Svět je takový, jaký je. My ho nezměníme. Mládež utváří rodina, společnost, studie. Příklady táhnou, dobré i špatné. Mám radost, když někam vyjedu a vidím hodně mladých i rodiny, jak jdou ven do přírody. Znám i lenochy seniory, kteří ještě mohou, ale už se jim nechce. Také říkám, pohyb je život.

Pane Berko, netolerancí trpíte v tomto článku v základu Vy. Nenuťte, aby svět běžel podle vás a neobviňujte ostatní, že nejsou dostatečně duševně na výši, může to být přece úplně obráceně, ti lidé kolem Vás si žijí život podle svého a Vy zase také podle svého. Je to prosté a jednoduché. My, když nám bylo 10, 15, 25, 30, tak jsme přeci měli úplně jiný svět, než naši otcové, dědové, pradědové a dokonce jsme k nim byli mnohem "přnpočarejší" v hodnocení, než dnešní generace k nám. Máme možná v některých věcech jen různé názory na svět a já to sděluji stejně jako vy - nic více noc méně. Martin

Já jsem poslední, který si na svět stěžuje a tak já ve svém věku žiji naplno se vám pane Vrbo ani nezdá. Nevím jestli byste mé tempo fyzicky vydržel. Já pouze tvrdím, že k tělu a rozumu patří i duše! Na to se zapomíná. Nechci se přít, proto já nepíši, i když ty diskuze čtu, tak je tam hodně vzájemné netolerance a někdy i napadání. Jindra

Přesně jak píšete, paní Kopecká, nechápu vůbec ty stěžovatele, každý má jen více možností způsobu života, nikomu není nic vnucováno! Tak nevím, asi žiji v nějakém jiném vesmíru - mám kolem sebe pořád lidi všech věkových zastoupení - 2,5 až po 80 a všichni mezi sebou podle možností spolu komunikujeme jak při návštěvách přímo, tak i pomocí sdělovací techniky a jsme z to šťastní. Moje vnoučata, ale i jejich kamarádi, jsou až "přetížení" aktivitami - různými kroužky sportem to začíná, pokračujete to tancem a končí dramatickým kroužkem. Jsou pořád v pohybu a stojí to "prachy". Já říkám, že se mají jako čuníci v žitě. Já jsem si musel vystačit jen s tím běháním a pak s radioamatérským kroužkem. Tam všude nechodí tedy jen má vnoučata, ale z logiky věci i jejich kamarádi, ty kroužky jsou neustále plné. Naopak za našich mladých let, jsme my tedy jenom běhali a pak šli domů a těšili se na další den. Dnešní děti jdou domů nebo k nám na návštěvu a vůbec nepřeruší kontakt se svými spolužáky - kamarády. Příklad: Jsme po jídle, já jdu po schodech do podkroví, na schodech je opřen telefon a z něho zní hudba a vnučka předvádí kamarádce nějakou hudební a taneční kreaci, kterou mají za úkol procvičovat na vystoupení a do toho jí tam v kročím s táckem a kafíčkem a bábovkou, kamarádka se směje, pozdraví mne a vnučka mi řekne, že jsem jí to zkazil, já tedy udělám taky pár tanečních pohybů s táckem v ruce, zakroutím taky zadkem a připomenu vnučce, že se má ještě učit fyziku. Tedy to spojení mezi lidmi je jaksi něco navíc. Když ale nemám na nikoho náladu, tak nemusím telefony vůbec přijímat nebo jen krátce řeknu, že jsem zaneprázdněn a že se později ozvu. Ta moderní technika umožňuje to, že se například nikdo nemusí cítit osamělý, už to není pouhý telefon, ale malá vnučka nám může okamžitě ukázat, že jí vypadl další zub - jsme vlastně neustále spolu. Podle mne ta technika vyplňuje jen ty mezery, kdy jsme dříve jen čuměli všichni do blba nebo na jeden televizní program. A hlavně je to dobré, že odpadl ten strach třeba o starší a nemocné - co asi dělá babička, není jí špatně, neměl by za ní někdo přijet. Den má pořád jen 24 hodin. Pravdou je, že dříve jsme ten čas vyplňovali všichni více četbou knih a dnes ale zase čteme více z telefonů a počítačů a můžeme si pouštět kdykoli chceme (podle našeho času) filmy, ale i četbu knih a oči nechat odpočívat, atd. Dnes vyplňuje mnoho lidí i ten "hluchý čas" například v metru nebo v čekárně u doktora četbou nebo hrou na tom mobilu. Co jsme ale dělali dříve? Jen jsme čuměli po lidech nebo klimbali. :)

Vůbec článek nevnímám pesimisticky. Prostě vypovídá o téhle době a odráží úhel pohledu autora a životní názor. Někdy mám chuť třeba vypnout mobil. Někdy za celý den nezapnu televizi. Jistě, pokrok je pokrok a slouží lidem. Ruku v ruce jde s ním pohodlnost. Čím víc nám moderní doba usnadní život, tím pohodlnější my lidi budeme. Sešly se dvě kamarádky i s dětmi. A jedna mi poslala fotku. Děti seděly pohromadě u stolu....A KAŽDÉ ČUČELO DO SVÉHO MOBILU. Vzpomínám, jak jsme jako děti lítaly celé dny venku. Kdy já naposled viděla hrát si kluky na hřišti jen tak s mičudou.... nevím. Lidstvo někde uhnulo z rozumné vyvážené a roky osvědčené cesty a dalo se směrem moderním. Kdy jedinci budou koukat na sebe a své zájmy a asi budou víc sami než dřív.

Pane Berko, ta výchova spočívá v tom, aby ty děti měly všechno, co si tam my dva přejeme, tedy aby nic neztratili z toho, čím nás vybavili naši rodiče, něco musí také odhodit, tak jako jsme to udělali i my, Ten "batoh - tu hlavu" mají jen jednu, ale to vůbec neznamená, že je nevybavíme i tou dravostí a snahou po úspěchu - tím znakem dnešní doby. Nemyslete si, že ten rychlejší způsob života a snaha po úspěchu už neoddělovala generace našich otců i naši. Vše se neustále zrychluje a konkurence je v celé přírodě. Copak jste s kluky nesoutěžil, kdo umí hodit dál kamenem nebo se do něčeho trefit nebo kdo kam dříve doběhne? Musí se stát konkurenceschopnými i naše děti - nemůže z nich vytvořit nějaké "kabinetní rozumbrady k našemu obrazu", kteří budou sice podle našeho gusta, ale nebudou podobní svým vrstevníkům. My jsme také nebyli jen přesnou kopií našich otců. :) :) :) Pro zasmání: Je to asi tři dny - na ČT2 jsem sledoval film z přírody o rozmnožování různých zvířat. Vybírám z toho: začaly deště a z hlíny vylézají tisíce "odporných" žab a poskakují k velké vodní ploše, jedna jako druhá - jedna "hezčí než druhá", ale některé jsou větší a umí více nafukovat takový vak pod krkem. Dva největší žabáci se pak uprostřed toho rybníka utkají v boji, koušou se a někteří při tom i zahynou. Vítěz se pak smí se všemi samičkami spářit. Sama příroda usoudila, že to bude pro ten druh nejlepší. Tak pane Berko, neodsuzujte tu dravost a úspěšnost lidí, přece nechcete, aby se zase mlátili kyji, ale lidé přece jen potřebují před svými druhy ukázat svou kvalitu. :)

Povídá mi vnučka, jedno z dvojčat: "Dědečku až budu velká taky Ti koupím nějaký krásný pobyt v přírodě". Ano všechny děti nejsou stejné, ale malého človíčka tvaruje výchova v rodině. O to mluvím. Tak jako nám předávali hodnoty rodiče, to se už nedělá. Prioritu má úspěch, peníze a spotřeba.

Pane Vrba máte správná vnoučata a já vám to přeji. Nemůžete na základě vašich vnoučat tvrdit, že to tak není. Vy vidíte vnoučata, ale já celou velkou školu. Jindra

Paní Dejmková, já nikomu nic nenakazuji, ale že dnes žijí lidé převážně konzumem je pravda, Já tento nešvar jen popisuji. Ruku na srdce, plno důchodců zíraá Paní Dejmková, já nikomu nic nepředepisuji, pouze to popisuji. Já to vidím ve škole, ale i důchodci celý den sledují televizi a ani si nevšimnou kolik je krásy kolem nás. Já určitě svůj drahocenný čas, co mám vyměřený nebudu plýtvat, Jindra

Ono to není jen černobílé, hodně záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváme. V našem mládí jsme nemohly trávit čas u mobilů (někteŕí ani u televize), protože v té době nebyly. A přidám jiný pohled. Všiml jste si někdy, kolik mladých lidí dnes kouří? Odhaduji, že mnohem méně, než v období našeho mládí.

