Je to o výjimečném muži, polském odbojáři Witoldu Pileckém. Riskoval vlastní život, aby zachránil nespočet jiných. Dostal od podzemního hnutí úkol nechat se dobrovolně zavřít do Osvětimi a zjistit, co se tam děje. On, otec dvou malých dětí, tento úkol přijal. Založil v koncentračním táboře ilegální odbojovou síť, která měla až 1000 členů. Navzájem se neznali. Jak je možné, že nebyla odhalena? Bylo to založeno na důvěře. Jsou lidé, co podlehnou, ale jsou i nezištní, kteří dokáží pro dobro i položit život. Jako v životě jsou skety, ale také lidé se srdcem na pravém místě. Pozoroval lidi, jak se k sobě chovají. Když viděl soudržnost, solidaritu, tak je potom oslovil a do odboje zapojil. V lidech se nemýlil, jen ve spojencích ano. Pašoval zprávy, které byly doručeny. Žádal o bombardování toho tábora s tím, že tam vězni včetně jeho zemřou. Nechtěl, aby tato továrna na smrt dále fungovala. Nevěděl co dál. Tak utekl, aby mohl předat své očité svědectví o zločinech, které se tam konaly. Úspěšně utéct se podařilo z Osvětimi pouze 6 lidem. Je zklamán. Spojenci buď nevěří nebo si myslí, že mají důležitější poslání. Je to lidské dilema, které známe i ze současnosti, totiž většina lidí nepřichází, druhým instinktivně na pomoc, zejména pokud se nachází v nějaké nebezpečné situaci nebo se cítí ohroženi. Mezitím tam bylo zplynováno přes milión lidí, kterému nikdo nezabránil!! Zapojil se do varšavského povstání a po válce do protikomunistickému odboji. V koncentráku smrti unikl, ale popravčí kulce od komunistů nikoliv.

                                                                                Fotografie z vězení Mokotów, 1947. FOTO: Wikipedia

Zajímavé je, jak politika manipuluje, mlží a očerňuje tyto hrdiny. Prostě se jí do jejich ideologie nehodí. O Pilseckém do roku 1989 nikdo v Polsku nevěděl. Dnes je národní hrdina. Stejně, ale z opačného spektra. Komunista z Třebíče Antonín Kalina zachránil v Buchenwaldu 1300 dětí, převážně židovského původu. Jeho příslušnost ke KSČ naopak vadila. Tak izraelské ocenění „Spravedlivý mezi národy“ dostal až před několika lety. Převzali to příbuzní. Byl již po smrti. Nemohu přece soudit člověka podle toho, zda byl antikomunista či komunista, ale dle skutků, které vykonal!! Oba byli hrdinové a takový „vděk“ si opravdu nezasloužili!

Zlo a dobro nemá hranice. Prolíná se. Povídání s autorem mě natolik uchvátilo, že na druhý den běžím u nás do velkého knihkupectví zjistit, zda mají výše uvedenou knihu na skladu? Rozrážím lítačky prodejny a nasávám vůni písmenek. Mají. Zaplatím a jako s pokladem uháním s ní domů. Už se těším, jak se do ní ponořím. Jaké poučení jsem si z jeho příběhu vzal?  To, že když mi někdo ublíží, nemohu všechny soudit podle něho. Protože jsou naopak lidé, co mi pomohou a kteří mají soucit. Svět nemá hranice, je totiž černobílý…