Koukám do obrazovky počítače a marně lovím v paměti ztracený nápad. Co se však dá dělat. Trápit se tím nebudu. Přitom jsem si vzpomněl na podobné situace před čtyřmi lety, kdy jsem po nocích psal svůj studentský příběh.
Tehdy jsem také musel občas přerušovat psaní svého románu. Inspirace, která se mně kupodivu dlouhý čas pevně držela, si vybírala čas od času náhradní volno a já jsem v těch chvílích bezmyšlenkovitě civěl do obrazovky počítače a nebyl schopen napsat jediné slovo. A tak jsem raději zanechal psaní a po dlouhém čase znovu otevíral svůj starý, ohmataný deník, psaný skoro před šedesáti lety.
Zázračný svět tehdejších studentských představ a snů, tváře starých přátel i nemnoha lásek, to vše se přitom promítalo přede mnou v rozostřeném zrcadle času jak starý film s patinou. Realita současnosti pozvolna a nepozorovaně splynula se snem, který se postupně vynořoval z hloubi podvědomí.
První taneční, kavárny, první nesmělé milování. Pokaždé bývá něco poprvé. Poprvé, ale bohužel i naposled. Poslední tanec, poslední polibek, poslední schůzka. Opět vidím vyzývavou siluetu své Venuše Milóské, tyčící se proti hvězdnatému lochotínskému nebi a cítím jemný samet jejího klína.
Nepřítomně jsem procházel stránky starého deníku a mezi jeho zašlými řádky mi postupně vyvstávalo vyznání člověka, hledajícího svou osudovou lásku a štěstí a konečně i sama sebe. V paměti se mi vybavovaly romanticky laděné básně, kterými jsem kdysi jako mladý studentík utěšoval svou příliš dychtící duši a pošramocené sebevědomí.
V deníku jsem tehdy narazil na krásnou pasáž z biblické epištoly svatého Pavla ke Korintským, kterou jsem si, vedle dalších biblických citací, do deníku napsal.
„A kdybych takovou víru měl, že bych hory přenášel,
lásku pak kdybych neměl, nic nejsem.“
Všechny mé tehdejší lásky najednou přede mnou defilovaly v pestrém kaleidoskopu. Co z toho byla vlastně fikce a co realita? To už přeci dávno smazal čas. Tehdy to však byla, moje znovu nalezená inspirace.
S obnovenou nadějí jsem pak sáhl po sklence červeného. Místo poklidného prostředí noční pracovny, plné knih a starých fotografií, jsem uviděl, v mlžném oparu tabákového kouře kolejního pokoje, tváře tehdejších přátel a těch několika málo lásek, které prošly mým životem. S chutí a nově nalezenou inspirací, jsem se chopil klávesnice počítače, abych opět vstoupil do svého studentského příběhu. Do toho, již dávno ztraceného, světa.
* * *
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
