„Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas, ten bere všechno skokem za každého počasí…“

Zamyslela jsem se nad historií města, ve kterém žiji téměř celý život. Za tu dobu jsem měla možnost poznat, jak se město i jeho obyvatelé měnili. Moji rodiče se do Teplic přistěhovali po druhé světové válce ze středních Čech. Poválečné změny změnily život i mým rodičům. Tatínek přišel o práci a musel hledat novou v pohraničí, kde se nabízela. Tak jsem do školy začala chodit už v Teplicích, kde žiji dodnes. Pamatuji se, jak se zde bouraly celé ulice – někdy z nutnosti, někdy dost neuváženě. Střed města se během asi 20 let úplně změnil. Byla to škoda, byly zde měšťanské domy, kterým by vhodná rekonstrukce dodala zase bývalou krásu. Bohužel, místo nich byla postavena nepěkná budova spojů, panelová samoobsluha a obchodní dům. V posledních letech byly zbourány, ale moc si náměstí nepolepšilo. Je tam postavena mohutná budova nákupního centra a náměstí slouží jako parkoviště. Právě tak se původní zimní stadion v 90. letech nechal zpustnout, aby ho před pár lety muselo město vybudovat nový.  V sousedství jsou nové sportovní haly i fotbalový stadion, kde mohou fotbaloví fanoušci povzbuzovat naše prvoligové mužstvo.

Teď vás seznámím s trochou teplické historie. Teplice jsou nejstaršími lázněmi v Čechách. Podle Hájkovy kroniky je objevil pasáček vepřů zemana Kolostuje, když se mu vepříci v pramenech opařili v roce 761. Zdejší prameny však byly známé již v době Keltů a Římanů, v pramenech se našly římské a keltské mince.  Proto si zdejší místo zvolila královna Judita, manželka krále Vladislava I. ke stavbě ženského kláštera benediktinek v letech 1158 - 64, který si vzal za úkol pomáhat potřebným, nemocným a starým lidem. Jejich patronem byl Jan Křtitel – patron léčivých vod. Královna Judita vedla klášter asi 40 let a byla ve zdejším klášteře i pochována. Při archeologických vykopávkách v 50. letech byly nalezené její kosterní ostatky, které byly potvrzeny prof Vlčkem. Při husitských válkách byl klášter zničen a vypleněn míšeňskými vojsky. Později bylo toto panství králem Zikmundem prodáno husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic. Po velkém požáru, kdy byly Teplice téměř zničeny, se v 16. století zde začaly budovat první kamenné lázeňské budovy. Po bitvě na Bílé Hoře r. 1634 daroval Teplice král Ferdinand I. hraběti Clary- Aldringenu. Od 18. století se stávaly lázně vyhledávané pro svoje léčivé účinky a oblíbila si je zejména šlechta jak česká, tak německá. Teplicím se začalo říkat „Malá Paříž“. Scházeli se zde i významné osobnosti 18. a 19. století, jako například car Alexandr, Petr Veliký, léčila se tu královna Sissi, van Beethoven, který tu údajně skládal svou 9. symfonii, Ferenz Listz, Richard Wagner, Johan Wolfgang Goethe a z blízkého duchcovského zámku sem zajížděl i Cassanova, který tam byl zámeckým knihovníkem a mnozí další. Lázeňskou sezónu obohacoval i divadelní soubor doktora Václava Tháma, obrozeneckého spisovatele českých divadelních her hlavně z českých dějin. Nejprve v Boudě, později v Národním divadle.

Teplé prameny mají teplotu 42 stupňů, jsou mírně radioaktivní a léčí se tu pohybové ústrojí a rehabilitace po operaci.  Zahájení lázeňské sezony trvá 2 dny a město hostí řadu více či méně známých hudebních skupin ve všech parcích a zejména na Zámeckém náměstí. Také se tu předvádějí nejrůznější řemeslné výrobky, soutěže pro děti a řada stánků s pivem a občerstvením. Ze  Zámeckého náměstí vychází průvod v čele s kněžími a představiteli města a dále návštěvníci, kdo chce ,může si vypůjčit v divadle dobový kostým, a zejména dívky se okrášlí. Průvod jde přes město k prameni, který symbolicky vytéká z prasečích rypáčků.  Zde pramenům kněží požehnají a začíná volná zábava. Lázeňská sezóna je oficiálně zahájena velkým ohňostrojem vždy v sobotu ve 22 hodin 22 minut.

Teď zpět k historii.

Současně s lázeňstvím se v 19. století rozvinula i těžba hnědého uhlí, která sice zpočátku ohrozila prameny, ale v důsledku obohatila město. Krásné budovy ve městě jsou převážně z přelomu 19. a 20. století. Ty jsou uváděny do své bývalé krásy v posledních 30 letech, kdy byly zprivatizovány.  Chloubou města jsou také parky ve městě, nejkrásnější je určitě Zámecká zahrada, která byla založena před 400 lety rodem Clary-Aldringenů, kterému byly Teplice darovány císařemFerdinandem I. po bitvě na Bílé hoře v roce 1634. Zpočátku byl park založen ve francouzském stylu, od 19. století je přeměněn na anglický park se dvěma rybníky- velkým a malým. Na velkém se v létě můžete projet na lodičce z půjčovny, na malém je malý ostrůvek, kde pravidelně hnízdí labutě a divoké kachny. Malý rybník je nově upraven- bylo zde vybagrováno letité bahno a zpevněny břehy. Velký rybník to teprve čeká, zatím tu byl vybudován na přítoku nový most. Zámecká zahrada je cílem nejen lázeňských hostů, ale hlavně obyvatel Teplic. Do zahrady se vchází ze Zámeckého náměstí, kde také stojí zámek, ve kterém je městské muzeum a na náměstí je krásný Morový sloup od Matyáše Brauna. Osvěžit se můžete v řadě kavárniček, ubytovat se můžete  v krásném hotelu Prinz de Line.

Hezký park je také v šanovské části města, kde jsou převážně lázeňské budovy.  Sem se ráda přijížděla léčit i krásná Sissi, manželka císaře Franze Josefa I. do lázeňské budovy, dnes známé jako Kamenné lázně. V nich je i pěkná kavárna pojmenovaná po ní a mívají i zákusky ke kávě, které měla v oblibě.

Sochu Ležícího koně, od sochaře Jaroslava Hanzlíka, znají všechny teplické děti, byla vytvořena pro ně. Rády po něm šplhají.

Zajímavostí je zde i v okolí mnohem více, ale to by bylo dlouhé povídání. Čas už vypršel.