Můj týdenní pobyt se krátí. Jsem tu pátý den a už mi na stole v jídelně neleží lístek na objednání jídla na neděli. Trochu mě to rozsemutní, ale na druhou stranu vím, že je jen na mě, zda se sem vrátím. Vybavuji si chvilky v uplynulých několika letech, kdy jsem jen tak plácala do větru, že bych potřebovala masáž nebo nějakou koupel, abych unaveným zádům ulevila. Byla to jen prázdná slova, která do života uvedli až moji blízcí. Několikrát jsem jim poděkovala za skvělý dárek.

Bechyně nejsou moje první lázně, takže jsem věděla, do čeho jdu. Sužovaly mě hlasivky, můj tehdejší pracovní nástroj, a jak se tenkrát říkalo, v "křížkových" lázních, tedy na doporučení lékaře, jsem byla v Mariánkách, dvakrát, a jednou v Luhačovicích. Je to už tak dávno, že si podrobnosti nevybavuji. Zato na Bechyni budu hodně dlouho vzpomínat a už teď jsem rozhodnutá se sem za rok vrátit. Hlavně kvůli procedurám, ale také kvůli městu.

                                                                       Keramika na každém kroku

Bechyně je město keramiky. Potkávám ji za výlohami, jako čísla domů nebo cedulky s různými údaji, výzdobu vchodů, sochy i sošky v parcích, na laťkách dřevěných plotů. Asi jen málo návštěvníků odolá a projde kolem obchůdku bez touhy něco pěkného si odvézt na památku. Patřím k nim. 

                                        Karel Kryl                                                              František Křižík

Při procházkách potkám bustu Františka Křižíka, který v Bechyni pobýval u své dcery a dnes jeho jméno nese základní škola.  Na Karla Kryla, studenta zdejší střední školy, si vzpomenu u zajímavé stavby kina. V úzkých uličkách jsou vidět zbytky bývalého opevnění. Někde vklíněné do zdí domů, jinde se tyčící nad úroveň cesty.

                                                                                 Kino

Zahrada patřící ke klášteru františkánů slouží nejen k odpočinku, ale i ke kulturním akcím. Z ochozu je vidět  na řeku, protější strmý břeh a na moderní dominantu města, na Duhový most. Tento název mu dali zdejší občané díky obloukům, které připomínají tvar duhy.

                                 Klášter a ...                                                      ... část zahrady s opevněním

                                                                Pohled na most neomrzí

Snídaně, procedury, oběd, procedury, večeře. Vždy se najde chvilka, nebo i chvíle, projít se. Já se dnes odpoledne vypravila do vesničky Bežerovice. Pěšky je to necelých pět kilometrů, ale v dusnu, které dnes panovalo od rána, by to nebyl ten správný nápad. Jela jsem vlakem, od stanice ušla asi 700 metrů. Obyvatelé Bežerovic jsou tvůrčí, vynalézaví a mají smysl pro humor. Jak jinak si vysvětlit, že na jejich návsi stojí maják!?

                                                                              Maják na návsi

Poprvé od příjezdu jsem zhřešila. V lázeňské kavárně jsem si dala mrzlinu. Rozplývala se na jazyku nejen kvůli vedru, ale i dobrotou. Kávová a limetková, kombinace vhodná opakování. Tak možná - zítra! 

(Pokračování příště)

Den první: https://www.i60.cz/clanek/detail/30804/lazensky-denicek-bechyne-den-prvni
Den druhý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30805/lazensky-denicek-bechyne-den-druhy
Den třetí: https://www.i60.cz/clanek/detail/30809/lazensky-denicek-bechyne-den-treti
Den čtvrtý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30810/lazensky-denicek-bechyne-den-ctvrty