Jedno místo mám, o kterém vám chci povědět. Je to léčivá studánka Kloubovka. Nedaleko Nepomuka u vesnice zvané Kotouň. Jezdíme do malého klidného kempu, který není ničím vyjímečný, je  zasazený v přírodě, obklopený lesy. A odtud jezdíme ke studánce čerpat vodu Kloubovku.

Léčivá studánka Kloubovka. Její pramen obsahuje radioaktivní složky a má tak léčivé účinky. Nad jejím pramenem je krásná kaplička Panny Marie. Kapličku vysvětil páter František Ferda, věhlasný léčitel. Kouzelnou vodu Kloubovku také někdy nazývají malými Lurdami.

Pověst praví, že pramen vytryskl proto, aby vyléčil nemohoucí chudou vdovu, která po smrti svého muže nemohla pro bolestivou nemoc kostí uživit své malé děti. Bolestmi kloubů usoužená chudá vdova odpočívala jednoho horkého léta pod vysokými smrky a myslela na Pána Boha i na svoje nebohé děti, které trpěly velikou nouzí. Pojednou ji bolavé nohy začala obtékat chladivá voda. Stal se zázrak. Žena se zbavila bolestí, zánět v kloubech se zastavil a ona mohla znovu chodit a pracovat na poli.

Ke studánce jezdí mnoho lidí, ti, kteří poznali chutnou vodu, sem jezdí už řadu let. Já osobně myslím, že už dobrých 25 let. Je tam udělané malé posezení, hrníčky nikdo neukradne a tam si lidé na chvíli sednou, napijí se chladné vody. Každý promluví s každým a sdělují se zkušenosti s touto výbornou vodou. Kloubovka se může dávat v obkladech na bolavá místa na 20 minut a pak obklad vyhodit. Káva z léčivky je výborná, ale já vodu popíjím jen tak. Vždy si přivezeme několik litrů vody a uložíme do sklepa, fakt vydrží několik měsíců. Na to, že je radioaktivní, tak ještě nesvítím, je to dobré.

V okolí rostou hřiby a houby všeho druhu, vždy ještě přineseme plný košík, když je tedy období, kdy rostou. I v místních lesích došlo ke kácení vzrostlých smrků, což mě moc mrzí, ale holiny to naštěstí nejsou. U kapličky většina lidí zapálí svíčku, kdo je věřící, dá i modlitbu a chvilku rozjímání.

Pro mě je to mystické místo. Ať jsem u kapličky či nabírám ledovou Kloubovku, nebo vezmu otlučený hrnek a napiji se od pramene. Anebo se šplhám do vršků hledat houby. Vrcholky stromů probleskují sluneční paprsky, celé místo je tak zvláštně osvětlené a na mě skutečně působí kouzelně. Domnívám se, že jsem asi byla v minulosti nějaká divoženka či lesní víla tančící na paloučku, nebo se vznášející nad  křišťálovými potůčky.

A dá-li nám Bůh zdraví, zajedeme pro léčivou vodu Kloubovku i letos. Zajedeme do kempu, zase budu obdivovat vycházející i zapadající slunce nad čeřícími se vlnkami, prochodíme lesy, zda už nerostou, dáme orosené pivko a budeme čerpat sílu ze silné přírody.