Ty se zase díváš v televizi na ten přiblblý seriál? Nezdá se ti, že mrháš časem?
Jakým časem, ptám se? Já žádným časem nemrhám, já jsem si ho vyplnila tím seriálem. Měla bych se snad ve svém věku učit čínsky, jít na judo, nebo skákat padákem? Já si se svým časem už dělám, co chci a co jde.

Vím, že čas ubíhá, ale já už nic nedohoním a dohánět nechci. Já si chci svým časem mrhat, jak chci já. Jdu ke kadeřnici a prý mrhám časem, protože to už nemá cenu. Chodit po nákupech, abych si koupila něco pěkného na sebe, je opět mrhání časem. Proč? Já chci ještě ve svém věku a čase  trošku vypadat.

Mrhám časem, protože nečtu vědecké knihy, ale čtu si romány, které mě baví. Kdo mi vlastně chce určovat, jak mám s časem zacházet? Jo, mrhám časem, když se dívám v televizi na zprávy, protože horory nemusím. Mrhám časem, když pláču nad tím, jak se všechno zdražuje. Tohle je opravu mrhání časem, protože já nic nevyřeším.

Mám už málo času, a tak si ho mrhám na to, co mě baví a co řešit ještě mohu. Doba je opravdu zlá a nepochopitelná. Když chci něco z toho, co se děje, pochopit, tak opravdu mrhám časem. Když si pochovám pravnouče, tak časem nemrhám.

Můj čas odchází se mnou a myšlenky na to, že se blíží konec, jsou opravdu mrhání časem.