Příběhy naší rodiny: O třebenické babičce

Příběhy naší rodiny: O třebenické babičce
Všechny fotografie z rodinného archivu Jana Zelenky

Mít dědečka a babičku je docela normální. Na tom není nic divného. Dědečka i babičku měl, nebo ještě má každý. Dokonce ve dvojím vydání. Moji třebeničtí prarodiče byli bohužel jen v jednom vydání. Jako dítě jsem to vždycky cítil jako křivdu.

Osud mě vlastně o tu druhou babičku a druhého dědečka okradl. Když jsem byl o něco větší, dozvěděl jsem se, že tohoto dědečka neznala pořádně ani moje matka, protože jeho život zhasl kdesi na haličské frontě první světové války.  V každé válce se za něco, nebo za někoho bojuje a umírá. A většinou zcela zbytečně. A dědeček bojoval a umřel za císaře pána. Měl jsem už jako dítě na stařičkého mocnáře Franze Josefa vztek, protože mě připravil o dědečka. Dodnes ho nemám rád, i když je tomu už celých sto let, co tenhle můj dědeček odešel na věčnost.

To třebenickou babičku, tedy babičku ze strany otcovy, jsem si užil do sytosti. Byla to krásná a moc stará babička.  Měla prošedivělé vlasy hladce sčesané dozadu, pruhovanou šatovou zástěru a květovanou jupku. Sedávala s  dědečkem na zahrádce na lavici pod meruňkou a usmívala se. Tedy alespoň, pokud jsme u babičky a u dědy byli na návštěvě. Jestli se usmívala i potom, to už nevím. Ale asi ano, protože to byla moc hodná babička. A podobala se paní Terezii Brzkové, která byla snad nejkrásnější filmovou babičkou, kterou jsem kdy viděl.

 

 

 Třebenická babička pekla na tálkách starého kuchyňského sporáku vynikající vdolky a mazala je svojí meruňkovou zavařeninou, kterou dělala z meruněk sklízených každoročně dědečkem na zahradě za domem. A chalupa byla přitom celá rozvoněně meruňková a já jsem jedl vdolky ještě horké.

Třebenice.

Dům, ve kterém žil můj otec s rodiči /tehdy vypadal trochu jinak/

foto: Věra Ježková

 

Děda býval ve městě váženou osobou. Jako jeden z  mála znal všechny tajné receptury všech možných likérových specialit, které jako znalec míchal v  proslavené třebenické likérce Ferdinanda Kraupnera a které byly ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století známé po celých Čechách. Když se z Kraupnerovy továrny stala po válce Fruta, bylo po slávě. Ale tak už tomu bohužel v té době bylo.

    Děda Václav Zelenka

 

„Pojedeme domů.“ Tohle říkal můj otec pokaždé, když jsme se chystali vyrazit za dědečkem a babičkou a strýcem Horou, známým malířem, do Třebenic. Matku to pokaždé rozzlobilo a říkala otci, doma jsi přece tady. Ale otec jí odpovídal, že doma bude vždycky tam, kde žije jeho matka. A kde on sám vyrůstal. Tenkrát jsem otcova slova ještě nepochopil.

Ubíhala léta a dědeček, který vášnivě rád luštil křížovky, při jednom takovém luštění usnul a už se neprobudil.  A uběhlo zase pár let a to zase usnula babička a mně se pak moc stýskalo po jejím pěkném úsměvu a po vdolkách s meruňkovou zavařeninou. A taky po jejich voňavém starém domku s malou zahradou, kde rostly meruňky a zlaté renety a odkud jsme mohli koukat na vysoký kužel Košťálova se zříceninou hradu nahoře.

Nevím, jestli dnes ještě někde existují staré babičky v pruhovaných šatových zástěrách a v květovaných jupkách, které se pořád usmívají a jsou moc hodné. A které umí taky dělat dobré vdolky. Nevím, ale pochybuji o tom. Pokud bych nějakou takovou babičku ještě někde potkal, docela rád by ji adoptoval. Taková babička mi moc chybí.

