možnost se do této nejzápadnější části naší země dostat osobně, třeba jste si rádi přečetli tento příspěvek s fotografiemi. 

Zdroj informací: www.muzeum-frantiskovylazne.czVšechny fotografie: Vladislava Dejmková