Navazuji na svůj minulý vklad a nabízím opět dvě básně, které dělí rovných šedesát let. Ta starší má zajímavou historii. Můj podstatně mladší kolega z našeho šermířského oddílu dostal tehdy v hodině češtiny za úkol naučit se nějakou báseň. Jen nevěděl jakou. Tak jsem pro něj napsal tuto báseň, kterou pak v hodině prezentoval jako báseň Vítězslava Nezvala. Přednesl a dostal jedničku. Učitelka se zřejmě v Nezvalovi moc neorientovala.  Mně bylo v té době 19 let a měl jsem právě jakýsi milostný problém. Druhá báseň je stará pouhý měsíc.

DÍVKA
1963

 Jsi jako rudý pohár vína

po němž se hlava zatočí,

jsi jako všechny a přece jsi jiná.

Proč tolik voní tvoje oči?

Jsi jako vlna stříbropěnná,

do níž se každý vnoří rád,

jsi jako krása beze jména

a já chci snít a naslouchat.

Jsi temná noc a bílý den,

jak ráno, když bere za kliku,

jsi kouzlo, které přešlo jen,

jsi jaro s vůní šeříku.

Jsi jitro, na něž rosa padá,

jsi oheň, který prudce vzplál,

jsi krása, která neuvadá,

jsi ozvěna, jež prchla v dál.

Jsi jako rudý pohár vína,

jak labutě, jež odletěly,

jsi jako všechny a přece jsi jiná,

jsi jako touha, která bolí.

SLOVA

2023

Chtěl jsem, až moc,

až čas si vzal ta slova,

slova, co měla jako skála stát,

slova, jež hledal jsem

a věčně hledám znova,

slova, ta slova, která chtěl bych znát.

Chtěl jsem, až moc,

až ztratila se víra,

a já jsem v prázdnu pouště stál,

slovo, to slovo,

které duši svírá,

slovo, to slovo, o které jsem stál.

Chtěl jsem, až moc,

a hledal jsem ta slova,

slova, ta slova, která vzal si čas,

slova, tak míjivá,

jak lebka Jorikova,

slova, ta slova, rád bych našel zas.

*