Stojí tam, ale já se na ni nekoukám. Dělám, že ji nevidím. Líbí se mi, je nádherná. Stále si opakuji: „Nesmíš! Jsi ženatý, máš děti, kariéru...“
Ale stejně nemohu odolat. Je krásná, taková snědá, exotická. Mám ji rád, ale všechno kvůli ní obětovat? Ne!
Dívám se na ni. V mých očích je skvělá. Ani hubená, ani tlustá, tak akorát.
Když se k ní přiblížím, hltám její vůni. Cítím, jak po ní toužím, že ji chci.

Opatrně se nakloním, pootevřu malinko ústa a vnímám, jak mě to vzrušuje. Je hebká snad trochu tvrdá a chladná. Otevírám ústa víc a víc. Má nade mnou obrovskou moc. Je to nádhera. Nechám se jí ovládat a unášet. A je to tu znovu. Vzrušení. Jemný hebký dotek na jazyku.
„Ne, nesmím, už dost!“ Obejmu ji celou jednou rukou. Pak zašroubuji víčko mé milované irské whiskey... a to napořád.
„Už nikdy! Nikdy, pane doktore Skálo.“