Přijmutí reality

Rodina

Přijmutí reality

Datum: 12. 1. 2023

Diskuze: 19

FOTO: autor

Mám hezkého syna (viz foto). Kolik žen by rádo spočinulo v jeho náruči. On na život v páru rezignoval, nikoho nemá a nikoho nehledá. Zafixoval se na svou dceru, kterou má z nevydařeného vztahu. Je jeho střed vesmíru.

To je sice pěkné, ale život mu protéká mezi prsty. S matkou mají dceru ve střídavé péči. Jeden týden ji má on a druhý ona. Já pro tento způsob života určený pro dítě, který vymysleli právníci, nejsem nadšený. Dětští psychologové to také nedoporučují. Kde má vnučka vlastně domov? Sbalí si panenky a znovu do jiného prostředí. Dítě má mít podle mě jeden domov. Je to přístav bezpečí a ne pendlovat. Syn zanevřel na ženy a žije život starého chlapa.

Mám jinou povahu, takže bych to řešil jinak. Já vím, řekněte, je to jeho život. Jenže jsem pořád jeho otec a mé srdce pláče…

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

19 komentářů

Jindřich Berka 15.1.2023 14:59

Paní Řezáčová, také to můj rozum nebere, kromě patologických jevů jako je alkohol, opakovaná nevěra, neschopnost zabezpečit rodinu, různé závislosti to jsou většinou jako příčina rozvodu dle mě prkotiny. Stále se to opakuje, každý si myslí, že ten nový je ten pravý, vyřeší jeho problémy a budou se do smrti jen milovat. Potom se nedivím, že se rozvádí i po druhé, po třetí... Život je o něčem jiném. O empatii, o pohodě, každý musí mít ze vztahu pozitivní pocit, u žen je to i vůni, o vzhlížení. Jindra

Margita Melegova 14.1.2023 21:32

Kopance, ktere ustedri osud boli nejvic ty, kteri je nezavinili, cas rany hoji ale nedaji se zapomenout.

Hana Řezáčová 13.1.2023 16:15

Já pořád nechápu, proč se tolik manželství rozpadá, přece není většina lidí alkoholiků, nezodpovědných jedinců, psychicky narušených osob a tak pod. ... Proč neudrží vztah normální lidé, když mají děti? A když neudrží, rozjedou se, proč to dětem ještě komplikují? Je to chyba naší generace, něco jsme jim nepředali nebo předali špatně?

Zuzana Pivcová 13.1.2023 13:49

Neumím si to představit a mimoděk jsem si vybavila tu tragickou událost z Krkonoš.

Jindřich Berka 13.1.2023 13:44

Ta na obrázku 9 let a ještě mám dvojčata. Dvanáct let. Holky. Je to něco podobného. Druhý syn z rodiny odešel...

Jitka Caklová 12.1.2023 21:57

I moje vnoučata přišla o úplnou rodinu. Dcera se musela po nabytí právní moci rozsudku do čtrnácti dnů vystěhovat ze SJM do podnájmu a i to co ji náleželo, krom osobních věcí, nechala na místě, aby dětem nenabourala prostředí, ve kterém do rozvodu žila. Také mi rvalo srdce, když vnoučata prosila, aby mohla vidět mámu častěji, než určil soud. Dnes jsou vnoučata dospělá a nevím zda čas zahojí rány, které byly dětem způsobeny, ať už rozhodnutím soudu, nebo neochotou rodičů domluvit se. Je to někdy hodně těžké, naučit se žít s tím, co si člověk s příchodem na Svět sebou přinesl ♥

Jana Šenbergerová 12.1.2023 19:42

Moc dobře vám rozumím. I moje vnoučata přišla o úplnou rodinu. Také mi rvalo srdce, když osmiletá vnučka prosila maminku, aby nemusela za tátou. Byla jsem z toho hodně smutná, ale naštěstí jsem se k stáru naučila přijímat realitu a nedělat si iluze. Každý žijeme jen to, co jsme si, ať už vědomě, nebo nevědomě, vybrali. A výběr se řídí tím, co pro svůj duchovní rozvoj potřebujeme. Láska všem prospěje, ale závislost na čemkoli nebo komkoliv moc ne. To, že se tím budete trápit neprospěje ani vám, ani vašim blízkým. Moc vám přeji, ať je líp, až se vaše i synovo srdce vypláče.

Jana Jurečková 12.1.2023 19:05

Také se mi nelíbí střídavá péče. Dítě má zůstat na jednom místě a ne svůj domov měnit. Váš syn si určitě časem někoho najde. Moc mu to přeji.

Marie Faldynová 12.1.2023 16:31

Čím dál víc dětí nepozná normálně fungující rodinu a pak má problémy s vlastními vztahy. Kamarádka také sleduje problémy svého dospělého syna - ale žít za něj nemůže. Ani já nesouhlasím se střídavou péčí. Také já přeji šťastný konec všem účastníkům..

Elena Valeriánová 12.1.2023 16:08

Pane Jindřichu, kolik má Vaše vnučka let?

Libuše Křapová 12.1.2023 15:19

Cítím to jako Elena. Dejte synovi čas. Dává svou lásku nyní dceři. Možná až holčička odroste, začne mu ženský element opět chybět. Dejte mu zatím svou odporu, určitě ji potřebuje.

Marie Měchurová 12.1.2023 15:07

Buďte rád, že máte hodného syna a vnučku, se kterou se můžete stýkat. Náš syn se taky zklamal v lásce, a zůstal v domě sám se psem. Děti neměli. Nám by nevadila nějaká přítelkyně i s dítětem, ale je to jeho život.

Anna Potůčková 12.1.2023 14:55

Moc Vám také rozumím a určitě by mě to nebylo také jedno. Smutný článek a moc držím pěsti, aby čas vše srovnal.

Daniela Řeřichová 12.1.2023 13:45

Rozumím Vašemu smutku, ale rozumím i Vašemu synovi. Dle Vašeho popisu je dobrým tátou, a to je důležité. Věřím, že i Vy jste báječný dědeček. Dítě potřebuje především cítit lásku. Čas vše srovná.

Jitka Caklová 12.1.2023 13:28

Vím, že si teď proti sobě poštvu řadu, převážně čtenářek, možná i autora, ale každý člověk, ať dospělý, či dítě si prochází vším, čím si projít má, je to cesta života. Rodičovství není vlastnictví, navíc čtrnáctileté dítě ve střídavé péči se ze zákona může rozhodnout, u kterého z rodičů chce být a věřte, že to pak jsou daleko horší tahanice, než střídavá péče, když se rodiče mezi sebou umí dohodnout.