Od Špindlerovy boudy, ke které jsme se nechali vyvézt ze Špindlerova Mlýna autobusem, trvá cesta k pramenům Labe zhruba tři hodiny. Krásná hřebenovka kolem Dívčích a Mužských kamenů s kouzelnými rozhledy je náročná snad jen proto, že na ní nenarazíte na žádné občerstvení, a tak vodu a něco k zakousnutí je potřeba mít v batohu. Motivací na cestě je však cíl - pramen Labe.

                                     Tady, kousek nad Labskou boudou, dlouhá pouť Labe začíná. FOTO: Jan Raška

Je fascinující být u jakéhokoli začátku. Ať je to život, anebo třeba "jen" pramen. Ten labský přitom není jen tak ledajaký. Nachází se v nadmořské výšce 1 387 metrů, odkud nese průzračnou vodu (minimálně v té krkonošské části) celkem 1094 kilometrů do Severního moře. A právě ten začátek, kdy pod Labskou boudou padá Labským vodopádem do Labského dolu, je nejvíce vzrušujcí, stejně tak, když na své cestě k moři postupně sbírá potoky, říčky a další řeky...

Pozorovat Labe, jak se prodírá Labským dolem do Špindlerova Mlýna, je jistě pro každého nezapomenutelným zážitkem. My jsme ten den našlapali necelých dvacet kilometrů (od Labské boudy do Špindlu je to přes devět kilometrů), ale bylo to právě Labe, které nás dole, u soutoku s Bílým Labem, nádherně osvěžilo. Ponořit si unavené nohy do studené bystřiny je požitek.

                                                               Dvorský potok, jeden z prvních přítoků Labe. FOTO: Jan Raška

                   Ve Špindlerově Mlýně, U Dívčí Lávky se střetávají Labe s Bílým Labem. FOTO: Jan Raška

Podél Bílého Labe a Čertovy strouhy

Další den jsme prozkoumali tok Bílého Labe, levého přítoku řeky Labe v Medvědíně. Právě odtud jsme se vydali Údolím Bílého Labe k Boudě u Bílého Labe, což je pohodlná čtyřkilometrová vyasfaltovaná trasa, kterou bezpečně zvládnou nejen méně zdatní turisté, ale třeba i maminky s kočárky či vozíčkáři. Cestu si velmi užívala i naše fenka, která se snad každých dvě stě metrů chladila proudem studené, ale křišťálově čisté vody. Četné vodopády a kaskády, které v minulosti způsobily tektonické pohyby, se všem milovníkům přírody musí líbit.

Po malém pivním občerstvení v Boudě u Bílého Labe jsme se vydali ještě dál, a to korytem Čertovy strouhy, pravostranným přítokem Bílého Labe. Čertova strouha vznikla na přelomu 19. a 20. století jako obrana proti povodním. Na potůčku bylo vybudováno několik hrází pro zmírnění toku a eliminaci škod povodněmi.

                                                         Čertova strouha, kolem níž vede naučná stezka. FOTO: Jan Raška

Pomalu českou krajinou až k moři...

Labe je nádherné na mnoha místech, jak v Česku, tak i dále v Německu. Je obklopeno národními parky, přírodními rezervacemi a chráněnými územími s unikátní flórou i faunou. Na řece leží spousta krásných měst, které v průběhu historie vzkvétaly mimo jiné díky Labi.

Ostatně, řeka Labe odjakživa přitahovala nejen turisty, ale i fotografy. I ty naše na Íčku:

                                                                                
                                                                            Soutok Labe a Chrudimky. FOTO: Vladislava Dejmková

                                                                                         Labe za Brandýsem. FOTO: Martina Růžičková

                                                                              Labe od kostelíka v Dubičkách. FOTO: Alena Tollarová

                                                                                               Labe v Libochovanech. FOTO: Jan Zelenka

                                                                                                 Labe v Litoměřicích. FOTO: Věra Ježková

                                                                  Labe z vyhlídky u Dubického kostelíka. FOTO: Alena Vávrová

                                                                        Labe z Málkovy vyhlídky v Ústí. FOTO: Naděžda Špásová

                                                                                                        Labe v Děčíně. FOTO: Vlasta Ledlová

                                                                                               Duha nad Labem. FOTO: Marie Měchurová