Nebe se nám trošku zatáhlo, takže na fotografování, nic moc. I fotografie toskánské přírody jsem musela pořizovat jen přes okno autobusu, a to mě docela baví.

LUCCA leží na řece Serchio 25 km severovýchodně od Pisy. Žije zde asi 86000 obyvatel. Celé město je obklopeno kamennými hradbami. K nejznámějším památkám patří Románská katedrála San Martino s mimořádně bohatou fasádou, která připomíná textilní vzory. Dále Amfiteátr  Piazza Anfiteatro, který je jedinečný tím, že lidé stavěli domy ze stěn a tribun amfiteátru, takže dnešní náměstí zachovává jeho eliptický tvar. Ve městě se také nachází řada renesančních paláců a vil. Narodil se zde známý italský operní skladatel Giacomo Puccini. Zdroj: Wikipedie.

Po prohlídce nejznámějších památek jsme se rozešli do útulných kavárniček a restaurací ochutnat pravou italskou kávu a jíné dobroty. Naše oblíbené kapučíno prý si dávají Italové jen dopoledne, odpoledne nad ním kroutí hlavou. Bylo moc dobré. Italská města jsou plná cyklistů, auta ve středu města téměř nepotkáte. Dokonce jsme viděli jednu dámu, která při vybírání hotovosti z automatu z kola ani neslezla. Ve městě bylo hodně platanů, pod nimi lavičky s odpočívajícími seniory. Nesměl chybět ani barevný kolotoč.

Po obědě nás čekal přejezd do nedalekých hor, do dalšího krásného opevněného města, města proslaveného výrobky z alabastru, který se v okolí těží.

VOLTERRA  leží 30 km od pobřeží Ligurského moře. Je to velmi zachovalé starověké historické město s hradbami a branami, ležící  na strmém, obtížně přístupném skalnatém vrchu. K nejznámějším památkám patří vykopávky římského divadla z 1. stol. př. n. l., Katedrála Nanebevzetí Panny Marie z r. 1120, mohutná medicejská pevnost a hradby se sředověkými hradbami. Zdroj: Wikipedie

Odpolední počasí bylo jako malované a vhodné pro naši prohlídku jak historických památek, úzkých uliček i k odpočinku v krásných parcích. Nechybělo ani posezení pod slunečníkem na náměstí před historickou radnicí a vychlazeným drinkem. Ještě nás čekala návštěva muzea Gaurnacci s bohatými sbírkami etruských uměleckých předmětů a výrobků z alabastru.

Na cestě zpět do kempu jsme se mohli pokochat krásnou toskánskou krajinou. Večeře, tentokrát v italské restrauraci,  na rozdíl od snídaně, se skládala z několika chodů a trvala celou hodinu. Nejlepší byla závěrečná pravá italská Panna cotta.

Před námi byl poslední den pobytu v Itálii, a nikdo netušil, jaký adrenalin nám přinese.