„Mami, nepřijedeme, Eliška pokašlává a má teplotu.“

Za týden: „Mami, nepřijedeme, představ si, že to od ní chytil i Adámek.“

Za další týden: „Mami, nepřijedeme, ono je sychravo a máme strach, že když u tebe děcka budou lítat na zahradě, zase nastydnou.“

Za další týden: „Mami, tak když jsi už vnoučátka tak dlouho neviděla, tak my se rozhodli, že bychom ti je na víkend přivezli a my bychom si zajeli ke známým, ale prosím tě, zatop pořádně, než je přivezeme, nezlob se, víme, že to nerada slyšíš, ale ty tam máš děsnou zimu a malí jsou zvyklí být v teple.“

Podobné situace zná řada rodin. Pětašedesátiletý Libor je komentuje slovy: „Moje vnoučátka jsou skleníkové květinky a neustále se řeší, jestli kuckají nebo ne. Bodejť by nekuckaly, když v zimě vůbec nechodí ven, dcera a zeť je pořád jen převážejí autem z jednoho vytopeného objektu do druhého.“

Libor přistupuje k životu s jiným extrémem. V pětašedesáti začal s otužováním. „Teď se mi to bude hodit, když nám politici radí obléknout si doma ty svetry,“ žertuje.

Loni začal v zimě začal chodit koupat se s partou otužilců. Jeho žena je naštvaná a prorokuje, že to skončí akorát tak jeho infarktem. Libor se totiž s oblibou ve studené vodě loni fotografoval a chlubil se, že v ní vydržel déle než kamarádi mladších ročníků.

Otužování je mezi Čechy roku populárnější a koupat se ve studené vodě v přírodě zkoušejí lidé všeho věku. Lékaři se shodují, že je to dobrá cesta. Ovšem radí začít s otužováním ne hupsnutím do ledové řeky, ale pozvolnými změnami v běžným životě. Otužování je totiž zlepšování tolerance vůči chladu a to se dá provozovat mnohem méně drastičtěji než koupáním v mrazu. Když se někdo doma méně obléká a méně topí, i to je cesta vedoucí k otužování. A právě to je vhodná cesta pro děti nebo naopak pro starší lidi, pro něž radikální otužovací metody nejsou nejvhodnější.

„Plavání v ledové vodě je extrém a ten už není pro každého. I otužování ledovou sprchou mohou provádět jen zdraví jedinci po postupné adaptaci na nízkou teplotu. Tato aktivita není vhodná pro lidi s onemocněními srdce, vysokým krevním tlakem a plicními onemocněními,“ říká lékařka Eva Kociánová, garantka projektu Srdce v hlavě.

Radí začínat pomalu a nepodléhat radám, kterých se na nás nyní valí příliš mnoho. Ideální je oblékat si méně vrstev oblečení, jít se krátce projít ve studeném počasí nebo začít ve sprše s ochlazování končetin a postupným prodlužováním času a rozšiřováním míst, které ochlazujeme.

„Když jsem nedávno večer koupal vnuka, řval jako tur, že voda je studená. Byla normální, ne úplně horká, ale studená nebyla,“ vypráví jednašedesátiletý Tomáš. Je aktivní sportovec a delší dobu se sprchuje v chladné době. „Mám z vnoučka smíšené pocity, je to takový rozmazlený koblížek, který pořád jen skučí, že je mu zima, že na něj fouká. Rád bych ho začal otužovat, ale syn to odmítá, on je v podstatě taky pořád zalezlý v tom jejich vytopeném paneláčku. Jsem zvědavý, jak se vyrovnají se současnou krizí. Mně to až tak nevadí, já doma v zimě topím minimálně za každých okolností, cvičím, běhám i v mrazu,“ tvrdí Tomáš.

„Víme, že dlouhodobé a pravidelné střídavé vystavování teplu a chladu zvyšuje pružnost cév. Toho se dá dosáhnou saunováním nebo střídavými koupelemi. Cévy, kterou jsou pružné, jsou zároveň mladé,“ říká lékařka Eva Kociánová a upozorňuje, že pozor by si při otužování měli dát jedinci s vysokým krevním tlakem. Samotný kontakt s chladnou vodou totiž cévy stáhne a krevní tlak se výrazně zvýší.

Zkušení příznivci otužování tvrdí, že tato záliba by neměla být závod s nikým jiným ani sám se sebou. Jestli někdo skočí v šedesáti poprvé do studené řeky a sleduje, zda tam vydrží stejně jako ostatní, dělá pro své zdraví stejně špatně, jako kdyby se ve dvou svetrech válel ve vyhřátém bytě. I v tomto směru platí pořekadlo: zlatá střední cesta. A rovněž není vhodné brát otužování jako výzvu k jakémusi mezigeneračnímu porovnávání.

Tedy nepoučovat mladší rodinné příslušníky ve smyslu: „Vy jste rozmazlení, nic nevydržíte, pořád jste nachlazení, to my starší vydržíme víc, my máme za sebou těžký život, my byli zvyklí žít v chladném prostředí.

I když to tak často je, řeči tohoto typu ještě nikoho z mladých ke změně životního stylu nepřivedly.