V těchto dnech i u nás převládá velice deštivé počasí. Ovšem vláhy je velmi zapotřebí, to víme my všichni, kteří máme a staráme se o nějaký ten menší nebo větší záhonek půdy.
Chtěla jsem se ve středu dát do setí mrkve, petržele, červené řepy a ještě dát na jeden záhonek semínka česneku - jsem ráda, když mi vždy hezky naroste. Většinou ho seji hned na podzim, letos ho budu ještě dosévat i na jaře. Ovšem půda byla velice mokrá, tak jsem to vzdala. Ale tím jsem asi udělala chybu, neměla jsem se přece jen nechat odradit. A tak dnes sedím u počítače a mohu si jen zavzpomínat na jeden hezký letní den v minulosti.
Jezdila jsem mnoho let do některých okolních vesnic provádět výzkum T - Audit. A tento příběh se mi stal právě v těch horkých dnech.
Šla jsem úplně bezpečně do domácnosti, kde jsem jistě věděla, že nemají žádného psa a zvoním. Ovšem soused mi říká, abych šla zadem, že jsou na zahradě. Jdu cestičkou dozadu a už jsem u vrátek. Otevřu je a volám paní, protože ji nikde nevidím. V okamžiku ke mně skočí veliký pes - v rasách se moc nevyznám. Vzápětí jde jeho pán. Pro mne je to cizí člověk, který je v této domácnosti na krátké návštěvě. Vidí, že jsem se polekala. Chytne psa, který je ale uvázán na volném řetězu a ptá se mne co si přeji. Vysvětluji mu, že jsem tazatelkou jedné výzkumné agentury a potřebuji nějaké informace od paní domu. Navštěvuji ji již delší dobu, protože je do tohoto projektu dlouhodobě zařazena. Pán je velice ochotný a slibuje, že ji zavolá. Paní je totiž na odlehlém místě zahrady, ale já se nemám hýbat, neboť pes by na mne ihned skočil...
Stojím jak přibitá s ohledem na můj zdravotní stav. Mám právě bolavá záda, jsou tropická vedra, takže pot ze mne teče nejen tím horkem, ale snad i strachem ze zubů vlčáka. Co je ale nejhorší - cítím, že mám kapku u nosu a potřebovala bych použít kapesník. Úplně se soustřeďuji na to, že mi kape z nosu, psovi naopak tečou sliny, a tak proti sobě stojíme v metrové vzdálenosti. A díváme se na sebe - já určitě s panickou hrůzou! Řetěz je úplně volný a já neschopna ničeho.
Teď už slyším paní, jak říká svému známému: "Měls jo pozvat dál na zahrado, deť vona ož k nám chodi leta, muhla si alespoň hotrhnót malene na vosvěžení."
Pán přichází a odvádí svého psa do bezpečné vzdálenosti. Milá paní mne ihned zve domů a spolu vyplńujeme dotazník. Tentokrát pro ni nemám dárek, ale ona mi podává sklenici osvěžující vody. Já se probírám z velikého leknutí, neboť právě den před touto událostí jsem viděla v televizních novinách pokousané dítě. Loučím se s příjemnou paní respondentkou a v duchu si slibuji, že k ní budu chodit již jen předními dveřmi.
Jako úvodní obrázek k článku jsem ovšem volila fotografii moc hodného Bennyho, který už, bohužel, nežije.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
