Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu
Když jsem svého času vytvářela náš rodokmen, dostala jsem se k nejpozdějšímu datu - roku 1720. Všechny informace jsem čerpala pouze ze zachovalých dokumentů, které mi byly odkázány a také z přístupných dat v matrikách již digitalizovaných, tudíž je bylo možno studovat z domova.
Na jiné zdroje nebyl čas, nemohla jsem objíždět osobně matriky a místa, kde mí předci žili, takže jsem navštívila místa jen některá a mohla si tak utvářet obrazy, jak se asi v té které době žilo.
Abych tu zanechala rodokmen pro své děti a vnuky zajímavý, dodávala jsem samozřejmě do něho dostupné fotky a pak mne napadlo, že dokreslením doby, ve které žili, si jejich život dokážeme představit barvitěji.
A tak jsem se například soustředila na onen rok 1720, ve kterém jsem objevila syny jakési mé prapraprabáby Mariny, o níž jsem nevěděla zhola nic, jen to, že existovala. U ní končila veškerá má zjištěná data. Ale nalezla jsem následující zajímavosti o době, ve které žila se svými dvěma syny, takže jsem mohla popsat situaci a stav, který mohli její potomci zažít.
V roce 1783 došlo k sérii sopečných výbuchů na Islandu a nakonec vybuchla největší sopka LAKI - což znamenalo pro Evropu pohromu - došlo k celkovému ochlazení podnebí, slunce nesvítilo celý rok kvůli obsahu popela v atmosféře, a tím pádem nic nerostlo. Po celé Evropě vypukly hladomory - byl to rok bez léta, jak se píše ve starých kronikách a letopisech. Hodně lidí zemřelo po výbuchu sopky i tím, že se otrávili z jedovatých plynů, které byly ve vzduchu. Poté nastala velice tuhá zima a posléze zmiňovaná neúroda. Historikové se domnívají, že tato situace dokonce vedla ve Francii k povstání - velké revoluci r. 1789.
A jak vypadala naše země v těch pro nás dávných dobách?
Když se ohlédneme ještě dál před rok 1720 - po třicetileté válce, která proběhla v letech 1618-1648, žilo v Čechách dle historiků pouze 1,5 mil. obyvatelstva (!). Země byla zplundrovaná, neobdělávaná, lidé vyčerpaní hladomory. Armády zničily celé vesnice, zabily vesnické obyvatelstvo, takže neměl kdo obdělávat půdu. Uběhlo pár desítek let, obyvatelstvo se jakž takž vzchopilo a pak zas udeřily již popsané sopky na Islandu.
Žasla jsem, že vlastně dneska žiju, a to jen díky tomu, že to ti mí předci všechno přežili. Přežili, protože byli zemědělci a dobří hospodáři. A že přežili i to, co následovalo dál - včetně dalších válek. Vždyť já i mé děti a vnuci jsme tu vůbec nemuseli být!
A vyšlo mi z toho jediné (možná, že nemám pravdu, že mi budete oponovat, já se ráda poučím) – ale zachránila nás vždy „rodná hrouda“, zemědělství, práce na poli a chov domácích zvířat, kterému se mí předci věnovali, a tak se dokázali, samozřejmě ještě při troše štěstí, udržet při životě a přežít ty nejhorší doby.
Proto teď žasnu, jak nesmyslně zacházíme s ornou půdou, zastavujeme ji hangáry a sklady cizích společností, kupčíme s ní. A doba se opět mění, bohužel opět k horšímu. Stali jsme se závislými na cizích potravinách, zlikvidovali jsme chovy domácích zvířat a likvidujeme naši výrobu potravin. Nakupovat jezdíme do ciziny, kde je levněji, místo abychom podporovali naše výrobce a naše hospodářství. Spoléháme na to, že nám to, co potřebujeme, někdo dodá, místo abychom byli soběstační. Budeme všechno dovážet. Každá země v nouzi ovšem bude hledět především přece na své obyvatelstvo a pak teprve na druhé (možná). Už jsme se o lecčems přesvědčili v době covidové. Napadá mne v této souvislosti jediné: Kdo se nepoučí z historie, je nucen si ji zopakovat.
Promiňte, musím končit, jdu si sehnat pár slepic, které hodlám umístit momentálně na balkóně a taky zrýt pár záhonů pro zeleninu na chatě, neboť duch mých předků ve mně evidentně stále žije…
Pošlete odkaz na tento článek
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %