Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často

Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často
Ilustrační foto: Ingimage

Vědí, že jim bude smutno, že samota je ve vyšším věku těžká, že je vysoce nepravděpodobné najít si nového partnera. Počítají s tím, že je rodinní příslušníci nebudou chápat. Přesto se po dlouholetém manželství rozhodli – rozvedeme se. Častěji tento krok dělají ženy.

Celkově počet rozvodů mírně klesá, avšak toto neplatí pro páry vyšší věkové kategorie. Naopak, lidé ve věku přes padesát se rozvádějí častěji než v minulosti. Jenže podléhat pocitu, že jde o nový správný trend vhodný pro každého, bývá zrádné. Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že se ve vyšším věku rozvádějí páry, které vlastně žádné obrovské, nesnesitelné problémy nemají. Jen pod vlivem současného nastavení společnosti, které vyvolává dojem, že se všichni neustále musejí bavit, být úspěšní a výkonní, získali pocit, že se v manželství nudí.

Ale hlavně, ze všech stran slyší: Tak proč se nerozvedete?

„Manžel mi v posledních letech leze na nervy, máme malý byt a poté co přestal pracovat, je pořád doma. Jenže, když se chci svěřit kamarádkám, normálně si popovídat o trablech v manželství, vždy slyším věty typu: rozveď se s ním, jsi ještě mladá, samotné ti bude líp. Některé známé mi naopak říkají, že si mám někoho jiného najít. Všechny mé známé jsou rozvedené, dvě jsou vdovy, jedna je svobodná celý život. Vlastně si připadám jako výjimka, když jsem v mém věku stále vdaná za stejného muže,“ říká pětapadesátiletá Jana z Ostravska. Za největší problém svého manželství považuje nudu. „Neříkáme si nic pěkného, nikam nechodíme. Máma mi říká, že to je přece po mnoha letech vztahu normální, že si mám vážit toho, že Pavla mám, že až budu stará a nemocná, poznám, jak je důležité nebýt sama. Že pak jde o to, aby si lidé navzájem uvařili čaj. A já vlastně nevím. Nevím co chci,“ svěřuje se.

Když nedávno oznámili rozvod Bill a Melinda Gatesovi, mnozí lidé říkali, že jeden z nejúspěšnějších lidí světa a jeho žena přesně vyjádřili jejich pocity. Gatesovi totiž svůj rozvod komentovali větou: „Už nevěříme, že bychom v další fázi našeho života mohli jako pár společně růst.“

Každý si pod tím může představit něco jiného, ale je to výstižné. V životě přichází chvíle, kdy lidé dojdou k závěru, že jim bude lépe každému zvlášť a je jedno, zda jde o miliardáře nebo penzistku z malé české vesnice. A současná doba ke snění o dalším růstu hodně přispívá. Zatímco dříve si lidé v šedesáti přáli život tak nějak společně v klidu dožít, nyní si mnozí od následujících let slibují nové zážitky, naplnění svých snů.

„Je třeba konstatovat, že většina rozvodů je naprosto zbytečných a rozcházejí se i lidé, kteří se k sobě povahově hodí,“ říká psycholog Jeroným Klimeš, který rozhodnutí jít s někým do vztahu přirovnává k tomu, když se spolu lidé rozhodnou plavit na jedné lodi po dlouhé trase. A jestliže se spolu plavili dlouho a nepoprali se přitom, je celkem podivné, že najednou přijde chvíle, kdy jsou přesvědčeni, že už spolu nevydrží. Jenže přesně tak tomu nyní často je. Jednou z příčin je to, že se lidský věk za posledních dvacet let prodloužil, muži žijí v průměru sedmdesát šest let, ženy osmdesát dva. Takže je logické, že mnozí lidé si v padesáti či šedesáti letech uvědomí, že mají před sebou ještě docela hodně let a postaví sami sebe před otázku: Proč je nezkusit prožít jinak než žiju právě teď?

„Vím, že to co teď řeknu, bude jako přes kopírák, protože jsem přesně totéž mnohokrát četla, ale já si opravdu, když děti odešly z domova, uvědomila, že se s mým mužem ukrutně nudím, chátrám, degeneruju,“ říká jednašedesátiletá Irena, která se rozvedla přes devíti lety. „Děti mě nechápaly, kamarádky ano. Můj muž byl úplně normální hodný chlapík, který chtěl od života už jen pohodu, klid, to znamená každý večer u televize. V půl osmé jsme zasedli, v devět chrápal, když jsem ji chtěla vypnout, probral se a vynadal mi, proč to vypínám, když se dívá. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok. No tak se teď dívám na televizi sama, občas, na to, co chci. Chodím do divadla, vařím jen to co jím já, uspořím si na dovolenou u moře. Nájemné v garsonce utáhnu. Mám klid. Jsem sobecká? Proč? Celý život jsem dělala vše pro něj, pro děti. Zbytek života dělám vše jen pro sebe,“ vypráví. Děti jí říkají: „Mami, proboha, vždyť jste měli normální manželství.“

Irena: „No měli, všechno bylo naprosto normální. Přesto jsem se rozvedla.“

Mnoho lidí podlehne obavám z blížící se penze. Jsou pod vlivem článků o lidech, kteří až po odchodu do důchodu zjistili, jak obtížné pro ně je být neustále celé dny spolu. Začali se hádat, vlastnosti, které jim navzájem vadily, se projevovaly silněji než dříve. Někteří proto přistupují k rozvodu už preventivně před penzí.

Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“

Dříve se tolik nemluvilo o štěstí. Nyní je to jedno z nejpoužívanějších slov. Lidé tedy mají pocit, že v životě musejí být šťastní a to se odráží i do jejich vnímání problémů v manželství. Dříve se nějak ani nepředpokládalo, že by manželé po třiceti a více letech měli být šťastní, úspěchem bylo, když byli aspoň spokojení.

