Protože o Plzni, a všech mých plzeňských vzpomínkách jsem se zde na portále zmiňovala často, dnes jsem se soustředila na malý kousek tohoto města, pro mě však velký kus mého života. Jde o park v Kopeckého sadech, který se nachází takřka v centru Plzně, pro mě velmi důležitý bod mého života. A tak začneme...
Bydlela jsem kousíček, vlastně za rohem. Park byl krásný na jaře, v létě i na podzim. V zimě, když napadl sníh, a tenkrát sníh ještě padal, tak jsme my děti měly hodně zábavy. Pro dětskou duši opravdu dost legrace. Na jaře jsme hráli hlavně kuličky, jedna kamarádka měla v puse kousek žvýkačky, kdo ví, kde k ní přišla, protože to byla vlastně zvláštnost. Spravedlivě nám trhala malé kousky, abychom z jejího štěstí si užili své. Také rozkvétaly kaštany, které byly v parku hojně zastoupeny. Nádhera. V létě, když bylo velké horko, tak nám kaštany dělaly stín. Když přišel podzim, kaštany dozrávaly a někdy nám padaly přímo pod nohy, sbírali jsme je a dělali z nich různé figurky. Šlapali jsme v napadaném listí a musím přiznat, že jsem od té doby měla velmi ráda podzimní náladu.
Na lavičkách sedávaly naše maminky, někdy i oba rodiče, a užívali si volného času, většinou po namáhavé práci. To je obraz mého dětství, mého milovaného města. Park má tvar obdélníku, byl lemován různými obchůdky, jen kadeřnictví bylo zastoupeno dvakrát, uprostřed stojí vznešená Měšťanská beseda, tenkrát jen "beseda", která byla kulturním a společenským stánkem. Tam jsem chodila do tanečních, tam byly taneční zábavy, čaje i plesy.Taky jsem tam někdy chodila i tatínkovi pro pivo, bylo tam i dětské divadélko a další. Tam jsem se dokonce potkala i s Karlem Gottem, setkání, které se nedá zapomenout. Naproti besedě přes kratší stranu parku stojí ještě dnes budova hudební školy, odkud se k nám dostávaly tóny, kterým jsem moc nerozuměla, ale byla to docela příjemná atmosféra,i když já jsem v tomto oboru hluchá. Mezi hudební školou a besedou stojí dodnes jakási meterologická stanice, stánek který jsme si vždy po příchodu zkontrolovali. Kousek od hudební školy je dodnes obchod papírnický, kde jsme si kupovali a doplňovali školní potřeby, a doneslo se mi, že je to nejlepší papírnictví v Plzni dodnes. Na druhé straně parku stála telefonní budka, dnes již vyhynulý druh telefonního systému. Uprostřed parku stojí kamenná socha M. Kopeckého.
Dnes je všechno trochu jinak, uběhlo 55let, co bydlím jinde, co se mi stýská po tom parku dětství, ale i dospívání, láskou protkaný kus života v jednom místě úplně obyčejného města, pro mě má velkou cenu. Spojení s rodiči, bratrem, kamarádkami a taky láskou mého muže pomalu začíná ztrácet barevnost tehdejší doby, a fotky černobílé najednou nabírají nostalgii současné doby.
Vzpomínky voní rájem,
a město žije dál,
ten park tam pořád je,
vítr ho neodvál...
Pošlete odkaz na tento článek
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %