Dnes je obyčejný den, není něčím výjimečný, přesto může být krásný. Voní adventními svíčkami a skořicí ze svařáků, co se line z vyzdobených ulic. Už se nebude opakovat, tak si ho intenzivně prožijte jako ten další!!

Jsem ve škole a vnímám svět dětí. Kolem oken visí vánoční akvarely dětí a mlha se vkrádá otevřeným oknem do třídy. Malinkatá Romka se trápí u tabule. Nejde jí dělení. Třeba bude v životě jen kolébat děti a matematika jí může být ukradená. Přes okno září nově zrenovované hřiště. Stálo 18 milionů a pásku stříhal pan primátor. Odpoledne je otevřeno pro veřejnost. Je plné dětí, co zde sportují. Pořád je to lepší než čumět do mobilu a počítače. Také maminky si zde na čerstvém vzduchu provětrávají svá miminka. Určitě město udělalo dobrou investici. Nemusí toho tolik cpát do fotbalu. Ten maminky nezajímá.

Jsem nesmírně rád, že po mnohých vyšetřeních má šikovná vnučka Sára prý má „pouze“ migrénu. Trápilo mě to mnoho nocí. V neděli přijde s druhým dvojčetem Soničkou k babičce péct a zdobit perníčky. Ta připraví pro ně něco dobrého a bude u nás veselo. Dětský smích prosvětlí náš byt. Ve městě na nás dýchají Vánoce. Na Dolním náměstí se střídají kapely, tancuje se a popíjí horké moky. Lidé se v klidu baví a nikdo není nerudný. Aspoň o Vánocích.

V neděli jsem položil adventní věneček a zapálil svíčky na hrobě otce a svých prarodičů. Je to malá víska v podhůří Jeseníků. Pokud napadne sníh, tak to tam vypadá jako z pohlednice s kresbou Josefa Lady. Pod mohutnou zříceninou hradu Brníčko se krčí má rodná vesnička. Potkal jsem i dva spolužáky, tak jsme zavzpomínali. Jak jsme zlobili a kdo již není mezi námi. V životě nás někdy potkají milé náhody. Má maminka je z jižní úrodné Moravy a do této vesničky v kopcích se vdala. Je z osmi dětí, nejstarší a na prázdniny k nám ostatní přijížděly. Zvláště si to u nás oblíbil strýc Honza, který si tam našel kamaráda Frantu. Navíc jeho sestra studovala v uvedenou dobu se sestrou maminky na výpravčí.

V šedesátých letech dědinku postihla velká povodeň. Malý potok byl mohutná řeka a údolí velký rybník. Voda připlavila obrovské balvany, které se potom válely po silnicích. Proud přinášel králíky, slepice a jiná zvířata, které oba kamarádi zručně chytali. Strýc v pozdním věku při mé návštěvě na to vždy vzpomíná. Kamarád se mnou projel uličkou, kde jsem trávil rané dětství a po hlavní ulici proti nám kráčel starší muž. „Ahoj Franto“, povídá Luboš. „Ty, není to Franta Straka“? „Je, proč? Vyskočím z auta a pádím k němu. Točím strýce a překvapenému Frantovi předávám mobil. Byl to dlouhý a krásný rozhovor, plný vzpomínání na dětství. Ti staří muži se totiž 60 let neviděli a ani se už neuvidí. Možná se strýci i skutálela slza. Bylo to kouzelné, ale je to pryč. Moc jsem měl z toho dobrý pocit, že mě to napadlo.