Vaše město letos slaví 700. výročí od založení. Na co všechno se mohou v rámci oslav lidé těšit?
Začal bych trochu zeširoka. Pro nás nejde jen o jeden srpnový víkend, ale výročí si připomínáme po celý rok. Začali jsme hned 1.1. 2023, kdy se po dobu sedmi set vteřin rozezněly všechny naše zvony. Bylo to impozantní. Ples města v únoru se potom nesl v historickém stylu, kdy tam byla dobová scénka a výuka historických tanců. Na oslavách pracujeme již rok a půl a zapojili jsme do toho i 25 spolků a organizací stejně tak jako desítky dobrovolníků. V duchu jubilea se ponese dětský den, koloběžková GRAND PRIX, tradiční keramické trhy v rámci nichž vznikne historická ulička kolem kostela. Vše vyvrcholí v době od 11. do 13. srpna 2023. Celý program oslav najdete na webových stránkách města Bechyně.

S jakým rozpočtem město hospodaří a jaký největší projekt před vámi letos stojí?
Letos hospodaříme s 207 miliony korun. Do rozpočtu jsme zapojili rezervu z let minulých ve výši 45 milionu korun, z toho důvodu, abychom mohli zainvestovat některé projekty, které máme před sebou. Jako město nikde nic nedlužíme a dokonce máme na účtu nějaké prostředky. Samozřejmě v současné ekonomické situaci je každá koruna navíc dobrá, a tak se snažíme získat podporu z různých dotačních titulů ministerstev. Největší projekt který by měl být dokončen je výstavba Penny marketu s přilehlými obchody a parkovištěm. Tím se rozšíří nákupní možnosti obyvatel i návštěvníků Bechyně. K dalším akcím patří třeba oprava stadionu a zázemí pro sportovce, jakož i fasáda kulturního domu a některých jeho vnitřních prostor. Nebude jednoduché některé další záměry investičního rázu letos provést, právě kvůli oslavám 700. výročí založení.

Jsou v tomto regionu dobré podmínky pro cestovní ruch?
Snažíme se nabízet jak návštěvníkům, tak i našim obyvatelům rozmanité kulturní, společenské a sportovní akce. Kromě toho, že je Bechyně dle mého soudu nejkrásnější město na celém světě, spolupracujeme s destinační oblastí Toulavá. Jejím cílem je ukázat krásy Táborska, Bechyňska i Jistebnicka. Máme první certifikovanou evropskou pěší trasu, která začíná v Plané nad Lužnicí až po soutok s Vltavou. Naším přáním je propojit tuto cestu až do rakouského městečka Weitra a udělat s toho mezinárodní projekt.

Bechyně je také proslulá střední keramickou školou...
Původně škola, která vznikla na přelomu 19. a 20. století, byla kamnářská. Poté se z ní stala keramická škola. A na přelomu 20. a 21. století byla přejmenována na střední uměleckoprůmyslovou školu se širší nabídkou oborů, aby se tu vůbec udržela. Vyučuje se zde například grafika, nová média a design spolu s tradičními keramickými obory. Školu proslavili také její žáci jako třeba Jan Kačer, Karel Kryl, Karel Roden či Viktor Sodoma. Byla zde i továrna na keramiku Keras, k jejímž oblíbeným výrobkům patřily figurální keramika ve všech možných podobách či tančících baletek. Dnes je v místech fabriky pivovar s výborným pivem Keras.

Bechyně j známá velmi kvalitními zařízeními pro seniory. Je jejich kapacita dostačující?
Domov pro seniory, který stojí na našem katastru, spadá pod kraj. Dům s pečovatelskou službou provozuje město. Oba objekty jsou zcela zaplněny. Vzhledem k tomu, že do vyššího věku se blíží silné ročníky, očekávám, že budeme mít potíže vyhovět zájemcům o umístění v těchto zařízeních. Problém s péčí o seniory je celorepubliková záležitost, a tak se nevyhýbá ani jihočeskému kraji. Přestože se v nedávné době otevřely poměrně velké domovy seniorů například v Dobré Vodě nebo v Táboře. Já osobně si to překládám tak, že společnost, která byla schopná a ochotná se o seniora postarala doma, ta již vymřela. Dnes je senior postaven do toho, dožij si život sám. Nežijeme generačně. Trochu si za to můžeme sami, protože jsme chtěli žít samostatně a soběstačně.

Co Vás jako starostu nejvíce trápí?
To jste mě zaskočila. Já nemám čas, aby mě něco trápilo. Ale řeknu to otevřeně. Trápí mě celosvětový problém, válečný konflikt na Ukrajině, jehož konec je v nedohlednu. Ovlivňuje to život všech. My si žijeme relativně v klidu a v bavlnce. Nikdo z nás si nedokáže uvědomit, jaké to je být součástí válečného konfliktu. Trápí mě energetická krize, protože jí nerozumím, a to ne proto, že bych byl hloupý. Tomu je těžko porozumět. Na jedné straně jsou vypláceny obrovské odměny šéfům energetických firem a na straně druhé nám stále zvyšují sazby a tarify. To mi přijde opravdu divné. A co mě ještě trápí, je to, že jsme se kvůli novým technologiím odcizili. Nedokážeme mezi sebou komunikovat. Bojím se o budoucnost dětí, které tomu propadly. Co si budeme povídat, všichni koukáme do obrazovek a do mobilů. Nedokážeme bez nich odpočívat. Jsme ve vleku těchto zařízení. Karel Čapek uměl ve své hře R.U.R skvěle předjímat budoucnost.

A je něco, co trápí osobně Štěpána Ondřicha?
Jsem včelař a velmi mě trápí, že musíme každý rok bojovat s parazitem který se jmenuje Varoa Destructo. Je to parazit, který se včele zakousne za hlavičku, šíří se geometrickou řadou a jak je ta včela čistotná, vylétne z úlu. Včelař pak dorazí, a zjistí, že včely jsou pryč. Začal jsem včelařit v roce 2008 a když se mě po dvou letech jeden kamarád zeptal, jaké to je a o čem to je, odpověděl jsem, že je to hlavně o léčení. Věřím, že si to příroda sama vyčistí. Nemůže to přece takhle jít donekonečna. Včely vás samy o sobě nenapadnou. Včela je chytrá a ví, že když dá žihadlo, umře. Často lidem říkám, včely se o vás nezajímají, a tak je nedrážděte. Myslím, že Einstein řekl, že když vymřou včely, vymře lidstvo.

Proč by měli naši čtenáři vidět Bechyni?
Jednak je to nejkrásnější město na světě, jak jsem již řekl. Potom je Bechyně hodně fotogenická. Natočilo se tady asi 27 hraných filmů a 47 dokumentů. Jenom namátkou to jsou třeba Zlatí úhoři, Ryba na suchu, Metráček, Dým bramborové nati, Jsem nebe, prvotina režiséra Jana Kačera atd. Obklopuje nás panenská příroda s řadou vyhlídek. Je tady nádherný most nazvaný Duha, pod kterým protéká řeka Lužnice. Máme první elektrifikovanou trať v bývalé monarchii, za jejímž vznikem stojí František Křižík a která letos slaví 120. výročí. Právem se říká, že Bechyně je perla Jižních Čech.