Byl jsem tehdy žák 4. třídy, hodně jsem četl a přemýšlel jsem nad tím, co prožívám. Teď na penzi doučuji děti stejného věku, proto nechápu, jak mě to mohlo tehdy napadnout? Asi to bude tím, že jsem od mládí nesnášel, když mi někdo diktoval…
Tuto socialistickou dětskou organizaci mám spojenou s průserem ve škole a následným výchovným výpraskem. Někdy se mi tam i líbilo. Zvláště výlety do přírody. Když jsem nastoupil do práce, ve slabé chvilce mi starší kolega povídá: „Víš, chodil jsem do Hitlerjungend. Bylo to něco jako dnes Pionýr“. Ano, obě totalitní organizace měly něco společného, vymývaly dětem mozek. Mezitím jsem ještě stihl ministrovat v kostele a chodit do náboženství. Dělal jsem to pro svoji babičku. Byla silně věřící. Miloval jsem ji, tak jsem jí chtěl udělat radost. Jinak jsem ateista. Dítě jsem byl zvídavé a ve 3. třídě jsem si nečetl jen pohádky. Každý den jsem usínal a objímal literaturu. Maminka mi poté dala pusu a zhasla světlo.
Ze všech stran se pěly na Pionýr chvály. Prý je to čest v něm být a není povinný. Já už byl rebel od doby, kdy jsem začal vnímat svět. Povídám si: „Vyzkoumám, jak je to s tou dobrovolností“.
Ráno jsem si strčil rudý šátek do kapsy a kráčel vstříc vzdělávacímu procesu. Ve třídě jsem vytáhl zmuchlanou látku, položil na lavici a říkám: „Soudružko učitelko je Pionýr dobrovolný?"
„Ano, je to za odměnu.“
„Dobře, tak já z něho vystupuji,“ dívám se jí do zděšených očích.
Napsala mi do žákovské knížky, aby rodiče přišli do školy. Bylo to neslýchané. Kde se to v tomto drzém spratkovi vzalo? Pro školu to nebyla dobrá vizitka a určitě to řešili se soudruhem ředitelem na pedagogické poradě. Táta mě po návštěvě školy seřezal. Jeho čest kovaného komunisty utrpěla. Jak toho svého syna vychovává, když si dovolí dělat takové kacířské věci. Jeho matka, má babička, kterou jsem zbožňoval, přitom byla dobrou katoličkou. Diverzita (rozmanitost) je přece kořením života na zemi.
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
