Naše obec uspořádala v sobotu 3.6. zájezd pro děti do zábavního parku v Milovicích. Rodinka se vypravila a v domě zavládlo božské ticho. A protože začínal nádherný den, který opět nabízel slunce habaděj, otevřela jsem skleník, zalila pro jistotu květiny, připravila jsem si kolo. Koleno se mi  po injekci uklidnilo, tak, jak jinak, než vyzkoušet, co vydrží.

Nejdříve jsem musela prohodit naše milované psy, již dospělého Navara a hárající Mystynu. Jeden v kotci, druhá na zahradě a naopak. Navar je opravdu nádherný vlkošeďák a Mystynka je krásná chodská holka. Ona je něžná, on velký mohutný pes. A mají dobu zamilování, Mysty se hárá a dala by si říct. Přitom předtím jsem jí nabízela ženichy stejného rodu, ale ona ne a ne. A teď říkám já, ne a ne. Jedině kdybyste někdo chtěl šťěňátka, jistěže krásná... Tak tedy prohazujeme a hlídáme, všichni členové naší rodiny. Hlídáme panenství naší Mysty. A je to tedy fuška.

Pak jsem vyjela ven, jen tak v triku a docela to dopoledne foukalo, sice vedro, ale studený vítr. Projela jsem klidnou trasu, pár vesniček, najela celkem 32 km. Koleno vydrželo. Před vesnicí Tvrdín mě uchvátil fialový lán máku. To jsem ještě neviděla, krása. Tak jsem měla co fotit. A ještě teď mě pálí nohy od kopřiv. Když jsem vylezla na ten svah po čtyřech a zase se svezla po suché trávě a šla ke kolu, zjistila jsem, že nemám sluneční brýle. A bez nich bych  fakt nedala zpáteční  jízdu. Tak jsem se zase vyškrábala nahoru a hledala, až našla. To jsem si oddechla. Jo brýle, to je moje specialitka a taky můj zápisníček :-).

Dojela jsem do Mrzlic a hned na kraji obce je kostel sv.Jakuba. S jeho záchranou se započalo od roku 2012. Občané založili místní sdružení na jeho záchranu. Kostel Sv. Jakuba v Mrzlicích byl ve velmi žalostném stavu Na některých mapách byl dokonce označován jako zřícenina. Střecha byla na mnoha místech propadlá, kopule věže byla bez krytiny, chyběla okna a zničeno bylo i všechno vnitřní vybavení. Kostel je opravován postupně od roku 2012 až 15. Byla opravena střecha, okna, kopule věže a kostel začal sloužit jako místo pro kulturní setkávání Čechů a Němců, kteří do těch oprav též přispívali.Když jsem dnes projížděla, mile mě překvapilo, že se začalo i s venkovními fasádami. Venku příjemné prostředí, pro dospělé i děti. 

Domů jsem dojela pěkně vyfoukaná, kolečku jsem poděkovala a jsem tak nabita slunečním svitem, že budu určitě pobíhat navečer po zahradě s konví, plna elánu. A možná budu i svítit, jak ty solární ozdoby na zahradě. Ale zřejmě po dnešním dni a západu slunce už můj svit bude dočista vyčerpán, na rozdíl od  Večernice, která se teprve po západu slunce rozzáří.

Byl to  hezký den. Každý den nám přinese něco jiného, něčím nečekaným nás může překvapit. A pokud není ten den podle našeho gusta, řekněme si: Nevadí, zítra je také den a ten tedy bude! Přeji vám ať převažují ty lepší dny.♥