Navíc oblohu nad námi den za dnem s neúnavnou trpělivostí pokrývají mračna a sluníčko užíváme výhradně v tabletkách. Při pocitu, že mám zataženo už i v hlavě, jsem při polední kávě prohlásila - pojedeme do lázní! Užijeme si tam hýčkání, teplou vodu v bazénu a vířivce, sauny. Ze strany mé drahé polovičky kupodivu nepřišla ani jedna námitka a cíl byl stanoven velice rychle - Františkovy lázně.

Proč zrovna Františkovy lázně? Poprvé jsem se tam ocitla více méně náhodou na pobytu s kamarádkou před pár lety. Líbilo se mi tam a podruhé jsem jela s manželem. Vyhovuje nám prostředí lázeňského místa s rozlehlými lázeňskými parky, kde se dá pohodlně toulat pěkně po rovině. Rychlý telefonát do lázeňského hotelu Diana mě nastartoval a mohla jsem začít balit. Za týden jedeme ... To jsem ještě netušila, že hýčkací pobyt bude mít ještě přidanou hodnotu v podobě mrazu, sněhu a slunečních paprsků.

Františkovy lázně nás přivítaly slunečné a bílé pocukrované. To doma opravdu nemáme. Ani jsme nevybalili kufry a hned jsme vyrazili na procházku. Pravda, první cíl byl jasný - restaurace Gruzia a její výborný boršč s pirohem. Jiskřivý den byl tak opojný, že jsme si stihli vyjít ještě na Komorní hůrku, jednu z nejmladších sopek u nás. Nečekejte žádný kopec s namáhavým výstupem. Po 2 km procházce si obejdete malý kopeček s bývalým lomem ve vulkánu.

Ve Spa hotelu Diana jsem byla podruhé a bez jediného zaváhání si dovolím mu zde udělat reklamu. Moderní zařízení je mimo centrum města, na okraji lázeňského parku a svými službami naprosto splňuje moje představy o příjemném týdnu, ve kterém ještě udělám něco pro své zdraví.
Po dopoledních procedurách jsme vyráželi buď na procházky nebo krátké výlety po okolí. Všechna místa už sice znám a některá jsem vám už i představila ve starším článku (Hradozámecká turistika - okolí Františkových lázní), nicméně v zimě vypadají trochu jinak a mají své kouzlo.
Rybník Amerika, navazující na lázeňský park, byl zamzlý. Ve sluníčku na ledu zářila bělostná vrstvička sněhu a zvířata v místním zookoutku se tvářila spokojeně. Restaurace Chaloupka u vody je otevřená i v zimě. Celoročně otevřený je i hrad Vildštejn, vzdálený asi 6 km od Františkových lázní. Tomu po "hospodaření" státního statku už přes 20 let postupně soukromý majitel vrací jeho původní krásu. V pestře vymalované hodovní síni si u krbu s praskajícím dřevem můžete vychutnat některou z místních specialit. Jeli jsme se podívat i na hrad a zámek Libá a hrad Seeberg s podobnými osudy, ty však jsou v zimní sezóně zavřené.

Řekla bych, že skoro povinným je při pobytu ve Františkových lázních výlet do Národní přírodní rezervace Soos. Nenechali jsme si ho ujít ani v zimě. Přiznám se, že jsem doufala, že tam nebude ani noha a ani se nebude vybírat vstupné. Moje očekávání se splnilo jen částečně. V pokladně nikdo neseděl, ovšem turniket u vchodu očekával přiložení vstupenky, zakoupené k tomu účelu v automatu. Seniorské vstupné 50 Kč není nijak ohrožující naše živobytí. Soos je rozlehlé rašeliniště a minerální slatiniště s prameny minerálních vod. Část z něho je přístupná po dřevěných chodnících. Procházíte se v místech, kde to kolem vás tu více, tu méně bublá. Jedná se o vývěry oxiku uhličitého v tzv. mofetách. Lidově se jim říká bahenní sopky. Nejkrásnější upravený Císařský pramen si v létě vyfotíte kvůli spoustě návštěvníků jen těžko, teď jsme u něho byli sami. A pohled na živé mofety, stále probublávající skrz led, byl kouzelný.

Kouzelně uplynuly i naše dny v lázních a pokud se ptáte, zda má smysl jet do lázní v zimě, pak odpovídám - rozhodně ANO.