Tam bylo krásně! Ve stáří se často vybavují vzpomínky na cestování
Eiffelovka, Akropolis, Vatikán, Santorini. Každý má v životě nějaký sen o místu, které by rád navštívil. Komu se to podaří, často na to vzpomíná celý život. Právě cestování je téma, o kterém rádi mluví lidé ve velmi vysokém věku.
Nevzpomínají, kdy si koupili novou pračku, televizi či pěkný kabát. Naopak se jim vybavují místa a zážitky s nimi spojené. U někoho to jsou cesty do zahraničí, u někoho první výlet do Prahy, k jihočeským rybníkům nebo do malebné vinařské jihomoravské vesničky. Pamatují si místa, kde něco pěkného prožili, která je okouzlila. To je zkušenost většiny lidí, kteří si povídají s velmi starými a nemocnými seniory.
„Zážitky jsou to, co nám nikdo nevezme. A většinou jsou spojené s cestováním. Současná nejstarší generace ještě pamatuje, jak byly možnosti cestovat omezené, proto pro ně cesta do ciziny zpravidla byla zážitkem. Mnozí si ho znovu vybavují, jako by ho opět prožívali. Mám zkušenost, že o cestování si lidé povídají velmi rádi,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech seniorů. „Lidé, kteří naopak necestovali, mnohdy říkají, že o nic nepřišli, že je to zbytečné. Je mi jich někdy líto, prostě neměli tu možnost nebo si neuvědomují, o co přišli, protože to nepoznali. Ale znám spoustu lidí, kteří třeba cestovali jen po Československu a mají z toho zážitky na celý život. Potvrzuje se, že umět naplnit život cestami a prožitky je důležité, lidé mají na co vzpomínat, mají pak o čem mluvit a je to i výborná terapie v době, kdy už třeba paměť přestává sloužit,“ vysvětluje.
Pro někoho je cestování zbytečné vyhazování peněz.
Pro někoho tak důležitá součást života, že raději uspoří na něčem jiném, jen aby si mohli dovolit výlety.
Jedná se zpravidla o dvě skupiny, které si moc nerozumí.
„Že tě to baví pořád jezdit k moři, já to nechápu. Vždyť v Česku je tolik krásných míst.“
„Je, však já ráda cestuju i po Česku. Ale chci vidět co nejvíce řeckých ostrovů. Prostě je mi tam dobře.“
„Je to vyhazování peněz, za takovou dovolenou bys měla věcí. Vždyť máš doma všechno staré.“
„Jenže já nechci mít co dva roky nové spotřebiče. Je mi fuk, že mám starý gauč a starou televizi. Než bych šetřila na novou, raději si ještě dám jednu cestu k moři. Koncem září, je to levnější, je tam příjemně….“
„Tak v tomhle tě fakt nechápu.“
To byl rozhovor dvou dam ve věku kolem šedesátky. Pokud se dožijí vysokého věku, budou třeba nemocné, odkázané na pomoc druhých, velmi pravděpodobně se jim bude v hlavě promítat jejich život. Uchýlí se ke vzpomínkám. Tak to prostě bývá. Ta, která si bude vybavovat různé podoby řeckého moře, možná bude ze světa odcházet spokojenější. Nebo možná ne. Každý člověk potřebuje ke spokojenosti něco jiného. Nicméně existuje studie, která zaznamenávala, na co lidé před smrtí nejčastěji vzpomínali, o čem si chtěli povídat. Závěr? O zážitcích, o cestování. Nikdo nevyprávěl o tom, jak si koupil první televizi.
Právě toto léto se touha Čechů cestovat dostala do enormních výšin. Cestovní kanceláře mají vyprodáno, letecká doprava kolabuje, kde kdo se rozhodl, že chce jet do zahraničí. Zdaleka se to netýká jen lidí mladých, spíše naopak. Nejpočetnější skupinu klientů cestovních kanceláří tvoří kromě rodin s malými dětmi lidé ve věku nad padesát let a starší. Může se to jevit jako paradox, protože na jedné straně jsou Češi bombardováni zprávami o tom, že se jejich ekonomická situace prudce zhorší, na straně druhé jsou ochotni utrácet právě za cestování, tedy dalo by se říci zbytečnost. „Mnozí lidé pod vlivem zpráv o vývoji ekonomické situace uvažují tak, že raději, než aby měli peníze na účtu, kde se znehodnocují, tak si za ně koupí právě dovolenou," míní ekonom Štěpán Křeček. Mluví se o tom, že Češi cestují jako by to mělo být naposledy. Jako by se rozhodli si ještě co nejvíce užít.
Mnozí hodně staří lidé to chápou. Shodují se, že vzpomínky a zážitky jsou to, co jim nikdy nikdo nemohl vzít.
„Někdy to bylo až dojemné. Seděla jsem u velmi nemocné paní, která si nepamatovala, co měla před hodinou k obědu, ale ona mi začala do největších podrobností vyprávět, jak byli s manželem v Římě, co přesně tam viděli, jakou zmrzlinu si dali. Přesně si pamatovala, jak to v té cukrárně vypadalo. Usmívala se a byla při tom vzpomínání šťastná. To mě utvrdilo v tom, jak důležité je naplnit život prožitky a neprosedět ho u televize,“ říká Jana Novotná.
Je v podstatě jedno, jestli jednou člověk vzpomíná na to, jak stanoval se svou první láskou u Máchova jezera nebo jak pozoroval duhu na Maledivách. Důležité je, aby bylo vzpomínat na co.
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
