Silvestr. Jeho svátek všichni slaví, ale většinou o něm nic nevědí
Jméno Silvestr dítěti dává málokdo. Jako by neexistovalo, přesto je jeho svátek spojen s bujarými oslavami. Ten den ovšem vnímáme jako končící rok, nespojujeme ho s konkrétním jménem. O životě muže, jemuž je poslední den roku zasvěcen, se moc neví.
Silvestr byl roku 314 zvolen římským biskupem a dal postavit katakomby, v nichž byli pohřbíváni mučedníci z doby raného křesťanství. Vládl v době, kdy pronásledování křesťanů končilo a začínala nová epocha, v níž křesťanství začalo převládat. Stal se symbolem jakéhosi předělu, konce starého světa, začátku nového. A právě proto jeho svátek připadá na poslední den roku, symbolicky na chvíli, kdy něco končí a něco nového začíná.
Jenže to nyní málokdo ví. Když se řekne Silvestr, mnozí lidé si vůbec nepředstaví jméno, ale den, kdy je třeba se bavit, slavit, jíst a pít. Ne vždy tomu tak však bylo. Původně byly oslavy příchodu nového roku považovány za pohanské a církev je moc nepodporovala. Spojovala je s bujarými oslavami, jaké probíhaly ve starověkém Římě a ty nebyly kněžím po chuti – s posílenou pozicí křesťanství v Evropě se naopak stalo módním propagovat prostotu, chudobu, střídmost, nikoli opíjení a hodování. A také většina prostých lidí na žádné velké přejídání se a oslavy prostě neměla prostředky.
„Teprve hospodářský rozvoj v devatenáctém století a s ním spojená víra v příchod nového zlatého věku na konci století páry a občanská společnost s jejím civilním kalendářem proměnily silvestrovskou noc v jednu z nejbujnějších oslav roku,“ uvádí historička Valburga Vavřinová, autorka knihy Malá encyklopedie Vánoc.
V českých dějinách najdeme doklady toho, že silvestrovská noc dlouhou dobu nebyla tak přeceňovaná a oslavovaná jako je tomu nyní. Zpravidla si o ní lidé zašli do kostela, popřáli si navzájem vše dobré do dalšího roku a bylo to. Jídlo nebylo ničím výjimečné, žádné velké hostiny se nekonaly. Autorka knihy Malá encyklopedie Vánoc uvádí, že zvyk jíst o půlnoci horký ovar, křen s jablky a kroupy také pochází až z devatenáctého století, dříve rozšířený nebyl. Naopak dříve byl běžný nyní už naprosto vymizelý rituál spočívající v tom, že po domech chodily na Silvestra ženy oblečené v černém a se smetáčkem ometly kamna s přáním, aby celý další rok dobře hořela a aby na plotně stále bylo dost teplého jídla. Za to dostávaly od hospodyně drobný dárek, v podstatě šlo o něco podobného jako je koledování. A také se dodržoval zvyk, že o Silvestru se nesmí sušit vyprané prádlo. Lidé věřili, že to přináší do rodiny neštěstí.
Ovšem na přelomu devatenáctého a dvacátého století, v době velkého průmyslového rozkvětu Evropy a celkové víry v lepší budoucnost, se začala vracet taková podoba oslav příchodu nového roku, jaký byl známý z doby starých Římanů. Každý chtěl dobře jíst, pít, bavit se. A tak vznikla silvestrovská jídla, která nyní považujeme za typická: horký ovar, pečené selátko, drobné sladké a slané zákusky, které se postupně proměnily v takzvané jednohubky a obložené chlebíčky.
Jen jediný zvyk z dávných dob mnohé rodiny dodržují dodnes – nedávají si na silvestrovský či novoroční stůl nic, co mělo křídla a peří. Žádná kuřata, husičky, kachničky. Protože, když je na stole něco, co má peří, znamená to nebezpečí, že z rodiny odletí štěstí.
A to je to, co si naopak v poslední den roku nejčastěji vzájemně přejeme.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %