Již ve svém článku o Křížlicích jsem se zmínila o stanovišti s reprodukcí obrazu Krajina ve sněhu od Františka Kavána, neboť jej nešlo minout, stojí při cestě do Křížlic. Naučná stezka Zarostlá místa Kavánových obrazů však vede nejen Křížlicemi, ale i okrajem Roudnice a hlavně Víchovskou Lhotou. Podle informací autorů je dlouhá asi 3 km a zabere 2 až 3 hodiny času.

Jenže celkem 12 stanovišť, z nichž první, úvodní s mapou, začíná pod vrchem Skalka, není tak úplně snadné najít. Jednotlivá stanoviště s obrazy na stojanech, mírně nakloněných, aby obrazy vypadaly jako by byly před chvílí domalovány, se nacházejí na autentických místech, kde byla díla vytvořena, a jsou opravdu někde zarostlá vegetací. Mapa není zorientovaná turisticky podle světových stran, ale podle obrazu. Návštěvníci musí přemýšlet, hledat a o to je návštěva těchto míst zajímavější. Také je potřeba přijít v době, kdy nejsou louky porostlé vysokou trávou.

Já jsem si vybrala krásný den zjara. Po ránu mě tam doprovázely jen hlasy ptactva, z okolních polosamot z dálky zakokrhání kohouta a zaštěkání psa hlídače, z pastviny bučení dobytka.

Uprostřed luk s nádhernými výhledy na hory, často ještě s bílými vrcholky, s jarní květenou, s jarním vzduchem vonícím lesem a mokrou trávou, bylo hledání obrazů, následné porovnávání a hlavně zamyšlení nad nimi, příjemným zážitkem. Není to jen ministezka, jak stojí v názvu, je to opravdová pocta mistru malíři, rodákovi z Víchovské Lhoty.

Zde se František Kaván, na samém okraji obce zvaném v Končinách, 10. září 1866 v rodině chudého chalupníka narodil. Do školy chodil do Křížlic, často v zimě kvůli sněhu nevyšel, dokud nebyla cesta prošlapaná, a naopak někdy zůstal v Křížlicích kvůli vánici. Život v těchto místech byl tvrdý, mnohdy závisel na zásobách potravin a dříví. Přesto František Kaván miloval své rodné Končiny a lásku k horám přenesl do svých obrazů. Na gymnáziu studoval v Hradci Králové, krajinomalbě se učil na Akademii u J. Mařáka v Praze.

Malá, ale krásná galerie v přírodě začíná Kavánovým nejslavnějším obrazem Podmrak, oceněným diplomem a zlatou medailí na Světové výstavě v roce 1900 v Paříži. Podmrak od rodné chalupy, proto blízko najdeme i místo, kde stála chalupa se stodolou, políčkem, loukou, kterou sekali. Jak už to bývá, všechno vzal čas.

Ale nebylo tam smutno. Sluníčko jakoby svítilo chalupě do oken, potůček vesele klapal mlýnkem, celé okolí kvetlo bílými sasankami a místo původní chalupy bylo plné rozkvetlých bledulí.

Stezka končí obrazem Křížlická opona, což je vlastně pohled na panorama Krkonoš.

Jestliže místní obce chtěly vzdát hold svému sousedu a upozornit na slavného rodáka, tak se jim to tímto výjimečným způsobem moc povedlo.