Žijeme v masochistické době. Čtenáři na internetu rádi klikají na texty obsahující nejrůznější rady a doporučení. Tím způsobují, že se jich ve virtuálním prostoru objevuje více a více. Kdyby o ně nebyl zájem, nepřibývaly by tam, takže je zbytečné nyní reagovat větou: Já je nečtu. Když se objeví rada, jak být dokonalá, my ženy si ji hned přelouskneme, abychom vzápětí mohly říct: To zase byla blbost.

Necháme se rozčílit, rozladit, znejistět. Aby ne, získáme totiž dojem, že náš život je mizerný, když v šedesáti nemáme: kvalitní častý sex, ploché břicho, hladký krk bez vrásek, chuť chodit do posilovny, sílu na každodenní hodinu rychlé chůze, odpor k všemu sladkému, velkou míru tolerance, nepřetržitý úsměv na tváři odhalující kvalitní chrup za dvě stě tisíc korun, finančního poradce, který s námi každý měsíc konzultuje, kam investovat na penzi uspořené miliony, kouče, který s námi probírá náš osobní rozvoj a milující vnoučátka, se kterými chodíme do cukrárny a ona tam způsobně sedí, nekřičí a uždibují ekobiodortík bez kalorií.

Nenechat se rozčílit, rozladit, znejistět se dá jedním jediným způsobem. Ne, nyní nezazní rada nečíst rady. Je dobré je číst. Je přece třeba vědět, jakým směrem se svět ubírá, kontrolovat, zda jsme v něm ještě schopni existovat. Bez rad to nyní nejde a proto je dobré nechat si poradit soupis věcí a jevů, na které je třeba se vykašlat a vydat se tak na jedinou možnou cestu vedoucí ke stárnutí v aspoň jakžtakž slušném psychickém i fyzickém stavu.

Břicho. Ne, nikdy po padesátce nebude ploché. I hodně štíhlé ženy, které celý život mohly jíst čokoládu a nebylo to na nich vidět, dříve či později zjistí, že na jejich těle existuje část s názvem břicho. Bude jiné než bývalo. Měkčí, vypouklejší, povislejší nebo naopak vyčnívající hrdě dopředu jako v době těhotenství. Cvičením a jídlem se dá docílit toho, abychom nezískaly postavu brouka pytlíka, ale nedá se zamezit tomu, že už břicho nikdy nebude jako před mnoha lety. Jistě, jsou modelky, které se nás na Instagramu denně snaží přesvědčit, že i po padesátce můžeme mít pekáč buchet, ale ještě nikdo nikdy ty modelky neviděl v jiné pozici, než když pózují se zaťatými břišními svaly. Představme si je, když leží, sedí, ohýbají se. A dejme si přitom dortík nebo pěkně upečený špekáček, ano?

Vrásky. Mužům nevadí. Ano, tomuto tvrzení sice nikdy neuvěříme, ale opravdu je to tak. Mužům vadí na ženách spousta věcí, ale vrásky mezi nimi nejsou. Naopak, většina zralých pánů tvrdí, že jim dámy s vráskami připadají sebevědomější, šmrncovnější, než všechny ty, které postupem let začaly vypadat všechny stejně a všechny shodně tvrdí, že ty velké nateklé rty a nosíky zahnuté nahoru se jim vytvořily tak nějak samy, náhodou, rozhodně nebyly na plastice, proboha, tam by nešly. Žena, která v šedesáti na pár týdnů zmizela a pak začala vypadat úplně jinak, opravdu není v očích mužů jejího věku obdivuhodná.

Sex. Není běžné ani nutné mít v šedesáti každý den dávku pravidelného kvalitního sexu. Není to běžné, nutné, ani možné, mimo jiné proto, že ho není s kým mít. Drtivá většina mužů mladšího věku k němu má mladší ženy. Drtivá většina mužů stejného či vyššího věku buďto má problémy s erekcí nebo si je chemicky vyřešila a rovněž má mladší ženy. Není na tom nic špatného, divného, tak to bylo je a bude. Pokud některá žena žije v šedesáti ve vztahu, kde má i kvalitní pravidelný sex i muže, se kterým se dá normálně mluvit a žít, nechť o tom nehovoří, neanalyzuje to, nechlubí se tím a je si vědoma toho, že jde o výjimečnou anomálii, která nemívá dlouhého trvání.

Únava. Je běžná. Čím je člověk starší, tím je unavenější. Nezvládá to, co dříve. Je to normální. Ano, je, není třeba se za to stydět, není to selhání. Není nutno vyrážet několikrát do týdne  svižným krokem na vycházku, nakládat si činky ve fitcentru ani poskakovat ve svižném rytmu se sousedkami večer v tělocvičně, když se pak druhý den ploužíme po bytě s namoženými zády a nejraději bychom si s knížkou zalezly do postele. Není nic špatného na tom zalézt si s knížkou do postele.

Jídlo. Je radost a prostředek k přežití. Nic víc a nic míň. Není to veličina, kterou je nutno pečlivě zkoumat, podrobovat rozborům, plánovat. Může se jíst vše. Ano, ze všech stran slyšíme, že ne, ale opravdu je možné jíst dokonce i vejce, přestože jsme o nich řadu let slyšely, že jsou nebezpečná a zvyšují cholesterol. Nyní o nich slyšíme, že jsou prospěšná a dodávají bílkoviny. Považte tu radost, můžeme jíst vejce na tvrdo, na měkko, míchaná, smažená… Můžeme pít víno! Prý je zdravé vypít denně dvě deci. Tak doufejme, že si zanedlouho přečteme, že můžeme vypít i čtyři deci a třeba po čase bude povoleno vypít i šest deci, považme, každý den, no to bude krása, to už pak vůbec nebudeme schopné všechny ty rady číst, natož vstřebávat a zpracovávat.

A pak konečně pochopíme, co to je být zdravou, šťastnou, spokojenou šedesátnicí.