Vždy vyzdvihoval rodinu jako nejlepší prostředí, ve kterém může dítě vyrůstat. Matějčkův odkaz se promítá i do současných zákonů o rodině a náhradní rodinné péči.

Psycholog Zdeněk Matějček se zabýval studiem podmínek vývoje dětí v ústavech se zaměřením na psychické strádání a deprivaci. Byl inspirací i oporou vzniku Sdružení pěstounských rodin, u jehož zrodu stál také psycholog Miloslav Kotek, který na práci Matějčka vzpomíná. „S panem profesorem jsme velmi intenzivně spolupracovali. Mnoho jeho myšlenek se podařilo vetknout do rodícího se nového systému náhradní rodinné péče,“ vysvětluje Kotek. Sdružení pěstounských rodin letos v říjnu k příležitosti stého výročí narozenin profesora Matějčka uspořádá konferenci. Předmětem bude diskuse a rovněž vyjasnění toho, co je „zájem dítěte“ a jak se v oblasti náhradní rodinné péče tímto zájmem řídit v praxi.

Vychováváme, když nevychováváme

Sdružení pěstounských rodin dodnes ctí inspirativní myšlenky profesora Matějčka, které vyzdvihují vyrůstání v rodině: Je to právě rodina a její jedinečnost, která dítěti umožňuje zažívat, co je to doma, jak pestré mohou být mezilidské vztahy, co je důvěra a spolupráce, zodpovědnost za druhého, ale také blízkost a bezpodmínečné přijetí a pravé hodnoty v životě. „Často říkal, že nejvíce vychováváme, když nevychováváme. Také věřil, že ke svým dětem bychom se měli chovat tak, aby nám jednou byly schopné odpustit,“ vzpomíná jeho vnučka Alžběta Candia Muñoz.

Zdeněk Matějček se v dětství potýkal s potížemi s kyčlí a musel podstoupit operaci. Poté nastoupil do internátní školy a domů nejezdil příliš často. „Domnívám se, že zkušenost, jak se cítí dítě bez rodiny, mohl mít děda právě z internátní školy a z toho pramenila ta jeho potřeba věnovat se dětem, které nemají šanci se obhájit, jsou někde opuštěné a je jim smutno,“ doplňuje Candia Muñoz.

Matějčkovy hodnoty v současné legislativě

Profesor Matějček se zabýval zejména náhradní rodinnou péčí. V rámci svého působení v Sociodiagnostickém ústavu nejdříve zkoumal děti z dětských domovů a děti vyrůstající v méně příznivém sociálním prostředí s cílem nalézt způsoby, jak těmto dětem poskytnout pomoc. V té době, přesněji v roce 1950, byla z ideologických důvodů v tehdejším Československu zrušena pěstounská péče a všechny ohrožené děti se dostávaly do dětských domovů a zařízení kolektivní výchovy. „Profesor Matějček se proto začal věnovat dětem vyrůstajícím v zařízeních kolektivní výchovy a již na začátku šedesátých let sledoval přes 600 dětí z tohoto prostředí,“ přibližuje Julija Prejsová, koordinátorka PR aktivit Sdružení pěstounských rodin, které osobnosti profesora Matějčka věnuje též nový díl podcastové série Náhradka.

Matějčkovy hodnoty je možné vysledovat i v aktuální legislativě. Do roku 2023 by měl být vytvořen zákon o rodině i náhradní rodinné péči. Umisťování dětí do tří let v kojeneckých ústavech by mělo v České republice skončit do roku 2024. Mnozí v této souvislosti zdůrazňují odkaz profesora Matějčka, že je to právě rodina, která vytváří ideální prostředí, kde může dítě vyrůstat a lidsky dozrát.

                               Prof. Matějček ve filmu Děti bez lásky. FOTO: wikisofia

Sofistikovaný vědec i srozumitelný popularizátor

Zdeněk Matějček spolupracoval i s profesorem Josefem Langmeierem, se kterým publikoval několik děl, jimiž prakticky definoval nový psychologický pojem psychická deprivace. „Byl to člověk mimořádně laskavý, pozorný a citlivý k druhým, nikdy své názory nevnucoval, ale dovedl je říct velmi jasně a obyčejnými slovy tak, aby jim mohl rozumět každý. Byl velmi sofistikovaný vědec i srozumitelný popularizátor,“ dodává Kotek.

Matějčkova práce ovlivnila i režiséra Kurta Goldbergera, jenž s profesorem spolupracoval na vzniku filmu Děti bez lásky. Film byl alarmující zprávou o citové deprivaci dětí vyrůstajících v jeslích i dalších kolektivních zařízeních. Pomohl ke vzniku koncepce psychických potřeb dítěte, které nelze naplnit v ústavním zařízení. Jsou jimi potřeba náležitého přívodu podnětů, potřeba styčnosti, potřeba životní jistoty i pozitivní identity a potřeba otevřené budoucnosti.

Zdroj: Sdružení pěstounských rodin