Moje babička Růžena s dědečkem Prokopem kdysi vysadili na jihu Čech jabloňový sad. Musím ale zdůraznit, že děda nebyl žádný Mičurin a při výběru odrůd příliš nehleděl na jejich chuťové vlastnosti, ale rozhodující pro něj byla patrně cena stromků.
Jinak si neumím vysvětlit, proč by něco takového vůbec sázel. Nicméně jabloním se dařilo a plodily ekologická jablka ve velkém množství. Nejlepším způsobem jejich využití bývalo pečení štrůdlu a vyráběli jsme z nich mošt a křížaly. Horší bylo, že jsme na podzim natrhaná jablka vozili domů a uskladňovali je v garáži. Vzhledem k nedostatku jiného ovoce, jsme je museli dokonce i jíst. Ale nemohli jsme si brát ta jakžtakž pěkná a téměř poživatelná. Museli jsme je přebírat a vybírat jen ta naťuknutá a nahnilá. To se vykrájí. Zdravá jablka jsme nechávali na pak. Není mi jasné, co to pak vlastně mělo přesně znamenat. Pak byl pro mě imaginární pojem, jakýsi nikdy nesplněný příslib. Hudba budoucnosti. Vždycky jsem se těšila na pak, ale pak vlastně nikdy nenastalo. Zdravá jablka se totiž průběžně stávala nahnilá, a nakonec byl zbytek těch úplně shnilých na jaře vyhozen do popelnice. A jak jde čas, na tomhle postupu se u nás nic nezměnilo.
Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, jabloňovému sadu je už 80 let. Když je dobrý rok, jabloně stále plodí jako za mlada. Jednoho dne byl sad náhodou objeven nadšenci, kteří si opravili nedalekou vodní tvrz, na níž začali s výrobou cideru. Neměli ale ještě dostatek vlastních vzrostlých a plodících jabloní. A tak slovo dalo slovo a oni začali výrobu z našich jablek. Kupodivu z těch starých, námi zavrhovaných odrůd, vznikl cider, který připomínal tichá vína a nepodobal se žádnému jinému na trhu. Byl dodáván i do michelinské pražské restaurace. Aby mohli sousedi cider vyrábět, museli si jablka sami nasbírat. Sad je hodně velký, a proto není oplocený, takže si zájemci mohli přijít sbírat podle potřeby kdykoliv, nezávisle na tom, zda u nás někdo je nebo není doma. Jenomže moji rodiče se psy tráví na chalupě větší část roku, takže se jim to raději mělo říct. Bohužel to nikoho nenapadlo. A tak jednoho dne moje nic netušící maminka vyšla jako obvykle ráno se psy na procházku. Malý Dixík byl na vodítku a velkého Ozíka měla na volno. Najednou se Ozzy, pes velikosti menšího koně, zarazil, rozhlédl se, naježil se, aby ještě víc zvětšil svůj objem a s hlasem psa baskervillského se rozběhl k nejbližšímu stromu. Maminka nevěděla, co se děje, a proto se rozběhla raději taky, ale nikoho nezahlédla. Jen pod stromy stál v dobré náladě Ozík, vrtěl ocasem a chtěl si hrát. Maminka se ještě chvíli rozhlížela, ale široko daleko opravdu nikdo nebyl. Potom zaslechla zapraskání větví. Podívala se vzhůru. Tam, v korunách starých stromů, seděli tři chvějící se muži na pokraji nervového zhroucení.
Náš syn zdá se, jde ve šlépějích Prokopa. Začal se o sad starat. Prořezává a chce vysazovat a mě tak svitla konečně naděje na nějaké to dobré jablko. Jenže syn se mnou nenechal zviklat a jde na to vědecky. Přizval odborníka, aby společně provedli průzkum. Odborník jásal, neboť objevil lokální odrůdy, některé i velmi vzácné. Dokonce naše „Daňkovo“ je prý jediným známým exemplářem na našem území. Díky odebraným vzorkům se tyto lokální odrůdy budou moci zase vrátit do sadů. Bohužel i do toho našeho...
Syn je nadšený i ze cideru a sám si doma vloni zkusil pár litrů vyrobit. Asi po pěti měsících nás pozval na degustaci. Nikdy jsem nic lepšího nepila. Úžasná barva, jiskra i chuť. Když jsem jásala a chtěla ještě, řekl mi, že to nejde, že to má schované na pak.
Takže to vypadá, že jsem zase tam, kde jsem byla.
P.S. Letos v červenci si sad vybrala TV Nova, aby v něm natočila začátek jedné epizody ze „Souboje na talíři,“ která byla uvedena v televizi 4.10. Potkala jsem jednoho z účinkujících, jak obdivně koukal do koruny stromu. „To jsou tak nádherný jabloně,“ řekl. „No jo, ale tohle je zrovna hruška,“ poučila jsem ho. Tak nevím… Možná proto byl natočený tříhodinový materiál sestříhaný jen na jednu minutu?
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