Pane Berka já s tímto vaším článkem naprosto souhlasím. Skutečně nejsou všichni takoví jak píše paní Blanka L. Moje vnoučata jsou vytížena až moc, mobily používají také, ale až ve vyšších třídách. Ale i já vidím kolem sebe víc ten negativní posun - záleží skutečně na každém, jak se do konzumní společnosti nechá vtáhnout. Protože skutečně většinou každá společnost přece právě kvůli blahobytu zaniká. Za cenu vyššího blahobytu se ničí víc a víc příroda i zdraví všech a hlavně také zdravý rozum. ♠ Na sobě jsem už i já začínala vidět, že trávím až zbytečně mnoho času u počítače. Takže s těmi vašimi závěrečnými větami se plně ztotožńuji ♠

Myslím, že to tak není. Děti jsou dnes naprosto vytíženy, tak jak nebyly ani moje děti (tedy Husákovy) a já se s nimi vůbec, co do rozmanitosti zájmů, vůbec rovnat. Moje vnoučata chodí pravidelně sportovat do oddílu tance, fotbalu, jezdí s rodiči pravidelně na výlety po Česku i do zahraničí, čtou (vnučka dělá pokusy - píše sama malé články). Chodí do výtvarného kroužku. Samozřejmě, že jsou zbytek toho volného času na telefonu nebo na počítači. Čeho jsem si všimnul, tak oproti mým dětem dnešní děti si chodí mnohem později lehnout - třeba až ve 23 hodin a ten menší spánek jim nijak nevadí (?) Všechny moje vnoučata mají sklon k hyperaktivitě. Po kom asi? Dnešní vnoučata jsou ale zase "obtěžována" politikou a jsou jim vštěpovány zase jen ty správné názory, jako to bylo v 50. letech, jen témata jsou jiná - dnes už samozřejmě jen ta "správná" - brrrr - já je nebudu ani vypisovat. :)

Mně se ten váš článek líbí. Ne nejsou všichni takoví, ale myslím, že poměr jedněch vůči těm druhým se pomalu, ale jistě obrací. A určitě je to vidět ve školách, když může někdo v průběhu třeba 30-ti let vidět ten posun a změnu. Nechci být pesimista, ale je toho hodně co vidím kolem sebe a nelíbí se mi to. Vidím i to pozitivní, ale ráda bych toho pozitivního viděla víc.

Asi máte pravdu, ale ne všichni jsou takoví. Podívejte se kolem sebe, kolik lidí, i mladých, pomáhá. Ježíškova vnoučata, při záplavách, Ukrajině, postiženým atd. Je hodně dobrovolníků napříč generacemi. Každopádně bez televize je život jednodušší, protože reklama útočí na každého, od dětí po seniory. A že ve věcech štěstí nenajdeme, jedině sami v sobě, v tom máte pravdu.

Źe se z vysedávání u počítačů degeneruje je dnes vědecky dokázáno. Kdo chce, ten se podle toho zařídí. Mě se to vysedávání u počítačů taky nelíbí. Drogy jsou cesta do blázince, to se taky ví už dost dlouho. Jen to není pro každého důležitá informace. Komu není rady, tomu není pomoci.

Záleží na každém z nás jestli se do toho, co popisujete, necháme vtáhnout. V naší rodině jsou na prvním místě každodenní zážitky a nepotřebujeme k tomu žádný luxus.

Pane Berko, zřejmě jste vstal špatnou nohou a ještě jste si nasadil černé brýle. Ono to až tak zlé nebude. Je jiná doba. To, že dnešní generace vyznává jiné hodnoty než my a chová se jinak je zcela přirozené a nevidím důvod, proč by mělo to být odsouzení hodné. Článek je velmi pesimistický a to mi u Vás nesedí. :-)

Kdysi jsem někde četla citát (nevím od koho) ve smyslu: Každá civilizace zanikla kvůli blahobytu. Odmítám být pesimista, ale zdá se mi, že je citát trochu pravdivý. Jindro, trochu jste ten citát rozvedl, ale já věřím že se snad svět vzpamatuje.

Naše mládí jsme prožili v jiném světě, bez mobilů, počítačů a sociálních sítí. Dnešní doba je jiná, vidím to u svých vnoučat. Bez těchto vymožeností neumí ani žít. Místo aby si hráli venku, sedí u mobilu či počítače. Tak si neumím představit, kdyby najednou se všude vypnuly počítačové sítě, nešel internet, zmizel byl signál na mobil. V neděli jedou na týden na Lipno, tak doufám, že tam na lyžích odloží své mobily,

Dnes se věci vyrábějí záměrně tak, aby se co nejdříve rozbily, občas je to fakt šílený :-(