Mohl bych pak i dokončit jeden rozpracovaný text.

Když jsem probral jednotlivé Múzy, předem jsem vyloučil Múzu tance. Pokud bych ji měl akceptovat, ta jedna sklenka vína by mi určitě nestačila. A navíc, vzhledem k mému  momentálnímu tělesnému stavu by to byl spíše tanec svatého Víta. Vyloučil jsem i Múzu tragickou, Múzu astronomickou a Múzu sborového zpěvu. V tomto mém problému by mi asi těžko pomohly.

Ta občasná absence tvůrčí invence není nic příjemného. Nutí člověka až k pesimistickým úvahám, jestli na to psaní vůbec má. Určitě to není jen můj problém. Pro antické Řeky byly nejrůznější umělecké činnosti dílem božské inspirace Múz. Když se jim něco nepovedlo, měli to alespoň na koho svést. Ať už to bylo básnění, tanec nebo zpěv. Byl to pustý alibismus. Já to můžu svést jen na sebe.

Tak jsem nechal raději múzy múzami, otevřel jsem si web a začal pročítat některé články zabývající se politikou a současnou situací ve světě. Bylo to až pesimisticky drastické. Svět médií prožívá žně. A já si uvědomil, že toto můj svět rozhodně není.

Co se však nestalo! Milé Múzy se kupodivu, jakoby protiváhou k těmto nepěkným mediálním zprávám, začaly najednou slétat, aby mne zbavily toho nepříjemného, až stresujícího pocitu prázdnoty. A já, díky znovuobnovené inspiraci, jsem se mohl vrátit opět na příjemnější cesty literární.

Britney si ustlala vedle mne na zemi, před obrazovkou stále stojí sklenka střiku a přede mnou je, již déle rozpracované, náročné téma o vývojových sinusoidách starověkých civilizací. Takový svět mám mnohem raději.