Láska na první pohled
Ilustrační foto: Pixabay

Už jako malá holčička snila. Zejména o tom, že se stane Helenkou Vondráčkovou nebo dlouhovlasou princeznou. Ta princezna by ale byla bývala lepší. Obzvlášť, kdyby si pro ni přijel princ na koni. Bílá barva koně nebyla podmínkou.

Doma se smáli jejím vzdušným zámkům a čekali, až jí to přejde. Nechtěli, aby byla zklamaná. Zpívat prý neumí, princezny jsou přece jenom v pohádkách a zámky povětšinou v troskách. Nevěřila jim a pro jistotu si nechala narůst dlouhé vlasy. Co kdyby…

Jenže na koni nepřijel nikdo, ale zato se okolo ní točila spousta chudých, dlouhovlasých neprinců, což taky nebylo k zahození, takže na svůj sen postupně zapomněla. Byla už dospělá, když se doba změnila a stačil jeden den, aby se změnil i celý její dosavadní život:

Ten den jí totiž čekal výlet do neznáma. První návštěva, první shledání, první prohlídka. Byla nervózní a moc se netěšila, ale zvědavá na něj byla, to ano. Vždyť ho znala jen z vyprávění a ani žádnou jeho fotku ještě neviděla. Teď ho měla spatřit na vlastní oči.

„Doufám, že ho poznám. Nebude to žádný mladík. Nejlepší léta a všechnu slávu má už nějaký ten pátek za sebou,“ běželo jí hlavou.

„Jaký asi bude? Velký nebo malý? Zachovalý či zanedbaný? Bude se mi líbit? A když ano, jestlipak bude chtít i on mě? Budu mu umět pomoct?“ ptala se po cestě sama sebe.

To místo našla dobře. Když zaparkovala na okraji vesnice, zhluboka se několikrát nadechla, aby se uklidnila. Teprve potom vystoupila z auta. Pomalu došla ke zrezivělé bráně a rozmotala řetěz. „Snad tam nebudou žádní psi,“ pomyslela si a opatrně vešla dovnitř.

Ušla pár kroků zarostlým parkem. Najednou se houští rozestoupilo a ona ho uviděla. Stál tam. Obrovský. Neudržovaný. Zanedbaný. Majestátní. Klidný. Nádherný.

Zatajila dech. „Je to pravda nebo se mi to jen zdá?“ Nemohla se vynadívat. V tu chvíli věděla, že ji dostal, že se zamilovala. Nevadily jí jeho nedostatky. Vnímala jen úžasnou atmosféru toho místa. Okamžitě si začala představovat, jak se o něj začne starat a on ožije a zázáří a bude zase všem přinášet radost a potěšení. Cítila, že jsou zrozeni jeden pro druhého, že se mezi nimi začíná vytvářet pouto, které může být přerváno jedině násilím. Bylo jí jasné, že lidé, kteří ho po staletí kupovali a prodávali a vedli o něj spory, zmizeli po nějaké době téměř zapomenutí v propadlišti dějin. On ale zůstal. Vždycky o něco víc poničený, ale hrdý a nezlomený.

„Tak co myslíš, kolik času je vyměřeno nám dvěma?“ ptala se ho. Myslela, že neodpoví, ale on jí najednou začal vyprávět.

Tiše povídal o tom, jak z malé dřevěné tvrze kdysi postavili tvrz zděnou a z ní pak udělali malý zámeček a ten zas přestavovali tak dlouho, až vznikla jeho současná impozantní podoba. Ona tam stála a s pokorou mu naslouchala. Najednou viděla starého knížete tiše stojícího v bráně a před očima se jí vyrojily špalíry Sokolů vítajících Tatíčka Masaryka s rodinou. Pak už šlo všechno v rychlém sledu: nový kupec, 2. světová válka a vnucená správa, znárodnění a vojáci, ubytovna, učiliště, devastace. A také restituce a s ní nová naděje. „Zkusíš to?“ zeptal se jí sotva slyšitelně. Tehdy se bez zaváhání rozhodla a slíbila mu, že pro něj udělá všechno, co bude v jejích silách. Doufala, že bude dost silná, a že ho nezklame a on nebude litovat.

Ona sama nikdy nelitovala. Splnila si svůj dětský sen, a i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, věděla, že potkala štěstí, protože díky němu konečně poznala sama sebe.

Po šestnácti letech láskyplného vztahu a usilovné práce to ale musela vzdát a musela vykročit do dalšího života bez něj. Ani tehdy nelitovala, protože všechno to, co jí dal, si odnesla sebou. Nový pohled na svět. Naučila se dívat na život a jeho karamboly s nadhledem a humorem. Neví, jestli pro něj také něco znamenala, ale aspoň to zkusila.

On dál stojí v parku. Znovu se o něj vedou spory, ale on nikam nespěchá. Tiše čeká a sní o tom, že přijde někdo s velkým srdcem, kdo ho bude mít rád takového jaký je, se všemi jeho nedokonalostmi a stařeckými rozmary. Na někoho, s kým to zase bude láska na první pohled.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
14 komentářů
Ingrid Hřebíčková
I mně se tvůj článek hluboce dotkl. Taková rána. To mamka s babičkou vůbec neměly zájem pokračovat v rodinné tradici, když se prababička zbláznila. Byly rády, že vše prodaly.
Aleno, děkuji za odkaz na Váš krásný článek. Dohledala jsem si všechny možné informace a jsem z toho totálně rozladěná. Tolik lásky a energie jste s manželem investovali, tolik let jste se snažili o záchranu a takto to dopadlo. Svírá se mi srdce nad hamižností, nespolehlivostí, arogancí atd. některých lidí. Vám přeji hodně síly, abyste se s tím vyrovnali.
Zdeněk Pokorný
Je velké umění popsat Vaše úsilí o obnovu zřejmě krásné nemovitosti takovýmto poetickým způsobem.
VANDA Blaškovič
Nádherně tajemné
Miloslava Richterová
Pěkné:-)
Soňa Prachfeldová
Napínavé, měla jsem až obavy , aby se té snící osobě něco nestalo. Tak snad se ještě dočká, že konečně se někdo zamiluje do té staré krásy a podnikne se opět něco k její záchraně.
Jana Jurečková
Nebude to žádný mladík... pořád jsem myslela, že autorka má na mysli nějakého svého nápadníka. Napínavý příběh až do samého konce. Díky.
Marie Ženatová
Díky moc za zajímavé a působivé čtení - ihned po ránu*
Marcela Pivcová
Přečetla jsem úvod a najednou - překvapení. Zvláštní, neobvyklé. Ale příběhy nemusí vždy patřit jen k lidem...
Zuzana Pivcová
Moc pěkné. Díky popisu fotky v příloze jsem si vyhledala obec a vše pěkně zapadá do sebe. Doufám, že je ten krasavec už zase v něčí láskyplné péči. Děkuji.
Anna Potůčková
Napínavé čtení od prvního až do posledního řádku. Latka je tímto článkem nastavená hodně vysoko. Opravdu moc hezky a promyšleně napsáno!
Naděžda Špásová
Až teď jsem se podívala na foto, trochu se mi rozsvítilo.
Daniela Řeřichová
Paní Aleno, velmi působivé a originální. Mám ráda povídky s tajemstvím a zajímavou pointou. Právě jsem takovou přečetla. Těším se na další. :-)
Naděžda Špásová
Aleno, nevím, jestli si to představuji správně a jestli si nesedím na vedení. Nevím to přesně, ale myslím si, že jde o dům a taky nevím, jestli ta osoba jsi ty. Jedno musím přiznat, je to moc dobře napsané.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše