Rok se s rokem sešel a zase tu byly Velikonoce. Jako každé Velikonoční pondělí, vyrazili jsme s naší turistickou partou na pochod spojený s velikonoční pomlázkou, z Tesáku do Rajnochovic. Pokaždé po cestě odemkneme studánku, a tím zahájíme další sezónu našeho výletování. 

Vyjeli jsme ráno po osmé hodině vlakem z Holešova do Bystřice pod Hostýnem. Tam jsme přestoupili na autobus, který nás vyvezl na kopec Tesák. Je to vyhlášené turstické centrum Hostýnských vrchů, jenže to s ním jde z kopce. Historická turistická chata z roku 1938 v lednu 2022 vyhořela, a další ubytovna s restaurací je na prodej. Blýská se ale na lepší časy, majitel vyhořelé chaty chce postavit novou,hodně podobnou té původní. Stavební projekt už je vypracován a sbírka vynesla 2,2 mil korun. Ostatní pokryje půjčka a dotace. 

Když jsme vystoupili z autobusu, byla na Tesáku mlha, že by se dala krájet. Měli jsme štěstí, že v jednom turistickém zařízení měli otevřeno, kromě nás tam nebylo ani živáčka. Nabídka nápojů na zahřátí byla pestrá. Potom už jsme vyrazili nevlídným lesem směrem ke studánce Fonstheodori, kterou jsme otevřeli zlatým klíčem,  a společně jsme si zarecitovali báseň "Znám křišťálovou studánku kde nejhlubší je les..." 

Po dalších 4 km jsme se zastavili na louce s dřevěnou chatou, kde bývají v létě skautské tábory. Rozdělali jsme si v ohništi oheň, opekli špekáčky, klobásky a ochutnali velikonoční cukroví. Následovala tradiční šibačka a po ní obdarování šibačů vajíčky, dobrotami nebo štamprlkou. Počasí se začalo umoudřovat a s tím se zvedala i naše nálada. Čekalo nás ještě pár kilometrů do Rajnochovic, kde jsme zakotvili v hostinci Ve dvoře. Bývávalo tam jinak veselo, ale letos nebyli žádní kolaři, žádné rodiny s dětmi. Prý to měli pár týdnů zavřeno, tak snad si zase lidi zvyknou. Po našem příchodu to ale v lokále jenom hučelo, a personál hned ožil. Většina výletníků po občerstvení odešla na autobus, který je odvezl zpět k domovu. Nás sedm statečných ještě pokračovalo 4 km přes vesnici Rajnochovice, přes louky okolo lomu na vlakovou stanici do Podhradní Lhoty. V

rátili jsme se vlakem, který byl plný veselých cestujících. My s manželem jsme přidali ještě 2 km jarní přírodou od zastávky v Dobroticích k nám domů. Celkem jsme měli v nohách 15 km a doma nás vítalo jarní sluníčko.