Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

Můj svět Zdraví

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

Datum: 1. 11. 2022

Diskuze: 22

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

Ilustrační foto: Pixabay

V životě mohou nastat nečekané situace, kdy jsme zcela paralyzovaní bolestí a strachem, bezmocní, odkázaní na cizí pomoc a trvá dlouho, než si svůj stav plně uvědomíme a díky jednomu z nejsilnějších lidských pudů, pudu sebezáchovy, začneme logicky uvažovat a jednat.

Jsem v pokročilejším věku (78) a tak nějaký ten pád se mi nevyhnul, zejména v zimě na náledí skrytém pod vrstvou sněhu nebo jen tak po zakopnutí o úplně nepatrnou překážku na cestě. Všechny kotrmelce končily pohmožděním, četnými modřinami nebo v horším případu otřesem mozku, až do letošního srpna, kdy jsem v noci, v zamčeném bytě, skončila na podlaze ložnice se zlomeninou krčku stehenní kosti, navíc s telefonem v jiné místnosti. Trvalo nekonečně dlouho, než jsem se k telefonu dostala a byla schopna přivolat pomoc.

Osádku záchranné služby pustila sousedka, která před lety vyhověla mé prosbě a přijala klíče od bytu pro podobné případy. Stejnou laskavost jsme si postupně vzájemně poskytly všechny singl seniorky v paneláčku a mnohokrát její výhody ocenily. Do příjezdu sanitky mě pětaosmdesátiletá paní Boženka umyla, oblékla, pomohla shromáždit potřebné doklady a nezbytné věci pro pobyt v nemocnici, to vše za trpělivého konejšení chaoticky pobíhajícího vystresovaného psa, a řekla větu, kterou mě jako mávnutím proutku zbavila bolesti, strachu, studu a beznaděje: „Čikinu si vezmu k sobě, nebojte se, postarám se o ni než přijdete domů.“ V té chvíli jsem poprvé pocítila tak intenzivní příval vděčnosti, pokory, radosti a síly překonat nemoc, že jsem přes slzy špitla jen: "Děkuju."

Následující dva měsíce mého pobytu na oddělení NOP koordinovala střídavou péči o psa, ve které byl zapojen i můj vnuk, zajišťovala přesuny nezbytných potřeb z bytu do nemocnice a sdílela zážitky s Čikinou. Po návratu ještě několik dnů obstarávala drobné nákupy a nosila čerstvě navařené jídlo. Jakoukoliv odměnu striktně odmítla s tím, že pomoc v tísni je normální, to by přece udělal každý.

Pozitivní emoce, které paní Boženka nevědomky ukotvila svými činy a slovy v mém podvědomí, ovlivnily průběh uzdravování. To, o čem jsem v nemocnici snila s otevřenýma očima při pohledu na chodící pacienty, se stalo skutečností. Opět chodím s Čikinou na procházky, sice jen kratičké, protože mě vyčerpává chůze o francouzských holích dvakrát denně do druhého patra. Se zatnutými zuby zvládám i drobné nákupy v blízkém supermarketu nebo lékárně. Po sedmdesáti dnech od operace jsem opět soběstačná a šťastná. Ten pocit bych přála všem, kteří se ocitnou v podobné situaci.

| Můj příběh | péče | zdraví

Autor: Jana Kollinová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

22 komentářů

Ladislava Mikendova 2.7.2023 22:02

Ani nemusí jít o úraz a malér je na světě.Není to dávno co mi vyprávěla moje známá / 80 let,zcela zdravá ,vdova / jak se odebrala na toaletu a při zavření dveří jí vypadla klika tak nešťastně,že dveře nešly zevnitř otevřít,mobil ležel na stole v obývacím pokoji . Sousedé sice slyšeli klepání,ale mysleli,že někdo něco opravuje. Po čtyřech hodinách přišel syn a vysvobodil ji .Bylo mu divné,že nebere telefon. Měla štěstí,že její děti bydlí v místě.

Elena Valeriánová 3.11.2022 18:46

Milá Jano, přeji Vám hodně dobrých let ve zdraví. Dobrý soused je výhra. Měla jsem sousedku, i když o dost starší, která byla taky taková dobrá duše. Už mi, bohužel, odešla bez návratu.

Eva Kopecká 3.11.2022 12:44

Vzpomínám ráda na milou paní sousedku, se kterou jsem měla přátelský a zcela nezištný vztah. Navzájem jsme si pomohly v nemoci, při nenadálých událostech i v každodenním životě. Byla starší jen o nějakých 15 let. Byla nejen fajn sousedka, hodná důvěry, ale i dobrý člověk. Chybí mi.

Jana Kollinová 2.11.2022 11:30

Moc děkuji za všechny komentáře, které jsou pro mě dalším pohlazením po dosud bolavém těle a částečně i duši. Vážím si povzbuzení a přání brzkého uzdravení i toho, že někteří z vás zaznamenali moji delší odmlku a dopřáli mi tím příjemný pocit, že lze získat pozitivní energii i ve virtuálním prostředí, konkrétně na seniorském portálu i60. :-)

Jitka Caklová 2.11.2022 06:02

Skrze zlo přichází dobro, nikdy tomu není naopak, je to zákon Vesmíru. Ten pocit nevýslovného štěstí, když paralýza skončí, dobře znám. Je je stejný pocit, jako když po bouřce vysvitne Slunce a na obloze se zbytky vody vytvoří sedmibarevnou Duhu, někdy i dvojitou ♥

Zuzana Pivcová 1.11.2022 18:19

Vždy jsem si vážila dobrých sousedů. Tady v Týně je to trochu jiné, ale víme, že se máme na koho obrátit. Velkou starost nám také dělají obavy, co by bylo s kočkami, kdyby došlo k nějaké nemilé události. Ale nechci nic přivolávat. Hodně zdraví a pevné vůle a stálé víry v dobré lidi i v téhle vykolejené době.

Danuše Onderková 1.11.2022 17:54

Mám to trochu podobné, sousedka má klíče pro každý případ a přestože je mladá, mohu se na ni obrátit o pomoc třeba v noci.

Martina Růžičková 1.11.2022 17:17

Dobří lidé ještě žijí, a to je moc dobře. Nedávno jsem slyšela obdobný příběh od své bývalé kolegyně. Žije sama s kočičkou. Musela do nemocnice a také jí nabídla pomoc sousedka. Přeji brzké zotavení. :-)

Vladislava Dejmková 1.11.2022 16:38

Je hezké slyšet o něčem pozitivním. Jano, pŕeji ti, ať je ti lépe a lépe.

Eva Mužíková 1.11.2022 16:31

Jan, je mi jasné že se Ti ulevilo při zjištění, že bude postaráno o Čikinu. Tak nyní hezky opatrně, užívej si byť i krátkých procházek a ať je Ti čím dál lépe.

Načíst starší příspěvky