Nadužívání léků je přitom fenomén, který si v rámci společenských skupin nevybírá – problematické chování v České republice sužuje ženy, děti a mladistvé, i seniory. Národní linka pro odvykání 800 350 000 varuje zejména před znepokojivým trendem kombinování psychoaktivních léků s alkoholem, který se rozmáhá hlavně mezi teenagery. Nalézt vhodné dávkování může být přitom obtížné i v případě pacientů se závažnými zdravotním či psychickým onemocněním.

Zpráva o problematickém užívání psychoaktivních léků v České republice 2021 hovoří o tom, že v posledním roce užilo psychoaktivní lék na 15,8 % Čechů. „Co se týče rizikového užívání psychoaktivních léků, jde o jedinou kategorii návykových látek, u které ženy představují početnější skupinu. Uživatelek je v tomto ohledu až dvojnásobek oproti mužům. V součtu se pak bavíme o 2 % populace, které psychoaktivní léky užívají na denní nebo téměř denní bázi,“ varuje Ladislav Dékány, odborný garant Národní linky pro odvykání 800 350 000. Připomíná, že počet osob léčených pro poruchy způsobené užíváním psychoaktivních léků v ambulantní nebo lůžkové péči se v posledních letech pohybuje těsně pod hranicí 2 tisíc osob za rok.

Valná většina uživatelů v České republice získává psychoaktivní léky „oficiální“ cestou – tedy na lékařský předpis. Jiným způsobem si pak tyto léky obstarává cca desetina uživatelů. Těmi vůbec nejčastěji předepisovanými léky jsou léky na bolest (analgetika), léky na spaní (hypnotika) a léky na      psychickou tenzi a úzkost (anxiolytika). Konkrétně jde o benzodiazepiny (diazepam, alprazolam, bromazepam), opioidy (morfin, kodein, hydrokodon) a tzv. Z-hypnotika (zolpidem, zopiklon, zaleplon).

Teenageři se chtějí dostat „do nálady“

Jednou z nejohroženějších skupin jsou i v případě psychoaktivních léků děti a mladiství. Míra užívání především léků proti bolesti je u nich srovnatelná s evropským průměrem. Dékány ovšem upozorňuje na znepokojivý „lokální“ trend: „To, že česká mládež zásadně v negativním slova smyslu nevybočuje z celoevropského trendu je bezpochyby dobře. Znepokojuje nás ovšem fakt, že se mezi českými teenagery daleko častěji objevuje zneužívání psychoaktivních léků za účelem dostat se tzv. „do nálady“. To se nejčastěji děje kombinací léku s alkoholem nebo jinou návykovou látkou, přičemž takový koktejl může mít často velmi závažné až fatální zdravotní dopady.“ Zneužívání léků proti bolesti může vést například k poškozením vývoje mozku nebo dalších jeho funkcí.

Je ovšem třeba mít na paměti, že užívání léků obecně se u dětí a mladistvých zvyšuje z důvodu vyšší četnosti psychických onemocnění. Linka bezpečí ze statistik roku 2021 evidovala nárůst výskytu psychických obtíží meziročně o 45%. Sdílení zkušenosti s užíváním určitých léků na sociálních sítích může vést u sledujících k touze chtít lék vyzkoušet na sobě, vzít lék z rodinné lékárničky nebo nadužít předepsané léky od svého ošetřujícího psychiatra. I některé běžně dostupné léky přitom mohou být při vysokých dávkách nebezpečné. U léků proti bolesti a horečce s obsahem paracetamolu, jako je  například Paralen může být toxická dávka poměrně nízká.

„Za Linku bezpečí mohu konstatovat, že celkově s námi děti a mladiství v loňském roce problematiku závislostí řešili ve 454 případech, což znamená 2% nárůst oproti roku 2021. Snadnou dostupnost léků na bolest vnímáme jako velmi rizikovou zejména proto, že jsou v mnohých případech používány k sebevražedným pokusům,“ uvádí Mgr. Kateřina Lišková, vedoucí odborných služeb Linky bezpečí.

Tenká linie mezi řešením problému a vážnou závislostí

S problematickým užíváním léků z kategorie hypnotik, tedy zjednodušeně léků na spaní, se pak nejčastěji setkáváme u seniorů ve věku přes 65 let. Obecně však platí, že u pacientů osob trpících bolestí, špatným spánkem nebo úzkostí je pochopitelné, že psychoaktivní léky nabízejí rychlé řešení. Rizikovými se stávají až v případě nadužívání nebo zneužívání. Dalším faktorem, který přispívá k počtu uživatelů, je všeobecný nárůst spotřeby léků. Konkrétně spotřeba sedativ a Z-hypnotik stoupla za poslední dvě dekády více než dvojnásobně.

„Léčba bolesti, problémů se spánkem nebo úzkosti je realizovaná prostřednictvím léků často jako symptomatická léčba. Zbaví jedince symptomů, ale podstata problémů může přetrvat. Je možné, že zbavit se obtíží na dobro, je obtížné nebo časově náročné. Proto se psychoaktivní léky jeví jako skvělá volba. Mohou totiž výrazně zvýšit kvalitu života. Některé z nich jsou indikované ale jen na krátkodobé překlenutí obtíží a problémy vyvstávají, když jsou užívány dlouhodobě,“ zdůrazňuje Ladislav Dékány.

Zmiňuje konkrétní příklad léků z kategorie benzodiazepinů a Z-hypnotik. Dle doporučení odborných organizací by se tyto léky neměly předepisovat déle než několik týdnů, protože je u nich vysoké riziko navyšování tolerance. Pacienti pak budou pociťovat nutkání zvyšovat dávky nebo jejich frekvenci. Po vysazení léku se u uživatelů mohou objevovat abstinenční příznaky, které u některých látek mohou být dokonce život ohrožující a jedinec může nad užíváním ztratit kontrolu. Z těchto důvodů jsou výše zmíněná farmaka předepisována dlouhodobě jen některým pacientům, u kterých je taková léčba indikovaná. Příkladem mohou být pacienti v terminálním stádiu onemocnění.

Na vině je přetížení lékařů i agresivní farmaceutický marketing

Za jednu z hlavních komplikací považuje Národní linka pro odvykání 800 350 000 nedostatek času lékařů a jejich pracovní vytížení. Ve snaze poskytnout rychlou pomoc v podobě předepsání léků se lékaři dostávají do situace, kdy léky předepisují na příliš dlouhou dobu, čímž podporují riziko, že pacient začne nad užíváním ztrácet kontrolu, nebo se mu začne rozvíjet syndrom závislosti. Roli může hrát i nedostatečná edukace. Mnoho lidí vkládá důvěru ve svého lékaře, který jim léky předepíše a nemusí si ani připouštět, že by jim předepsané léčivo mohlo škodit, či dokonce způsobit závislost.

„Asi u 200 tisíc pacientů si jsou zejména praktičtí lékaři vědomi, že jejich pacient má problém s užíváním psychoaktivních léků. Alternativy přitom existují, a to v podobě jiných léčiv, s menším potenciálem pro zneužití, či psychoterapie. Příkladem špatné praxe je i současná celosvětová opioidová krize, způsobená mimo jiné agresivním marketingem farmaceutického průmyslu, zejména ve Spojených státech,“ uzavírá adiktolog.