Každopádně jde o jev, který naši předkové neznali a asi by se hodně divili, že se nyní padesátileté a šedesátileté dámy chtějí rozvádět místo toho, aby se třásly strachy, že se jejich manžel zakouká do mladší ženy.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
76 komentářů
Jitka Caklová
Jak vidno ani vám nedošlo, o čem můj příspěvek 08:21 je. Za víc jak osm let mého působení na íčku pan Raška řešil mnoho problémů vzniklých zaváděním paralelních (fiktivních) profilů s "krycími" jmény, aby dotyční mohli "od plic" a rádoby bezpečně, napsat, co mají ve své hlavě. Co se týče profilů, tak když kliknu na vaše jméno u příspěvků 13:44 a 13:51, tak žádný článek nevidím. Tím, že sama Blog nemám, tak ani do ničích blogů nenahlížím. Za pologramota považuji sebe, neboť celým životem procházím, z mého pohledu poměrně úspěšně, se základním vzděláním, a i tak mám dva profily, pouze ten druhý nepoužívám pro nekalé účely, tedy vlastně vůbec. Virtuální svět je nebezpečný, pravda někdy i bezpečný v tom, že nikdo neví kdo je kdo. Já když si založím profil Anežka Uplakaná, Újezd 81, tak můžu psát hovadiny a v hloubi Duše se můžu chechtat, jak jsou lidi hloupí, že mi skočili na lep. A pokud máte dojem, že například s vámi bojuji, pak je to boj ve vaší hlavě a se mnou nemá nic společného. Nejlepší by bylo, kdyby všichni otitulovaní měli své tituly napsané na čele, aby ti pologramoti si to mohli přečíst a náležitě k nim vzhlíželi. Tak asi tak :-)
Libuše Křapová
Nakoukla jsem na váš blog, pane Berko, a dala vám hvězdičku. Pěkně píšete.
Jindřich Berka
Paní Caklová, za "pologramota" se nepovažuji. Jsem sice vyučen mlynářem, ale mám 2 VŠ, studoval jsem doktorský program, ruštinu na Lomonosově univerzitě v Moskvě a auditorský certifikát na auditora bezpečnosti potravin na VŠCHT v Praze. Nestuduji zde lidi na profilech, ale čtu se zájmem, co vytvořili, čím mě oslovili a potěšili. Jindra
Jindřich Berka
Dobrý den paní Caklová, proč musíte pořád s někým bojovat? Co jsem já vám udělal? Mám na I60 blog. Je tam přes sto článků. Možná i 200. Já to nepočítám. Píši o svých emocích, co se lidem podařilo, držím jim palce, aby se měli rádi. Také něco z mé odbornosti. Jsem vrchní rada v oblasti bezpečnosti potravin. Takže nějaké rady. Také na pár hodin učím, tak píši o problémech ve škole. Proč děti nečtou, neumí radit a mnohdy neujdou ani 5 km, když jdeme na procházku. Mám rád lidi i když vím, že jsou zatrpklí. Umím se i vcítit. Mají určitě nějaké problémy. Vidím život z té světlejší stránky. Dnes se tomu vznešeně říká být pozitivní. Přát sobě, druhým, hodně se smát. Utřít oči od slz a roztáhnout ústa k smíchu. Moc vám přeji. Hodně zdraví, spokojenosti a radosti. Jindra
Jitka Caklová
Nojo CÁklová :-) Ano, co píši já, vypovídá o mně, protože je to záležitost mojí hlavy. Stejně tak, co píšete vy je záležitost vaší hlavy. Co píšete o mně vypovídá o vás a co doporučujete mně zároveň platí i pro vás.
Martin Vrba
Nojo, paní Cáklová, máte naprostou pravdu ve všem, co jste kdy řekla a ve všem, co do konce života řeknete a určitě máte pravdu i ve všem, koho vám připomínám a budu připomínat. Já to nechci a nebudu a ani nemohu to ovlivňovat, protože je to záležitost vaší hlavy. Hlavně klid - klid - klid. :)
Barbora Bělíková
Pane "Martine Vrbo", dost dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, proč mi připomínáte jednoho hajzlíka ze základky, který šikanoval holky. Na kluky si netroufl, protože by dostal přes hubu. Muž, který žije ve spokojeném svazku s ženou, nepotřebuje "právo být rozmazlován ženami na íčku" (14:22). To samé platí i pro "Jindřicha Berku". I pologramot umí komunikovat ze dvou, či více profilů. Pan "Berka" napsal článek, v podobném slohu, jako píše "pan Martin Vrba" https://www.i60.cz/clanek/detail/31061/kdyz-je-stary-muz-smutny a když si zadám do "lupy" Jindřich Berka, otevře se mi "jeho" profil, bez jediného článku. Takže "pánové", případně "dámo", nedělejte z lidí hlupáky, neboť, Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Jitka Caklová
Škoda že ne na paní "Colombovou" :-) :-) :-)
Martin Vrba
Paní Caklová, tímto 14:22 jste si vyčerpala pro tento měsíc veškerou konverzaci zdarma se mnou, budu se těšit na další měsíc, že se zase ozvete. V případě, že váš zájem je tak hluboký, že máte zájem o placenou konverzaci se mnou, tak se obraťte s důvěrou na mého producenta. :)
Jitka Caklová
14:22 Jen pro upřesnění, ne jen, že neumíte číst příjmení, ale ani hodiny. "12:16 Paní Caklová" ???
Jitka Caklová
..... Zatím se cítíte být na koni, neboť vám ještě nedošlo, že vše co podsouváte druhým, vypovídá pouze o vás. Až nyní HOWGH!!!!
Jitka Caklová
14:22 Vaše ubohost by mi už ani nestála za reakci, ale je mi jasné, že vše jsou výmysly vašeho mozku, bez špetky srdce a proto reaguji. Mě nikdo, natož muž, neučinil nešťastnou a už vůbec ne na věčné časy. S manželem žijeme ve společné domácnosti 23let, oba s vlastní zkouškou z předešlého manželství. Pouštím se do akcí, o kterých vím, že zvládnu a o tom, kdo tady působí trapně, by se dalo polemizovat, nepochybuji o tom. HOWGH!!!
Martin Vrba
12:16 Paní Caklová, vím, že vás nějaký muž učinil nešťastnou na věčné časy, ale tak to vraťte přímo jemu, a pokud už nežije, tak mu choďte třeba krást kytky z hrobu, jinak řečeno - pouštějte se jen do akcí, které zvládnete, takto už tady působíte jen trapně. Snesu všechno - když je v tom alespoň špetka vtipu. Nás mužů je tady hrstka a máme tedy právo být spíše ženami rozmazlováni, než zesměšňováni. :) Ze mne nemusíte mít žádné obavy v žádném směru. Z vás čiší jen problémy na sto honů daleko a jen specializovaný lékař by z vás měl radost. :)
Zuzana Pivcová
Když už tady byla řeč o dvojici Fajtlových, podobně spolu zůstávali i manželé Peřinovi. Když budete chtít, přečtěte si zde můj někdejší článek Má setkání s válečnými letci.
Jitka Caklová
23:16 Ne já, ale Vaše dokonalost, či spíše ješitnost.
Jitka Caklová
LÁSKA má mnoho podob a její přítomnost se u člověka neprojevuje pouze ve vztahu dvou lidí, kteří spolu žijí, ale v projevuje se i ve vztahu k lidem obecně. Naopak absence LÁSKY způsobí, že se člověk do problémů druhých neumí vcítit, zesměšňuje a ironizuje jejich slabost, sype sůl do jejich ran, aniž by si uvědomil, že jim ubližuje.
Martin Vrba
Pane Berko, vystihl jste to přesně a stručně a já to jen shrnu. Ti lidé se musí stále milovat. Musí si spolu rádi i dál třeba jen povídat, když už ubyde ta fyzická láska - musí být rádi spolu - těšit se jeden na druhého - musí mít jeden o druhého starost - soucit s ním - musí s tím druhým plakat i smát se - když jsou k tomu důvody. Když jednoho bolí zub, tak se "musí" skoro rozbolet i toho druhého! To vůbec neznamená, že nemohou mít spolu spory, často je to důkaz jenom jejich temperamentu a že každou věc spolu řeší a diskutují spolu - že nemají před sebou tajemství, vždy tam musí být ale ta LÁSKA. Ti lidé se nesmí odcizit, začíná to tím, že spolu přestávají mluvit, pak nastává nuda a po nudě dokonce snaha tomu druhému ublížit - osolit mu jeho bolavé rány - zneužít tu znalost slabosti k ubližování a ne k pohlazení ran - jak to bylo na počátku jejich vztahu.
Jitka Caklová
06:58 "Když totiž žena miluje, tak pečuje, ale když ne, tak někdy zraňuje." Z mého pohledu, když žena ví, proč miluje, tak s láskou pečuje. Bez lásky zraňuje pouze sebe, aniž si to uvědomuje a vztah ničí. Paní Fajtlová dobře věděla proč svého nemohoucího muže miluje, stejně jako to vím já ♥
Jitka Caklová
23:16 Ano zavedla a opět jste se tohoto "scestí" ujal s bravurností sobě vlastní. Ne každý s životem a s lidmi, které na své cestě životem potkává, dokáže "vyčurávat" zesměšňováním a ironickými poznámkami nejen vůči paní Macháčkové. Zároveň všem lidem přeji, aby z "jámy", do které se nevědomky dostali, se ve zdraví "vyšplhali" díky vlastní síle (z vlastní zkušenosti vím, že to není lehké), a díky prožité zkušenosti si užívali spokojené bytí ♥ No a těm, kteří v této a podobné "jámě" dosud nebyli, přeji, aby do ní nespadli, obzvláště v době, která přichází.
Jindřich Berka
JDE TO!! Se zájmem jsem sledoval opakování dokumentu o letci Františkovi Fajtlovi, který bojoval proti fašismu. Jako letec úspěšně bojoval s Němci. Nad Francií byl sestřelen a ač byl obklíčen jim utekl a přes celou zemi a Španělsko se dostal do Velké Británie, kde se znovu začlenil do bojové letky. Proč o tom píši? Inspiroval mě jeho životní vztah se svou manželkou. Byl to příklad, jak by to mělo mezi ženou a mužem fungovat i po několika desítkách let. Ze začátku se chlapec musí dívce líbit. Paní Fajtlové se líbili tmaví a ramenatí. Dostala ho. Bylo vidět, jak o něho s láskou pečuje. Je to jedna věc, co jsem za léta pochopil. Když totiž žena miluje, tak pečuje, ale když ne, tak někdy zraňuje. Na našich webových stránkách je příběh ženy, která se po několika desítkách letech nudí. Singl kamarádky ji radí, ať se rozvede. Musím říci, že Fajtlovi se velmi vysokém věku určitě nenudili. Utkvělo mi v paměti, jak pan generál v 89 letech povídá: „Večer si sedneme a povídáme. Pořád máme o čem“!!!! Děkuji jim za příklad. Nejen za jejich statečnost, kterou jako vlastenci prokázali, ale jako lidi, kteří se i po letech mají stále rádi. Čest jejich památce.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše