Dokonalá šedesátnice? Neexistuje. Kdo se s tím nesmíří, utrápí se

Dokonalá šedesátnice? Neexistuje. Kdo se s tím nesmíří, utrápí se
Ilustrační foto: Ingimage

Kdyby se žena vyššího věku v současné době začala striktně řídit radami, které se na ní valí ze všech stran, zemřela by do měsíce. Hladem, fyzickým vysílením, psychickým vyčerpáním, depresí ze svého selhání. Z toho, že nedokáže být dokonalá šedesátnice.

Žijeme v masochistické době. Čtenáři na internetu rádi klikají na texty obsahující nejrůznější rady a doporučení. Tím způsobují, že se jich ve virtuálním prostoru objevuje více a více. Kdyby o ně nebyl zájem, nepřibývaly by tam, takže je zbytečné nyní reagovat větou: Já je nečtu. Když se objeví rada, jak být dokonalá, my ženy si ji hned přelouskneme, abychom vzápětí mohly říct: To zase byla blbost.

Necháme se rozčílit, rozladit, znejistět. Aby ne, získáme totiž dojem, že náš život je mizerný, když v šedesáti nemáme: kvalitní častý sex, ploché břicho, hladký krk bez vrásek, chuť chodit do posilovny, sílu na každodenní hodinu rychlé chůze, odpor k všemu sladkému, velkou míru tolerance, nepřetržitý úsměv na tváři odhalující kvalitní chrup za dvě stě tisíc korun, finančního poradce, který s námi každý měsíc konzultuje, kam investovat na penzi uspořené miliony, kouče, který s námi probírá náš osobní rozvoj a milující vnoučátka, se kterými chodíme do cukrárny a ona tam způsobně sedí, nekřičí a uždibují ekobiodortík bez kalorií.

Nenechat se rozčílit, rozladit, znejistět se dá jedním jediným způsobem. Ne, nyní nezazní rada nečíst rady. Je dobré je číst. Je přece třeba vědět, jakým směrem se svět ubírá, kontrolovat, zda jsme v něm ještě schopni existovat. Bez rad to nyní nejde a proto je dobré nechat si poradit soupis věcí a jevů, na které je třeba se vykašlat a vydat se tak na jedinou možnou cestu vedoucí ke stárnutí v aspoň jakžtakž slušném psychickém i fyzickém stavu.

Břicho. Ne, nikdy po padesátce nebude ploché. I hodně štíhlé ženy, které celý život mohly jíst čokoládu a nebylo to na nich vidět, dříve či později zjistí, že na jejich těle existuje část s názvem břicho. Bude jiné než bývalo. Měkčí, vypouklejší, povislejší nebo naopak vyčnívající hrdě dopředu jako v době těhotenství. Cvičením a jídlem se dá docílit toho, abychom nezískaly postavu brouka pytlíka, ale nedá se zamezit tomu, že už břicho nikdy nebude jako před mnoha lety. Jistě, jsou modelky, které se nás na Instagramu denně snaží přesvědčit, že i po padesátce můžeme mít pekáč buchet, ale ještě nikdo nikdy ty modelky neviděl v jiné pozici, než když pózují se zaťatými břišními svaly. Představme si je, když leží, sedí, ohýbají se. A dejme si přitom dortík nebo pěkně upečený špekáček, ano?

Vrásky. Mužům nevadí. Ano, tomuto tvrzení sice nikdy neuvěříme, ale opravdu je to tak. Mužům vadí na ženách spousta věcí, ale vrásky mezi nimi nejsou. Naopak, většina zralých pánů tvrdí, že jim dámy s vráskami připadají sebevědomější, šmrncovnější, než všechny ty, které postupem let začaly vypadat všechny stejně a všechny shodně tvrdí, že ty velké nateklé rty a nosíky zahnuté nahoru se jim vytvořily tak nějak samy, náhodou, rozhodně nebyly na plastice, proboha, tam by nešly. Žena, která v šedesáti na pár týdnů zmizela a pak začala vypadat úplně jinak, opravdu není v očích mužů jejího věku obdivuhodná.

Sex. Není běžné ani nutné mít v šedesáti každý den dávku pravidelného kvalitního sexu. Není to běžné, nutné, ani možné, mimo jiné proto, že ho není s kým mít. Drtivá většina mužů mladšího věku k němu má mladší ženy. Drtivá většina mužů stejného či vyššího věku buďto má problémy s erekcí nebo si je chemicky vyřešila a rovněž má mladší ženy. Není na tom nic špatného, divného, tak to bylo je a bude. Pokud některá žena žije v šedesáti ve vztahu, kde má i kvalitní pravidelný sex i muže, se kterým se dá normálně mluvit a žít, nechť o tom nehovoří, neanalyzuje to, nechlubí se tím a je si vědoma toho, že jde o výjimečnou anomálii, která nemívá dlouhého trvání.

Únava. Je běžná. Čím je člověk starší, tím je unavenější. Nezvládá to, co dříve. Je to normální. Ano, je, není třeba se za to stydět, není to selhání. Není nutno vyrážet několikrát do týdne  svižným krokem na vycházku, nakládat si činky ve fitcentru ani poskakovat ve svižném rytmu se sousedkami večer v tělocvičně, když se pak druhý den ploužíme po bytě s namoženými zády a nejraději bychom si s knížkou zalezly do postele. Není nic špatného na tom zalézt si s knížkou do postele.

Jídlo. Je radost a prostředek k přežití. Nic víc a nic míň. Není to veličina, kterou je nutno pečlivě zkoumat, podrobovat rozborům, plánovat. Může se jíst vše. Ano, ze všech stran slyšíme, že ne, ale opravdu je možné jíst dokonce i vejce, přestože jsme o nich řadu let slyšely, že jsou nebezpečná a zvyšují cholesterol. Nyní o nich slyšíme, že jsou prospěšná a dodávají bílkoviny. Považte tu radost, můžeme jíst vejce na tvrdo, na měkko, míchaná, smažená… Můžeme pít víno! Prý je zdravé vypít denně dvě deci. Tak doufejme, že si zanedlouho přečteme, že můžeme vypít i čtyři deci a třeba po čase bude povoleno vypít i šest deci, považme, každý den, no to bude krása, to už pak vůbec nebudeme schopné všechny ty rady číst, natož vstřebávat a zpracovávat.

A pak konečně pochopíme, co to je být zdravou, šťastnou, spokojenou šedesátnicí.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
56 komentářů
Eva Kopecká
Článek ve mně vyvolal vzpomínku....jeden příbuzný mi kdysi řekl....bylo mi 45...že vypadám líp, než v pětatřiceti. Vím, že to tak bylo, ale do té doby jsem si to neuvědomovala. Chodila jsem cvičit, měla jsem koníčky a byla spokojená. To z člověka vyzařuje radost ze života, když dělá, co ho baví. A ta nás omlazuje. No, jak by řekl klasik....dávno již tomu. A že těch posledních téměř dvacet let tak ufrnklo....jako když mávne.
Lenka Tůmová
Při čtení jsem se usmívala ...
Zdeněk Pokorný
Velice zdařile napsané.
Monika Monca
Recept na to, být šťastný, začíná uvědoměním, že lidé, co o vás vypouští soudy, jsou jen cizinci. Nemají vliv na váš život a nejste jim nic dlužni. Ani ploché břicho, ani věčně dobrou náladu, ani nic jiného. A ve chvíli, kdy se naučíte žít život podle sebe, nikoli podle toho, co si o vás lidé pomyslí, se přiblížíte k vysněnému štěstí.
Jitka Jurníčková
Člověk musí brát sám sebe a život takový, jaký je- to je základ spokojenosti.
Jitka Caklová
"Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.", ale pomoci si může každý sám. :-) :-)
Zdenka Soukupová
Komu není shůry dáno, tomu není pomoci.
Jitka Caklová
Zdravím VANDO! Děkuji Ti za názorný příklad, kterým jsi doplnila mé příspěvky a tleskám! Tento Tvůj příspěvek je pro mě přesně tím HOVNEM, do kterého šlapu, který mi nevadí, ale naopak, šlapání v něm mě lépe posouvá k sebepoznání. Bude mě těšit, když budeš ve své skvělé tvorbě pokračovat. Bylo by pro nás obě škoda nepokračovat, když každá, to co máme, máme dané od Boha. :-) :-)
VANDA Blaškovič
Bože, božínku, ty nebo Ty se musíš řehtat....:)...:) asi jako my tady, kdo čte poslední komentáře, to fakt není možné...:)..paní Lenko, vypadá to, že do toho Boha nejenom šlape, ale ona se v něm přímo topí...:)...řekla bych, že se to dá léčit studenými střiky...:) uspíšilo by to kýžené dosažení sebepoznání..:)...myslím, že toto chápe a doporučí každý....:)
Jitka Caklová
Paní Lenko, v tomto bonmotu je "hovno" metafora řečeného/psaného, které vnímám jako nepříjemné a přesto mě posune víc, než řečené/psané příjemné. Je to nepatrná částečka Boha, kterou má v sobě každý a která mě osobně vede k sebepoznání, díky kterému chápu, proč většina lidí nechápe mě. :-)
Lenka Kočandrlová
No,já si tedy představuji Boha ,kdyby nějaký byl,zcela jinak,než to,do čeho hypoteticky šlápne pí. J.C. Ha,ha,ha.
Jitka Caklová
17:26 krásná připomínka :-) Každý jsme nějaký, každý žijeme v nějakém prostředí a každý jsme jen malinkým kouskem Vesmíru. To ale pro každého nemusí znamenat, že nemůže mít potřebu, třebas i víc o sobě mluvit. Zrovna před chvílí jsem na toto téma slyšela krásný bonmot, který beru i za svůj: "Jojo, vždy když šlápnu do hovna, tak si řeknu: "A to je Bůh"." :-) :-) :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Krásná připomínka, ono RVHP, jenom si nejsem jist, jestli na naše dnešní časy nepasuje líp než na minulé a není protistátní - Rozum Vyvezu Hovno Přivezu. :-) Jako kluk jsem byl poslíček ponejvíc pro starší lidi, matčin kšeft, místní knihovna, otcovi zahrádkáři. Bavilo mě ty lidi poslouchat a nechával do sebe šťouchat jejich všetečností, někteří mi přišli protivní i oškliví, jiní pěkní až krásní, vzácně až nesmrtelní, žil jsem představou, že umřou až po mně. Vyrostl jsem z toho, všichni ti lidi už jsou dávno pryč, už jako školáci si zvykali na smrt spolužáků, s vlastní dospělostí začali vnímat i pozoruhodnost vlastních rodičů, a to naši byli jako pes a kočka s všelijakými hrátkami. Stačilo pak přikládat k lidskému životu mustr sedmi smrtelných hříchů (pýcha, hněv, závist, lakomství, lenost, nestřídmost, nemravnost) a člověk měl co dělat, aby i bez religiózního horlení pěstoval dokonalost světa, jak ho třeba i po svém prožívá a ctí. :-) Jak říká kterási postava hry Oscara Wildea "chceme-li se zbavit své vášně, nezbývá nám než jí propadnout", čímž se taky zvedá varovný prst před dokonalostí jen domnělou a nepravou... :-)
Alena Velková
Myslím, že je článek psán s nadsázkou. Rozhodně nás nenabádá, abychom o sebe nedbaly a chodily v důchodkách s RVHP taškou na nákup, ale s humorem upozorňuje na to, abychom nevěřily každé blbosti, kterou kdejaký samozvaný odborník na netu napíše :-))
Zuzana Pivcová
Ale samozřejmě, že je mi to jedno, jak se některá upravuje a prezentuje. Dříve mě těšilo, když mě třeba při vydávání slevové jízdenky na pražskou MHD považovali za takovou, která nemá ještě na slevu nárok. A jako napsala kdysi Adina Mandlová: Dnes už se tomu směji. A tím končím, protože jsem jen malinký kousek Vesmíru bez potřeby o sobě víc mluvit.
Jiří Dostal
:-) :-) Na počátku bylo slovo - Dokonalá; jeden se pak baví tím, jak debatu kroutí ten maximalistický atribut, který nefunguje ani jako ideál, ani jako vymezení stavu, s jehož bezbřehostí to ani nejde. A to nám paní Genevieve předvedla vkusnou neřest... :-) :-)
Jitka Caklová
Ještě dodám, že je úplně jedno, zda žena vypadá mladistvěji díky přírodě, nebo díky snaze vypadat mladistvěji. Já jen vím, že díky skloubení přírody, s péčí o své tělo na svých 74 nevypadám, nic mě nebolí, léky žádné neberu, cítím se ve svém těle dobře a je mi naprosto jedno, zda jsem pro některé, většinou ženy, "jájínek". Já jsem hlavně sama sebou.
Jitka Caklová
Zuzko a v tom to je. Mně je úplně jedno, že se některé starší dámy, které nebyly obdařeny přírodou, upravují a snaží se chovat tak, aby vypadaly mladistvější. Nevidím na tom nic špatného a navíc si myslím, že je to jejich věc. Určitě pro sebe dělají víc, než ty, kterým stačí vypadat podle kýmsi určených tabulek uspořádaných podle věku. Ale rozhodně Ti Tvůj názor, mým odlišným názorem, nevyvracím.
Ludmila Černá
Jojo, reklama na mladost, té je všude hodně, protože je nutné prodávat. A ženy 50+ jsou potencionální zákaznice. Mládí pryč, někdy i manžel a do důchodu daleko. K tomu přechod, potíže zdravotní i psychické...Já v tu dobu měla dítě školou povinné a tohle naštěstí šlo dost mimo mě. Protože nebyl čas. Když jsem řekla kadeřnici, že už se nechci barvit, že mě to nebaví, to bylo řečí. Tak jsem šla jinam, protože je podle mě lepší být šedivá než blbě obarvená. Vnoučatům a pravnučce je fuk, jaké mám břicho a kolik mám vrásek. Hlavně když jdu s nimi na koupaliště , uvařím to co mají rády a nebo jim čtu před spaním pohádku. Moje nejstarší dcera už je na tom hůř. Tyhle blbosti čte a občas jim podlehne. Je totiž 50+.
Zuzana Pivcová
Vyjádření "Přesvědčovat okolí o své přirozené mladistvosti" jsem, Jitko, jako reakci na tento článek napsala v tom smyslu, že se některé upravené dámy snaží chovat, jako by jejich možná trochu mladistvější vzhled byl dílem přírody, i když to tak není. Zatímco kdo přirozeně mladistvější je, nepotřebuje o tom nikoho přesvědčovat, protože to se pozná. Neznamená to být naráz bez vrásek nebo bez tuku na břiše.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše