Když jsme před mnoha a mnoha léty vyhráli v soutěži druhou cenu a tou byl počítač, tak jsme byli přímo ohromeni a nadšeni! Psaní byl můj veliký koníček už od školních let a to od psaní do školního časopisu až po kroniky - pochopitelně tehdy jen psacím perem.
Když jsem se vdala a měla krátce po sobě tři děti - abych nezapomněla, že mám státní zkoušky z psaní na psacím stroji - tak jsem si z ušetřených peněz koupila svůj první psací stroj Consul a na něm psala všechno. Co kdo ze sousedů nebo známých potřeboval, tak jsem jim ve volných chvílích opsala - ať to byly různé žádosti, nebo před rokem 1989 mnoho opisů v samizdatu pro různé spolky aj.
Psala jsem i do regionálního tisku, do různých časopisů a psávala jsem i dost opisy diplomových prací pro mnoho mladých vysokoškoláků - každý rok to byly alespoň tři diplomové práce - dávalo mi to zabrat, ale dělala jsem to až do roku 1989 ráda. A byla jsem vždy potěšena, když mi pak od "mých mladých zákazníků" přicházela krásná promoční oznámení.
Začátkem devadesátých let jsme měli s manželem štěstí na výhru v novinách Mladá fronta Dnes - vyhráli jsme tehdy druhou cenu a tou byl počítač. Ovšem museli jsme si pro výhru jet do Prahy. V té době jsme měli starého Wartburga, a tak jsem se s ním brzy ráno vydali z Boskovic do hlavního města. Pochopitelně naše staré auto nebylo stavěné na dálnici - asi 30km před Prahou nám odmítlo sloužit. Všimla jsem si při dálnici "telefonu na přivolání žlutých andělů" a to bylo naše štěstí! Závada byla brzy odstraněna, mohli jsme jet dál, bylo to sice finančně náročné, ale nedalo se nic dělat.
V Praze jsem zastavili na prvním odstavném parkovišti a zavolali do redakce, že si netroufáme přijet až k nim. "Nevadí," řekli nám, "my si pro vás přijedeme." Po slavnostním předání počítače, fotografování a blahopřání nás redaktor odvezl k našemu autu na parkovišti a popřál šťastnou cestu. My přijeli domů a dali slavnostně počítač doprostřed jednoho pokoje. Všichni jsme tehdy stáli u tohoto zázraku a jen se na něj obdivně dívali, nikdo neměl ani odvahu se ho poprvé jen dotknout.
A skutečně jsme nevěděli co s ním máme dělat, jak ho asi správně zapojit, aby jsme neudělali nějakou chybu. Já jsem v té době měla jen menší zkušenost ze zaměstnání s prací na účtovacím stroji Ascota, byla to veliká hlučná skříň, to se nedalo s počítačem vůbec srovnávat.
V té době jsem chtěla psát rozsáhlejší povídky, vydávané vlastním nákladem, nezbylo mi nic jiného, než zavolat známému, aby mne naučil počítač ovládat. Ihned přijel a ukázal, jak se počítač zapíná, jak vypíná. Vysvětlil mi, jak mám psát a až dopíši své povídky, že to přijede stáhnout na disketu. Takže asi 100stránkový opis se mi podařil a já při něm trochu víc vnikla do tajů počítače a už dokázala časem na počítači i něco víc...
V roce 2001 nám odletěl druhý syn s manželkou za prací do Thajska a řekl mi, že mi v místní knihovně udělá e-mailovou adresu a budeme si jednou týdně psát. Ukázal mi, jak se to dělá a to velmi rychle, takže jsem bohužel nepochopila nic. Ale v knihovně jsem našla spřízněnou duši v mladé knihovnici, která mi vždy dopis z Thajska pomohla přijmout a zase naopak můj odeslat.
Ale já se internetu bála, měla jsem obavu dotknout se něčeho jiného, prostě měla jsem z tohoto chytrého Přítele strach, i když na druhé straně jsem se mu obdivovala. Až po delší době, když syn s manželkou bydleli u nás, se moje milá snacha stala mou učitelkou. Stále mi trpělivě a podrobně vysvětlovala, jak mám dávat svoje příspěvky na disketu, jak ukládat data - v té době jsem používala internet jen v místní knihovně a neustále tam přenášela data na disketě.
Po delší době jsme si pořídili internet domů a tím jsem se mohla víc seznamovat s tímto "zázrakem." Teď už jsem téměř 20 let vdovou, a tak mé volné chvíle vyplňuje právě počítač s internetem. Bude mi už brzy 76 let, ale nechci ještě být úplně závislá na počítači, i když ho hodně používám.
Mám zahrádku, trochu externí práce, ale také ještě vnoučátka i jednoho pravnoučka - ovšem hodně mi odrůstají. Ale jak to jde, tak si jich zatím užívám a jsou pro mne tím nejživějším koníčkem. Takže občasné hry na hřišti, vycházky, výlety kratší i delší, hry na zahradě a kolem domu, ale v poslední době mi hlavně pomáhají se všemi domácími pracemi.
Také jsem se už dřív naučila fotit na digitálním fotoaparátu a skenovat staré fotografie a tím si uchovávám i dost vzpomínek na hry s dětmi.
Když je špatnější počasí nebo mám zdravotní problémy, tak se mohu ponořit do klávesnice se svými vzpomínkami a to je pro mne ten nejmilejší okamžik a relaxace.
A tak se v duchu skláním před těmi, kdo tento zázrak - počítač a internet - vymysleli, protože dobře vím, co to bylo za dřinu opisovat texty jen s opravnými papírky nebo přepisovat znovu celou stránku, když jsem udělala nějakou chybu a nešla mi pořádně opravit.
Takže ještě jednou díky tobě, "Příteli Počítači", za tu pohodu u tebe, nejsem sice dokonalá při práci s tebou, ale snažím se moc.
Článek jem rozepsala už ráno, ale před chvílí jsem na zahrádce sekla elektrickou sekačkou a teprve nyní znovu sedám k dokončení článku. A tak ještě jednou pěkně děkuji Příteli Počítači i za to, že právě prostřednictvím tohoto zázraku si mohu po fyzické práci u tebe hezky odpočinout a být na dálku v kontaktu s vámi všemi milými známými i neznámými na i60.
A přeji vám všem ze srdce hezké, pohodové, spokojené a šťastné letní dny.
Pošlete odkaz na tento článek
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %