Je ráno, jsem sama doma, můj manžel leží opět v nemocnici, je mi smutno, i když tam s dětmi jezdíme často, prázdnota mě provází celým bytem. Na vše jsem tu sama, i když děti mi pomáhají a vnuci jsou radostnými střípky mého života. Protože špatně chodím, nejsem schopna dojít na nádraží, pak v Plzni dopravními prostředky dojet k nemocnici, naštěstí dcera i syn mi umožňují se tam dostat, jak je to možné dle jejich možností, také někdy jede jeden z vnuků, jsem jim všem neskonale vděčná.
Podívám se na hodiny, bude půl osmé ráno, musím jít k oknu na silnici, zamávat naší malé pravnučce Emmičce, která právě končí 1.třídu ve škole v naší obci. Zítra dostane své vysvědčení, a máme domluveno, že se tady zastaví cestou zpátky, odměna jistě bude. Není ani vyloučeno, že se tam ráno půjdu podívat na jejich rozloučení s prvním školním rokem.
V naší obci máme školku i školu na vysoké úrovni, dokonce sem vozí děti ze širšího okolí. Do této školy chodil i můj manžel, je tomu opravdu už dávno. To jistě nemám ve své paměti. Chodily tam i naše děti, kurážná dcera, která byla ve škole velice tichá, navíc i o přestávkách seděla s rukama za zády. Když mi to tenkrát paní učitelka říkala, nechtěla jsem věřit tomu, že je to to samé dítě, které máme doma. Po šesti letech začal chodit do této školy i syn. Vše bylo v pořádku, syn byl nadaný a hodný kluk. Jen já jsem trpěla, když jsem děti doprovázela pohledem, i když se nedá porovnávat tehdější silniční provoz s dnešním. Samozřejmě jsem děti první rok také doprovázela ke škole, ale jak všichni víme, děti se většinou tomu brání, aby se jim jiné děti nesmály.
Děti z naší rodiny se postupně vyměňovaly, takže po nějakých letech začali chodit do téže školy i naši první vnuci, dvojčata od dcery. Šikovní, sportovně založení kluci prošli naší školou velmi dobře, trochu problémů se vyskytlo v jejich chování, zvláště jeden byl jak z hadích ocásků. I tehdy jsem stála u okna na silnici a doprovázela jsem je pohledem. Pak dospěli do školního věku mladší vnuci, ti domácí. Ti oba byli výborní a z 1.stupně pak pokračovali na blízkém gymplu. Cestu do školy měli stejnou jako jejich děda, táta, teta a jejich bratranci.
A zítra si ponese své vysvědčení Emmička, doprovázena maminkou a skoro půlročním bráškou. Bylo by krásné vidět i malého, jak jde ránem do školy, bylo by krásné to ještě zažít, ale musíme být rozumní. A oba domácí vnuci mají známost, někdy i jejich děti budou třeba chodit cestou, kterou chodili jejich tátové do školy.
Přeji všem dětem, aby zítra byl jejich šťastný den, a také krásné zážitky prázdninových dnů.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %