Milé ženy, můžeme to mít i jinak. Život po šedesátce nekončí, nýbrž pokračuje! Důležité je zdraví, a pakliže nás stále provází, byť s menšími obtížemi, máme vlastně vše, co potřebujeme…

Není proč plakat a naříkat

Má tvář už nevykazuje rysy mládí a přibývají vrásky. Vždyť je to přirozené. Naopak, nepřirozené jsou šedesátnice vypadající na třicet. Někdy se plastická operace nepovede, a pak, světe, děs se! Není lepší být spokojená s tím, co nám matička příroda nadělila a stárnout s grácií a úsměvem? Vždyť už se nemusíme s nikým srovnávat. Jsme natolik zkušené a mnohdy omlácené životem. Prožily jsme neskutečné trable a těžká trápení. Setkaly se se smrtí svých blízkých a nyní bychom měly plakat nad tím, že nám šedesátka zaklepala na vrátka? 

Jde o to, jak se ke stárnutí postavíme

Zda nás sklátí pohled na sebe do zrcadla, anebo si řekneme: „Mohlo to být ještě horší!“ Važme si toho, že máme okolo sebe milovanou rodinu, můžete polaskat nově narozené vnoučátko, či být hrdé na své dospělé děti. Ve svém věku máme zpravidla zařízené bydlení dle svých tužeb a představ.  Většinou děláme věci, které samy chceme.

Nicméně, každá žena nemá takové štěstí, že žije ve spokojeném partnerském vztahu a má děti. Ne každé toto bylo osudem dopřáno. Ale i přesto můžeme být šťastné. Stačí se podívat okolo sebe, prohodit pár slov se sousedkou, zajít s kamarádkou na kafíčko, hlavně nezůstávat sama doma. Je dobré se scházet, pěstovat milé vztahy. Konec konců pokud máme to štěstí, že jsme obklopeni přáteli a zdraví nám slouží natolik, že můžeme pěstovat i své koníčky a rozvíjet zájmy, co víc si přát?

Co je proti tomu pár nových vrásek v naší tváři?