Během své bohaté kariéry sice Josef Somr hrál řadu hochštaplerů, podivínů nebo intrikánů, do škatulky specialisty na záporné postavy se ale zařadit nenechal. Byla by to ostatně škoda, protože patřil mezi nejlepší představitele psychologicky náročných rolí, jaké poválečné české divadlo i film měly. Rodák z Vracova na Kyjovsku dokázal před kamerou a na jevišti prodat také svůj komediální talent.

Somrovou patrně nejslavnější rolí asi navždy zůstane výpravčí Hubička, lišácký svůdník z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela. Proslulá "razítková" scéna, ve které krášlil pozadí půvabné Jitky Zelenohorské, vstoupila do filmových dějin. Ale třeba hercovi rodiče příliš pochopení neměli. „My jsme byli katolická rodina, a i když doba druhé poloviny šedesátých let byla už trochu rozvolněnější a ne tak zásadně bigotní, pro ně to bylo pořád poněkud nemravné,“ vzpomínal Josef Somr.

Právě v druhé půli 60. let Somrova herecká hvězda zářila naplno – natáčel s uznávanými režiséry a po letech strávených na oblasti dostal angažmá v pražském Činoherním klubu. „To období patří nepochybně k nejšťastnějším v mém životě,“ vzpomínal na léta, kdy ale také neměl kde spát. V "Činoheráku" hrál pod vedením Ladislava Smočka (Piknik), Jiřího Menzla (Mandragora) či Jana Kačera (Zločin a trest nebo Revizor), před kamerou ho režírovali i Ján Kadár s Elmarem Klosem nebo Jaromil Jireš.

Role zatrpklého Ludvíka Jakla v Jirešově adaptaci románu Milana Kundery Žert (1968) byla další z úloh, ve kterých Josef Somr dokázal uplatnit své psychologické herectví. Zároveň se ale stala jednou z mála hlavních rolí, které dostal Somr před kamerou příležitost ztvárnit. Obvykle byl u filmu i v televizi spíš "přihrávačem", objevoval se hlavně v rolích středního či menšího významu. Na druhou stranu je díky tomu výčet Somrových rolí neobvykle dlouhý, čítá přes 170 postav.

Ty navíc dokázal Josef Somr podat tak, že si mnohé jeho figury diváci dodnes pamatují. Mezi ty nejvýraznější patřil trafikant Soumar ze seriálu Byl jednou jeden dům (1974), vysloužilý vojenský kuchař Servác z pohádky Tři veteráni (1983) nebo profesor Ječmen z Kleinovy pětidílné filmové série o básnících (1982-2004). V poslední době podal Somr výborný výkon ve filmu režiséra Vladimíra Michálka O rodičích a dětech (2008), natočeném podle románu Emila Hakla.

Na první české scéně hrál například Maršála v Čapkově Bílé nemoci, Kláska v Jiráskově Lucerně nebo Kunze v Krobotově nastudování Roku na vsi bratří Mrštíků. Za Pana Františka v Hrubínově Romanci pro křídlovku získal v roce 1998 první Thálii, druhou mu o čtyři sezóny později vynesla role ve hře Donalda Coburna Džin, kterou už ale nastudoval ve Viole. Ocenění získal také za účinkování v rozhlase, jeho příjemný hlas byl ke slyšení například v úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci.

Úspěšný herec s poněkud zachmuřenou tváří byl podobně jako řada jeho kolegů v soukromí považován za plachého a uzavřeného člověka, zároveň ale uměl dobře bavit celou společnost. K jeho vášním a radostným chvilkám patřilo posezení ve vinném sklípku, zpěv a hra na cimbál, v rodném kraji si častokrát nenechal ujít třeba Jízdu králů. Bezdětný Somr žil dlouhá léta s herečkou Zuzanou Šavrdovou (1945-2011), oženil se ovšem až po smrtí své životní družky, když si vzal její sestru Jaroslavu.