Při darování krve na transfuzní stanici v České Lípě jsem zažila dost vtipnou příhodu
Na transfuzní stanici do nemocnice Česká Lípa docházím darovat krev již několik let. Načež jsem se nedávno zúčastnila slavnostního předávání plaket profesora Jánského a Zlatých křížů, jež se konalo v nádherném prostředí Hrdličkovy vily v České Lípě.
Z úst představitelů Českého červeného kříže Liberec a města Česká Lípa zazněla spousta krásných slov a poděkování dárcům, až mi jejich slova vyvolala na tváři slzičky dojetí.
Vše bylo zakončeno příjemným rautíkem a sdílením zážitků. A právě o jednu příhodu, kterou jsem zažila při darování krve, bych se s vámi chtěla podělit. A podotýkám, že vše se událo přesně tak, jak píšu…
![]()
Čekám na chodbě transfuzní stanice v nemocnici Česká Lípa, abych darovala krev. Chodím tam ráda. Nikdo nikam nespěchá. Přijde mi, jakoby se zastavil čas. Ale to je opravdu jen básnický obrat, protože sestřičky se nezastaví a vše jede jako po drátku. Navíc na nás dokážou přenášet pocit pohody a neopomenou nikdy vyjádřit vděk za to, co děláme. A jak si tak lebedím a čekám, slyším sestřičku:
„Pan Haluška, pan Smetana!“ Vyloudilo mi to úsměv na tváři. A vidím, že paní naproti také. Asi si též vzpomněla na jídlo.
Pohrávám si v duchu se Smetanou a Haluškou a v tom se ozve: „Paní Líbalová, pan Šťastný!“ Doopravdy si nevymýšlím! Paní Líbalová byla vážně k nakousnutí a v doprovodu pana Šťastného vypadala nadmíru spokojeně. Zanedlouho ke mně přibyl pan Veselý (sama jsem Veselá). Když mě sestřička zavolala k vyřízení formalit, nevydržela jsem to a povídám, jak jsme se tu dnes pěkně sešli. Sestřička se zasmála a říká:
„To nic není, když jsem tuhle přinesla výsledky z dialýzy a vyvolávám pány, myslela jsem, že to ani nedočtu: pan Skřivan, pan Sýkora, pan Brabec!“
Mám za to, že přímení má své kouzlo a někomu jeho osud i předpoví. Kamarádka pojala za chotě pana Školu. Byla původně zdravotní sestřičkou, ale vystudovala vysokou školu a nyní vyučuje kde jinde než ve škole. Má švagrová si vzala pana Kohouta a dlouho nemohla strávit, když jí manžel o víkendech budil před sedmou hodinou ranní a něžně ji dloubal se slovy: „Vstávej, už je ráno!“ Když jsem jí pověděla o příjmeních, že její Kohout to prostě jinak neumí, že si měla vzít pana Brtníka, ten by jí alespoň v zimě nechal možná vyspat… Švagrová se zasmála a mávla rukou: „Nakonec můžu být ráda, že do mě jen šťouchal. Vždyť mi mohl do ucha i kokrhat!“
Vrátím se k odběru. Vedle mě ulehl pan Zatloukal a ve mně byla malá dušička, kam ho mám zařadit? Zatlouká u Zatloukalů či snad zatlouká můj manžel?! Když jsem zmínila manžela, nemohu se nepozastavit nad přezdívkou jejich kolegy. Říkali mu Vednepáral a on se přitom jmenoval Potměšil.
Já se provdala za pana Veselého. Nesměji se od rána do večera, to se snad ani nedá, ale v jádru jsem povahy veselé. Co mi také zbývá s takovým příjmením.
Ještě že k odběru nezavolali pana Šťastného a paní Veselou. To bychom tam spolu stáli jako Nový rok: Šťastný a veselý!
Za dva roky poté
Zase si lebedím v čekárně a sestřička mě pozvala do místnosti, kde odebírají krev. Napravo seděl pán, nalevo seděl pán, nezbývalo než si sednout mezi ně. Sestřička vzala do ruky zdravotní karty a mrkla do nich. „Tak kohopak tu máme?“ Načež se rozesmála a vyvolává: „Pan Šťastný, paní Veselá!“
A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Jenže to se doopravdy stalo :-)
Pár dalších fotek z výletu do České Lípy https://www.i60.cz/dostovky/vylet/2283
Pošlete odkaz na tento článek
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin…
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %