Všechno jsem fotil sám a vím, kde. Titulní fotka ukazuje kousek pohádkové vesničky u obce Černilov. Její stavitel zde tvoří již řadu let a postupně vytvořil stovky ministaveb, které vás přenesou do kouzelné krajiny. Vše je určeno pouze očím, nesahat.

1 - Byli jsme letos poprvé v Egyptě, protože kdo tam ještě nebyl, je jaksi mimo mísu, žejo, a my samozřejmě jdeme s davem. Když jsme přijeli do Safagy, bylo ještě docela chladno, na koupání to nebylo. Tak jsem vyrazil z rekreačního areálu – a hle, jaký pohled se mi naskytl. Desítky domů zhruba v tomto stádiu. Základy či torza nikdy nepostavených domů se táhly daleko do pouště. Asi to nějakého oligarchu přestalo bavit, i když tím schodištěm měl docela slušně nakročeno do nebe…

2 - V italské Gemoně del Friuli, jako ostatně na řadě jiných míst, nám názorně předvedli, jak lze zřídit kruhovou křižovatku a ušetřit přitom alespoň milion korun. To ale naše stavební firmy, projektanti a stavební úřady nechtějí slyšet. My uděláme obrovský kopec, přes který není vidět, je obehnaný kamennou zídkou, aby se nikdo nedostal skrz, a výstavba netrvá jeden víkend jako tady, nýbrž aspoň tři měsíce. Jinde jsem viděl skutečně jen poklop od vodovodního potrubí, byl příhodně uprostřed křižovatky, tak ho jenom nabarvili na bílo a na příjezdech postavili značku kruhové křižovatky. Každý to chápal, každý se řídil pravidly, a třeba kamiony, který byl příliš dlouhý, prostě jel prostředkem. No a co? Bezpečnost i plynulost dopravy jako z čítanky.

3 - Omlouvám se rodnému městu Náchod, ale když si tenhle nápis o fotku přímo říkal! Přitom do této knihovny jsem chodil od mládí a měl zde dokonce proklatě nízké čtenářské číslo 179. Pamatuji si ho dodnes.

Co jsem nemohl vyfotit a vymstilo se mi, to byly tři vesničky cestou z Liberce do saského Budyšína. Tam jsou dvojjazyčné názvy, kromě německých také lužické (slovanské). První vesnička se jmenovala Lejno. Druhá vesnička Blocany. Když jsme přijeli ke třetí a ta se jmenovala Bukecy, tak to jsem se už rozesmál, zapomněl dát nohu z plynu – a výsledkem byla pokuta za nadměrnou rychlost. Samozřejmě v euříkách. A řekli byste, že to jsou jen nějaké kecy.

4 - Posuneme se k interiérům. Tohle je strop zdravotního střediska v Českém Dubu. Značka na stropě je lidská postavička a šipka ukazuje, kudy máme prchat v případě nebezpečí. Žádná šipka není na stěně, nýbrž pouze na stropě a míří ke světlu. Nevšiml bych si tohoto důležitého upozornění, kdybych si nemusel protahovat zablokovaný krk. Už aspoň vím, kudy v Českém Dubu prchat.

5 - Tohle se ani nedá komentovat. Bohužel nevím, kde jsem to fotil.

6 - Když jsme u těch značek, tak tohle souhvězdí značek najdete na různých místech ČR. Já si ho vzal od Dolní Radechové. Na hlavní silnici vyúsťuje naprosto podružná místní cesta. Před ní je konec cyklostezky a hned za ní opět její začátek. To se opakuje třeba osmkrát. Přitom řidič přijíždějící z vedlejší na hlavní má dostatek prostoru, aby viděl, jestli tam přijíždí cyklista nebo ne. Úplně stačí, kdyby trojúhelník „Dej přednost…“ byl těsně před cyklostezkou. Pak to bude jednoznačné. Aha, cena jedné značky „Dej přednost“ je cca 14 tisíc Kč + ta trubka do země je za pětistovku a s provedenou prací to je dohromady dobrý byznys.

7 - Tahle značka mě vyděsila ve Szklarske Porebe, na polské straně Krkonoš. Už 18% je docela dost, ale ten let vzduchem navíc… Ještě v noci se mi o tom zdálo.  

8 - Zůstaňme na silnici. Na této asfaltce blízko rakouského Villachu zdánlivě není nic zvláštního. Jenže – toto je fakt středová čára??!

9 - Další krásné souhvězdí značek je v Hradci Králové a jistě i jinde. Značkotvůrce to asi myslel jinak, ale dopadlo to takhle.

10 - Pěkný test pro řidiče si připravili na silnici z Hradčan do Českého Dubu. Musel jsem zastavit na jinak ne moc přehledném místě a studovat, kdo co smí a pak pečlivě kontrolovat přesný čas. Přijel jsem v 15:18 a hádejte, čekal jsem?   

9 - A konečně, co stvořila příroda (Fuerteventura). Kaktus je to hezký, ale nápadné na něm je, že se jmenuje Tchynina židle. Nechápu proč.

10 - Nakonec jsem si nechal starou břízu. Její poselství je prosté: Nikdy se nevzdám!