Když nám náš průvodce říkal, že se máme vrátit do chatek, že nám nějací zlodějíčci rozbili přední dveře autobusu a sebrali, co se dalo, mysleli jsme si, že je to nějaký apríl. Bohužel, nebyl. Viděla jsem před sebou ty nejhorší scénáře. Třeba, že budeme čekat celý den než pro nás přijede náhradní autobus. U místní policie ale pracovali opravdoví profíci. Během půlhodinky sepsali protokol a zajistili nám u jedné firmy, přestože byla neděle, uřezání plexiskla do dveří autobusu. Vyjeli jsme s hodinovým zpožděním, a to nebyla žádná katastrofa.

Před návratem domů jsme si to zamířili směrem ke krásným horám, které se tyčily nad starodávným městečkem Carrara.

Carrara je podhorské městečko v podhůří Apuánských Alp, proslavené zejména těžbou vysoce kvalitního mramoru, který posloužil jako základní stavební kámen mnoha památkám nejen po celé Itálii. Bloky čistého mramoru se v horách nad městem ze skály v podstatě vyřezávají, a to jak v početných lomech, tak v hlubokých štolách uvnitř kopců. Carrarský mramor proslavil zejména sochař Michelangelo.

Lomy leží ve výšce nad 1000m nad mořem. Autobus by to nedal, proto jsme museli přestoupit do džípů. Do jednoho se nás vešlo osm, plus jeden odvážný řidič. Museli jsme si nasadit modré bezpečnostní helmy a oranžové vesty. Moje helma mi pořád padala, ale už jsem ji nestihla vyměnit. Cesta nahoru po serpentinách, tak to byl pořádný adrenalin. Báli jsme se všichni, i ti co se tvářili statečně. Podívaná nahoře ale opravdu stála za to. Byla neděle, proto všechny těžební stroje odpočívaly. Přesto jsme si dokázali představit, jak náročná ta těžba musí být. Počasí bylo hezké, pohledy do okolí dechberoucí. Náš pan průvodce Pavel umí dobře italsky, tak jsme si se zájmem poslechli jeho překlad odborného výkladu od zaměstnance lomu. Při cestě dolů jsem oči ani neotevřela, ale přežili jsme všichni. 

Na parkovišti jsme přestoupili do našeho zářivého žlutého autobusu, na kterém mezitím, co my jsme se kochali, páni řidiči vymělnili provizorní fólii za pořádné plexisklo na dveřích. 

Závěrečná prohlídka městečka Carrara byl takový bonbónek našeho zájezdu. Za dvanáct hodin už jsme uviděli Svatý kopeček nad Mikulovem a překročili jsme plní dojmů naše hranice. Byl to opravdu vydařený zájezd!