Z atlasu se to nenaučíte. Na trh se může uvádět, jak to říká EU, přes 70 druhů jedlých hub.  Zajímavé je, že hřib žlutomasý zvaný „babka“, který je mezi lidmi oblíbený, se prodávat nesmí. Rád plesniví. V sezóně jsme kontrolovali houby také v Ostravě na tržnici. Vzali jsme do naší akreditované laboratoře na těžké kovy krásně tvarované pravé hřiby, které tam slovenské babičky nabízely kolemjdoucím. Za 3 týdny byly výsledky. Dle Nařízení EU u nich byl překročen limit na olovo. S protokoly jsme vyrazili na tržiště. Dámy tam nebyly. Ani opakovaně. Zjištění jsem včetně fotodokumentace odložil do archivu. Pokuta a správní řízení nebylo. Ani mě to nemrzelo, co si ze starých lidí vezmu? Oni za to nemohou. Spíše průmysl a jeho jedy.

Mám svou oblíbenou lokalitu, kde se rád toulám a sbírám výpěstky z lesa. Je to nad známým zámkem Hradec nad Moravicí. Je to skvost mezi památkami a několikrát vyhrál cenu „Zlatý střevíček“ určenou pro nejoblíbenější zámek v České republice. Možná ho i znáte z pohádek. Mnoho se jich tady točilo. Tam u lesa je hájenka „Bleška“, kolem které houby sbírám. Když jedu tam, tak funím do kopce, ale zpět s úlovkem frčím bez šlapání až k restauraci „U Staré pošty“, kde si někdy dám výbornou dršťkovou polévku a dvě piva.

Uháním si to z kopce a už se vidím v restauraci, kde mě čeká občerstvení. Vidím, že se v dálce vynořil člověk, který zastavil auta. Pravá strana vozovky byla pokryta větvemi a uřezanými stromy, které tam napadaly ze svahu. Levá strana byla volná, tak předjedu stojící auta chtěl jsem pokračovat. Najednou rána a já přes řídítka letím dva metry dopředu. Vymrštila mě kláda o průměru 20 cm co spadla za mě na nosič. Zadní kolo bylo zlisováno jako v kovošrotu. Šlápl jsem akorát, protože kdyby to bylo rychleji nebo pomaleji už bych tu nebyl. Dopadl jsem předpisově na bok, jak mě kdysi učili v judu. Nic kromě pár škrábanců. Já nemohl vědět, že ve stráni jiný chlap řeže motorovou pilou strom. Z druhé strany to pitomci neměli totiž zabezpečené. Co mi v té chvíli prolétlo hlavou? Byla to výstraha a Pánbů mi nechal ještě mou svíčku hořet? Určitě jsem se nad svým životem zamyslel. Co dělám dobře, co špatně a kde se mám zlepšit. Začal jsem si více vážit života a byl jsem odpovědnější. Chlap prásknul pilou a letěl ke mně. Omlouval se, že mě i s kolem vezme domů. Já mu říkám: „Kolo je zničené. Někde po cestě ho vyhoďte“. Stopnul jsem auto a jel domů. Celý večer jsem byl v šoku. Ztratil jsem řeč. Žena mě měla za blázna. Nakonec jsem to ze sebe vyklopil. Znovu jsem se narodil. Jsem na světě moc rád.

Houby mám rád i v kuchyni. Sbírám takové, kterými lidi pohrdají. Výtečné holubinky, čirůvky, ryzce, růžovky a další. Na závěr vám posílám recept na vynikající houbovou směs..

PIKANTNÍ HOUBOVÁ SMĚS NEBO TATARÁK

Suroviny:
1 kg tvrdých hub (mladé plodnice hřibů nebo růžovky, holubinky, čirůvky, ryzce a další které poznáte, můžete použít i pěstované houby běžné v prodeji), 1/4 l oleje, 1/2 kg cibule, 1 velký ostrý kečup, 1 palice česneku, 2 konzervy rajského protlaku, pepř, chilli nebo tabasco, sůl a vegetu.

Postup:
Na oleji zpěníme cibuli, přidáme všechny složky (hřiby nakrájet nikoliv pomlet!)  a 10 minut dusíme a dáme do skleniček (já si schovávám proto sklenky od tatarky a majonézy). Potom sterilizujeme. Správně se sterilizuje hodinu kolem bodu varu, další den je necháme při pokojové teplotě, narostou tam možná spory, ale ty třetí den zničíme opět varem po dobu jedné hodiny.

Použití:

Na topinky a posypat strouhaným sýrem, fazole (stačí sterilizované) + houbová směs + zbytky masa nebo uzenina a prohřátím spojíme, směs + mleté maso na špagety, do guláše, pod maso, výborný je z toho dip na grilovací speciality (nastrouhaný křen, hořčice, houbová směs) a další možné využití dle fantazie.