 

Děda s babičkou před třebenickým domem

 

Otcova kresba

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
32 komentářů
Alena Velková
Milé, hezké vzpomínání.
Zdenka Jírová
Takové babičky už dnes nejsou. Tu svoji jsem zde také popsala a vzpomínám na ni dodnes, i když už odešla před více než 60 lety. Je ale krásné, mít na koho vzpomínat tak hezky.
Rostislav Mraček
Pěkně a s citem napsáno! Krásně jsem si početl.
Jan Zelenka
Ještě jednou všem děkuji za hezké příspěvky.
Jitka Hašková
To jsou krásné vzpomínky. Také jsem nepoznala babičku a dědečka z tátovy strany. Taťka byl sirotek a mamka jeho rodiče vůbec nepoznala. Vychovávalo ho teta-sestra jeho maminky. Z mamčiny strany jsem si pořádně užila jenom babičku, děda umřel, když mi byly 4 roky. Asi je nás víc, kteří nepoznali všechny 4 svoje prarodiče.
Miluše Hasenohrlová
Jene, i druhý příběh krásný, nezklamal. A dobové fotografie nádherné.
Soňa Prachfeldová
Krásné, krásné, krásné.
Jan Zelenka
Dano, díky, počkám si.
Dana Puchalská
Honzo,to je krásná a milá vzpomínka. Děkuju. Ale myslím si,že už žádnou babičku v oblečení, které nosila Tvoje babička z Třebenic nepotkám. Kdyby se mi zadařilo, dám vědět.
František Matoušek
Hezké vzpomínání doplněné dobovými fotografiemi.
Zdenka Koldová
Moc pěkné vzpomínání i dobové fotografie.Já jsem si bohužel neužila ani babičku,ani dědečka.Mé mamince byly 3 roky,když její maminka zemřela a její tatínek,tedy můj dědeček odešel po první světové válce za prací za moře ,tam se znovu oženil a mamince zbyla jen jedna,taky dobová,fotografie.Mého manžela naopak vychovávala babička s dědečkem,maminka ho měla za svobodna a musela do světa za prací.No a moje pravnoučata mají sice dědečky jen dva,ale babiček více a to vlastní i nevlastní,jednu nevlastní dokonce až z Vietnamu,protože tchán mé vnučky po útlumu Aerolinií u nás odešel létat do Vietnamu a tam se jako rozvedený znovu oženil.
Blanka Lazarová
Jendo, pěkné vzpomínání.
Jan Zelenka
Paní Šimková, napište také svou vzpomínku, rád si ji přečtu. Taková ohlédnutí jsou sice trochu nostalgická, ale příjemná.
Jan Zelenka
Ještě jednou vám moc děkuji za příjemné ohlasy. V tomto tématu je zde hodně hezkých článků. Jsem zvědavý na další rodinné vzpomínky.
Martina Růžičková
Moc hezky jste o svých prarodičích napsal. :-)
Květa Řičánková
Když jsem se narodila měla jsem prababičku a babičku, dva pradědečky a 2 dědečky. Tatínkovi maminka zemřela když mu bylo 14 let, jeho otec se dožil 81 roků. Prababičku a pradědu- rodiče babičky si nepamatuji byly mi 3 roky když zemřeli. Babička a prý i její maminka byla moc hodná a velmi pracovitá, měli jsme ji moc rádi. Dožila se i s dědou mých dětí. Druhý praděda se dožil 95 let a na toho už si pamatuji.
Hana Šimková
Já jsem měla úžasného dědečka, který uměl krásně vyprávět Měl velkou zahradu, kde pěstoval snad úplně všechno a staral se také o včely. Moc rádi jsme s bratrem vykusovali voštiny, ale na včely jsem měla bohužel alergii a tak jsem se jim musela vyhýbat. O dědečkovi by se toho mohlo napsat opravdu hodně a možná, že to ještě zkusím. Pane Zelenko o babičce píšete velice láskyplně a je vidět, že jste člověk s velkým srdcem.. Bohužel už se moc takové babičky a dědečkové nerodí.
Jana Šenbergerová
Moc hezké vzpomínání. V naší rodině jsou babičky dlouhověké, až na moji maminku, a dědečkové všichni krátkověcí. Moje vnoučata mají jen jednu babičku a ta je moc ráda, že je má. :-)
Daniela Řeřichová
Citlivě napsaný článek vhodně doplněný dobovými fotografiemi. Měla jsem štěstí na velikou rodinu včetně prarodičů z obou stran a láskyplné dětství. Přestože každá babička pocházela z jiného prostředí, společná byla vzdělanost, k níž nás také vedly. Žádná už nenosila šátek. Dědečkové byli sice vážnější, také oba městští, ale nezkazili žádnou legraci.
Marie Ženatová
Díky za hezký článek. Moje hodná, laskavá a milá babička měla na hlavě neustále šátek, ale v neděli byl jen ten nejlepší - sváteční. Velmi ráda na ni i dědečka vzpomínám*
Naděžda Špásová
Tak já například měla sice dvě babičky, z toho otcovu jsem viděla jednou v životě a druhá babička byla volyňská Češka. Dědečka jsem neměla ani jednoho. Ten otcův se prý upil k smrti a ten druhý byl zabit na Volyni. Na rozdíl od jiných skoro žádné hezké vzpomínky na prarodiče nemám.
Jan Zelenka
Přátelé, moc vám děkuji za ohlasy. Já jsem si užil jen prarodiče se strany otcovy. A byly to vždy moc příjemné návštěvy, spojené s vycházkami do kouzelné krajiny Středohoří s otcem, který byl velkým patriotem.
Zdenka Soukupová
Zažila jsem oba dědečky i babičky. Babičky byly ale obě nevlastní. Ty vlastní zemřely velmi mladé, když máma a táta byli ještě malí. Jedna babička bydlela daleko, takže jsem ji vídala opravdu málo. A s druhou jsme bydleli v jednom domku a to byla babka. Vlastní děti neměla (tátu vyvdala) a k nám vnoučatům se nechovala moc hezky. Neměla jsem ji ráda. Takový je život.
Eva Mužíková
Takové fotografie a vyprávění mne vždy moc potěší. Děkuji.
Alena Tollarová
Mít babičku a dědečka zase tak normální není. Mého narození se nedožil ani jeden z nich. Z tatínkovy strany o nich nevím vůbec nic. Z maminčiny mi babičky nahrazovaly bába lukavská a bába lovosická - prosím bez jakéhokoliv hanlivého přídechu - babiččiny sestry. Ráda na ně vzpomínám.
Jana Jurečková
I já já jsem měla svoje babičky, obě byly vlídné, milé, laskavé. Jak jsem se těšila na buchty, koláče, na prázdniny. Nelze si nevzpomenout! Vlasy dozadu učesané a šátek. Tehdy se to tak nosilo.
Anna Potůčková
Hezké vzpomínky na babičku.
Alena Švancarová
Já jsem poznala 2 babičky,ale ani jednoho dědečka.Oba už nežili,když jsem já spatřila světlo světa.Vzpomínáte na vdolky a vůni marmelády z meruněk.Já zase na to,že mě babička naučila háčkovat a plést.A druhá babička mi říkala Macku.Tenkrát,v době hlubokého dětství,jsem si neuvědomovala,že tady jednou ani jedna nebude a pak teprve bude člověk vzpomínat a říkat si ,jak by jim řekl,že je má rád.
Krejcar Stanislav
Nu ,ano vzpomínání na dobu našeho mládí a jablek nezralých. Dětství a doba bezstarostného mládí bez politického podtextu dneška, kdy starosti přebírali rodiče a prarodiče za nás. To byla i doba třešní Karšovek, Holovouského Malináče nebo i Pourova zelí ke krouhání, My jsmezažily jen dobu Tondy Zápotockého, Honzikovu cestu nebo Kuřata na cestách , či Hledáme písničky pro děti ještě v černobílé televizi. a Štěpánku Haničincovou a Pavlínku Filipovskou. To bylo naše mládí.
Eva Kopecká
Zlaté renety a nonety měl děda taky...nejlepší jablka, která jsem kdy jedla.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše