Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu

Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu
Fotografie: archiv Věry Ježkové

V roce 1977 jsem absolvovala studium na Pedagogické fakultě UK, učitelství pro 2. stupeň ZŠ, obor ruština – němčina. Studium jazyků mě moc bavilo, vyučující byli výborní a přátelští.

Krátce před promocí mi přišel ze studijního oddělení dopis, v němž jsem byla vyzvána, abych přednesla za studenty závěrečnou děkovnou řeč. Mé pocity byly rozporuplné. Na jedné straně jsem si považovala toho, že jsem byla vybrána právě já, na druhé straně jsem se obávala vystoupit před tak velkým množstvím lidí.

V té době předělávali v našem domě napětí ze 120 na 220 V. Den před promocí nám řemeslníci sbíječkou rozbili zdi, aby mohli vyměnit staré dráty za nové. S maminkou jsme se brodily v cihlách. V den promoce jsme se převlékly do společenských šatů a náležitě se upravily. Spolu s babičkou a dědou jsme se vydaly do Karolina na slavnostní událost.

Úkol jsem splnila. Už ani nevím, jestli jsem měla trému. Ale vím, že před zaplněnou Velkou aulou jsem mluvila bez přeřeknutí.

Po promoci jsme šli oslavit můj úspěch do nedaleké restaurace Moskva v ulici Na Příkopě. Doma jsme se s maminkou opět převlékly do pracovního a pokračovaly v úklidu.

Následující den mi řekl na fakultě můj oblíbený ruštinář s mírnou výčitkou v hlase: „Ale vy jste to četla. To Dáša P, která šla po vás, to říkala zpaměti.“ Zapýřila jsem se a coby omluvu jsem mu vysvětlila svou situaci. Jejda, mě vůbec nenapadlo, že bych se řeč měla naučit nazpaměť. A i kdyby nakrásně ano, při přípravě bytu na příchod řemeslníků a následném pobývání v bytě plném prachu a rozbitých cihel bych pro to neměla ty nejlepší podmínky. 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
27 komentářů
Oldřich Čepelka
Škoda, že jste to napsala tak krátké. Ale napadlo mě u toho, že snad napíšu o své promoci v Karolínu - v prosinci 2022. Měl jsem asi nejvíc příbuzných. ostatní měli rodiče, ale já měl děti, zetě, vnučky atd. Trochu se vlastně bojím o tom psát, aby to lidi nepovažovali za vytahování. Ale přece studovat dnes může každý, ne?
Hana Polednová
Věru hezká vzpomínka a je moc dobře, že máš na toto období i pár fotek, při kterých si člověk rád připomene toto hezké období našeho života.
Soňa Prachfeldová
Jaké vzpomínky napadnou člověka PŘI PROHLÍŽENÍ STARÝCH FOTOGRAFIÍ a co vše se přitom vybaví. Přečtení promoci neohrozilo. Moc hezké.
Věra Ježková
Taťáno, připomněla jste mi, že jsem na ZŠ musela při významných výročích přednášet v různých závodech v ruštině básničku Narodu russkomu privet … Dodnes umím zpaměti první a poslední sloku z asi pěti.
Taťana Veselá
Věro, jste dobrá!! Vzpomínám si, jak jsme na základce nacvičovali pásmo básniček k MDŽ. Na sále jsme všechny děti předstoupily a střídavě chodily k mikrofonu přednést svou básničku. Když přišla řada na mě, bylo mi, hádám 9 let, řekla jsem spisovatele, název básničky Mamince, podívala jsem se do publika a tím jsem skončila :-o Jak jsem viděla ty lány rodičů, rozklepala se mi kolena a stála jsem tam v popředí celou dobu než pásmo básní skončilo. Od té doby jsem měla obrovskou trému vystupovat před lidmi. Ale přesto jsem náplast za mou "přednášku" obdržela, to když mi při odchoduze sálu dala paní u východu perníkové srdce za to, že jsem básničku tak hezky přednesla :-))))
Marie Ženatová
Milá Věruško*, děkuji moc za vzácnou vzpomínku. Když jsem byla mladší, také jsem velmi často mluvila na veřejnosti - už od školních let. Ovšem nyní jsem už víc zvyklá jen na svoji spokojenou samotu u počítače ♥
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka.
Hana Rypáčková
Věro, vzpomněla jsem si na svoji promoci v červenci 1968, po bouřlivých letech zveřejnění procesů z 50. let, kdy byly prováděny čistky. Dubček vystřídal Novotného. Skončil rektor kovaný generál Procházka, zastupoval Eduard Goldstücker , mám jeho podpis na diplomu, pod vytisklým jménem O. Starý, ten snad byl rektorem tři roky. Pídila jsem se po tom, neboť emigroval do států a přednášel v jiných univerzitách.
Martina Růžičková
Věro, souběh promoce s výměnou napětí v bytě musel být náročný. Pamatuji si ty spousty prachu, když to probíhalo u nás. Přesto vám to s maminkou oběma moc slušelo.
Irena Mertová
Krásně slavnostní fotky a hezký vzpomínkový článek. :-)
Věra Ježková
Děkuji vám za další milé komentáře. :-) Na veřejnosti jsem nikdy nemluvila dobrovolně. V zaměstnání jsem musela absolvovat nespočet konferencí apod. s referáty. Zvykla jsem si, ale netěšila jsem se na ně (na rozdíl od mnoha jiných).
Marcela Pivcová
Máte opravdu hezkou vzpomínku na úspěšně ukončené studium. Mně se zachovala pouze jedna fotografie - měli jsme promoci v kulturním domě v Českých Budějovicích a Zuzka mě s naší maminkou venku vyfotografovala. Během předávání diplomů profesionálnímu fotografovi došel film a tak několik studentů fotku nemělo - bohužel i já.
Anna Potůčková
Věrko moc Ti to slušelo, to je nezapomenutelná vzpomínka. Já sama bych takto nevstoupila, jsem trémistka. A pokud ano, tak bych se zcela jistě i zakoktala :-)
Marie Faldynová
Na promoci mých dětí taky nikdo nemusel recitovat zpaměti, slušelo Vám to a hlavně jste zdárně dostudovala, což je nesporný úspěch. Na to máte být pyšná ještě dnes :-))
Alena Velková
Věrko, co jsem kdy byla na promoci, tak to vždycky studenti četli...i na té mojí, takže máte můj obdiv, že to bylo bez zakoktání...já bych měla trému...později jsem se naučila mluvit na veřejnosti, ale teď by to se mnou zase nejspíš seklo :-))
Zuzana Pivcová
Moc pěkné, Věrko. Tos mi připomněla, jak jsem po půlročním studijním pobytu pro němčináře v Brandenburgu na úplný závěr studia musela přede všemi z institutu představit v němčině svou Belegarbeit.
Marie Měchurová
Obdivuji všechny, kteří dokáží mluvit před obecenstvem. Jako dítě jsem soutěžila v recitaci, recitovala jsem na svatbách a schůzích. Po dosažení 18 let jsem chytila trému. Naďo, Ty jsi taky Vodnářka, máme to stejně.
Naděžda Špásová
Věrko, buď v klidu, já bych ze sebe nevydala ani slovo. Když jsem začala v Praze studovat, chtěla jsem hrát divadlo, jenže, když jsem měla něco říct na jevišti, bylo po ambicích. Tréma se ozvala na plný pecky. Normálně jsem ukecaná, ale dav mě spolehlivě rozklepe. Hlavní je, že jsi to určitě hezky přečetla. :-)
Věra Ježková
Moc vám děkuji. Na pocity si nevzpomínám. Myslím, že v tom šrumci na ně ani nebyl čas. Zvládnout jsem to musela, odmítnout nebylo možné. A taky jsem byla zvyklá poslouchat. :-) V životě jsem se postupně naučila, že se na sebe můžu spolehnout. A na náročnější situace se připravovat tak, že si je předem představuji s tím, že jsem v klidu a zvládnu je. Tenkrát jsem to ovšem ještě nedělala.
Jitka Hašková
Moc ti to slušelo a jsi odvážná, že jsi do toho šla zvládla jsi to přečíst, natož zpaměti.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše