Nikdy jsem tam nebyla a neodradily mě ani informace o tom, že během návštěvy musím zdolat 483 schodů. Kdy jindy budu mít příležitost se tam podívat, než teď?

Neodradilo mě ani delší čekání na začátek prohlídky, zatím jsem trochu prošmejdila okolí. U vstupu do Koněpruských jeskyní se právě dokončuje Dům přírody Českého krasu, který by měl být otevřen  ještě letos. Kromě expozice bude jistě zahrnovat i zázemí pro návštěvníky.

Samozřejmě jsem nemohla přehlédnout ani obrovský vápencový lom Čertovy schody. Lom je stále v provozu, prohlídky se v něm konají jen mimořádně. Těžba vápence zde probíhá etážovitě, v lomu proto vznikla jednotlivá patra, která na dálku připomínají schody.

Velkolom Čertovy schody - pohled od vstupu do Koněpruských jeskyní

Pohled od vstupu do Koněpruských jeskyní - zajímavé obrazce prý nedávno vytvořila jakási skupina lidí

Vstup do jeskyní mě překvapil. Jde o malé, i když masivní dveře ve stěně lomu. Hned za nimi jsem trochu zpanikařila, protože jsem si nesundala tmavé brýle a chvíli jsem tápala ve tmě. Pak mě došlo, čím to je. Oči bez brýlí si rychle přivykly sporému osvětlení jeskyně. A panika zmizela, protože jsem si ověřila, že trasa celým komplexem jeskyní je pečlivě upravená s ohledem na bezpečnost návštěvníků. Mohla jsem se v pohodě věnovat tomu, kvůli čemu jsem do jeskyní přišla.

Trochu krasové klasiky - pamatujete? Stalagmity, stalaktity a stalagnáty...

Koněpruské jeskyně (přesněji řečeno jejich střední patro) byly objeveny v roce 1950 při odstřelu v místním lomu. Už v roce 1959 byly zpřístupněny veřejnosti. Dnes mají návštěvníci přistup do nejrozsáhlejšího středního patra a do horního patra jeskyní, celá prohlídková trasa měří asi 620 metrů.

Tzv. Varhany

Podzemními jeskyněmi nás provázela mladá, ale fundovaná průvodkyně. Dozvěděli jsme se vše podstatné plus spoustu zajímavostí navíc. A pokorně jsme žasli nad rozmanitostí přírodních jevů v podzemních jeskyních.

Bez komentáře

Krápníková výzdoba je velmi rozmanitá, jak můžete vidět na přiložených fotografiích. Nejstarší a zcela unikátní výzdobou jsou krápníkové útvary, které připomínají svým tvarem růžičkovou kapustu a mají unikátní složení, protože navíc obsahují i opál. Průvodkyně nám na ně několikrát svítila, ale já jsem si je nevyfotila. Nikdo není dokonalý.  Mimochodem ve špatných světelných podmínkách vždy fotografuji mobilem, umí se s nimi vyrovnat mnohem lépe, než moje zrcadlovka.

Někdy se krápníky prostě rozmnožují, až vznikne takováto stěna...

Koněpruské jeskyně jsou významné i svými paleontologickými nálezy, byli zde nalezeny kosterní pozůstatky zvířat staré až 1,5 mil. let a také kosterní pozůstatky pravěké ženy. Při přechodu do horního patra jsem zdolala více jak 80 schodů točitého schodiště. Stálo to však za to, protože v horním patře se někdy v 15. století nacházela penězokazecká dílna. Výrobu falešných mincí v těchto prostorách pŕipomínají zdařilé dobové figuríny.

V těchto prostorách byla penězokazecká dílna

Zajímavá procházka podzemím skončila asi po hodině. Byla jsem moc ráda, že jsem si Koněpruské jeskyně prohlédla na vlastní oči. Nechyběl mi ani mobilní telefon, který v podzemí samozřejmě nefunguje. Nebyla mi ani zima, protože jsem se trochu víc oblékla. Třeba se do těchto zajímavých míst ještě někdy vrátím.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz