Někdy se to daří dobře, někdy už méně dobře a někdy vůbec ne. 

Během času se náš život pochopitelně rozplývá do běžných všedností, důležitých k  lidskému žití. Ale také nám občas přináší i určité nadhodnoty, které si sami vytváříme. Netřeba však přitom přemýšlet nad tím, jakou intenzitu by měla tato případná nadhodnota mít, aby byla přínosem pro náš život. Ať už je jakákoli, bývá vždy pozitivní a vítaná. I drobnosti nám mohou zpříjemnit život.

Reálná úvaha. Reálnější tím víc, jak se náš život blíží od svého podzimu k mrazivé zimě. Něco o tom bohužel už vím. A proto nerad bilancuji. Také proč? To raději přenechám jiným. Ale až někdy. V budoucnu. Pořád si říkám, že je lepší pokusit se být mladý v sedmdesáti než starý ve třiceti.

Zatím žiji přítomností. Ale i občasným ohlédnutím zpátky. Bez naší minulosti by totiž nebyl ani dnešek. Ta nás stvořila. Nezavrhujme proto minulost, ona nám vůbec nebrání v případném optimistickém pohledu do budoucna.

Já se snažím těžit z toho mála, co mi život přinesl a dále přináší, a snažím se o tom něco málo i napsat. Život je pozoruhodný ve své rozmanitosti a určitě stojí za to se pokusit ztvárnit některé jeho aspekty i literárně. Jenže, k tomu člověk potřebuje inspiraci, která se, v mém případě, občas někam zatoulá. Ale bohudíky se zase za čas vrací a já ji moc rád uvítám. Je to taková vrtkavá kamarádka.

Sami si píšeme svůj životní román. Nebývá většinou ani jásavě optimistický, ale ani smutně pesimistický. Je to naše životní realita. Ale tu už si každý musí zhodnotit a přizpůsobit po svém. Podle svých měřítek.