Je totiž zatraceně těžké nehodnotit. Svět se výrazně mění a mnoho věcí je naprosto jiných, než bývaly v dětství a mládí dnešních padesátníků a starších. A ty změny jsou tak rychlé, jako nikdy dříve. Je tedy logické, že životní styl, chování a názory generací se stále více odlišují, protože mladí lidé snadněji podléhají trendům, módě, různým technickým vymoženostem. Starší lidé s nimi v tomto směru krok držet nemohou, i kdyby se snažili sebevíc.

„V poslední době mám pocit, že jsem vnučce už jen pro smích. Dříve jsme si rozuměly víc. Možná je to tím, že je v pubertě, možná tím, že život jejich vrstevníků opravdu nejsem schopna pochopit. A dávám to najevo. Nejsem typ babičky, která by jen přikyvovala hlavou na každou novou pitomost. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu, i když to není populární,“ říká pětašedesátiletá Kamila.

Ovšem, když na toto téma zavedete řeč s její vnučkou, uslyšíte: „Babička mě pořád jen poučuje, kritizuje. Máma říká, že to musím vydržet, že staří lidé takoví jsou, že se dříve žilo jinak, že to se mnou babička myslí dobře. Ale nechápu, proč mi pořád vyčítá, že sedím u počítače a nechodím ven, když ona taky pořád sedí na Facebooku. Jenže já Facebook nepoužívám, na něm jsou už jen důchodci.“

V další rodině v poslední době dochází k hádkám, protože dědeček neustále zdůrazňuje, že vnoučata jsou rozmazlená. „Pořád říká, že jsou jako sněhové vločky, které se brzy rozpustí. Kdesi si ten název přečetl a pořád tím argumentuje. Ale srovnávat dětství lidí, kteří vyrůstali v bídě po válce a dnešek, to je přece nesmysl. Jistě, že se děti mají lépe, že jsou rozmazlené. Kdyby kdysi rodiče měli takové možnosti jako my, rozmazlovali by děti stejně,“ přemítá jeho dcera, čtyřicetiletá Zuzana.

Největší potíže v mezigeneračních vztazích způsobuje tvrzení starších lidí, že ve srovnání s dnešními dětmi a mládeží, oni byli lepší. Zdravější, fyzicky zdatnější, psychicky odolnější, nerozmazlení, poslušní, pracovití a tak dále.

Ale bylo tomu tak? Nebo jen žili v těžších časech, kdy odolnější prostě být museli? Nebo si částečně minulost idealizují, vidí na ní jen to hezké, to co se jim hodí?

„Rozdíly ve vnímání světa u různých generací byly a budou, jde jen o to, nakolik si člověk různé předsudky a mýty s tím spojené připouští. Ale nejde jen o to, že by byli příkří staří lidé k mladým, totéž se děje i naopak,“ míní gerontoložka Iva Holmerová.

Nezisková společnost nazývající se Společně dělala před časem na toto téma průzkum. „Přes třicet sedm procent seniorů tehdy uvedlo, že současná mladá generace je horší než ta jejich, třicet procent ji označilo za stejnou,“ uvedl Jakub Carda, který průzkum prezentoval veřejnosti.

Není to špatná zpráva. Ukazuje, že ne každý senior je ubručený myslící si, že dříve bylo lépe, nýbrž je mezi nimi mnoho realistů, kteří vědí, že zpravidla vždy jde především o úhel pohledu, nikoli o to, že by celá generace byla jiná než bývala ta předešlá.

„Pozoruju, že starší lidé, kteří se umí bavit s mladými, zajímají se o nové věci, o to, co mladé baví, co poslouchají, co čtou, jsou zpravidla v lepší psychické kondici, než ti, kteří říkají, že mladí dnes za nic nestojí, že jsou takoví či makoví a vidí na nich spíše to špatné,“ říká terapeutka Jana Novotná. „Projevuje se to i v domovech seniorů. Někteří klienti si rádi povídají s mladými pečovatelkami a pečovateli, zajímají se o jejich život. Jiní se naopak stýkají především mezi sebou, mladých se na nic neptají, jen je kritizují, hodnotí. Stačí aby pečovatelka měla tetování, hned se na ni dívají úkosem, pomlouvají ji, říkají, jak je to ošklivé, dokonce jí to říkají přímo do očí. Samozřejmě, že se jim to nemusí líbit, ale proč by měli mít právo to hodnotit? To je stejné, jako by se ta mladá dívka dívala na jejich fotku z mládí a řekla jim, že měli ošklivý účes. To by jim taky nebylo příjemné,“ vypráví.

Kdo nemá sklony neustále se ke všemu vyjadřovat a vše kolem sebe hodnotit, mívá zpravidla více času sám na své myšlenky, na své zájmy a tudíž je spokojenější než ti, kteří uvíznout v přesvědčení, že dříve bylo vše lepší.

Ale skutečnost je taková, že s takto se neuvěřitelně rychle měnícím  světem se dokáží vyrovnávat jen silní jedinci. Protože myslet si, že dříve bylo vše lepší, je vlastně naprosto přirozené.