Jaro nám pomalu dává sbohem a to je přesně ten čas, kdy se už těším na léto. Každé roční období má svou charakteristickou tvář. Něco, co člověku přináší potěšení, nebo naopak, nepříjemné pocity.

Zatímco jaro nám přináší, po šedivé a studené zimě, pestrobarevnou paletu probouzející se přírody a optimistický příslib nového života, léto přináší především teplo, příjemný čas dozrávání všeho možného, úspornější oblečení i případné putování příjemnou letní krajinou.

Když ženy na jaře sundávají zimní obutí i zimní šat, tak v  létě toho odkládají daleko víc. A to je pak na ně podstatně příjemnější pohled než na kabáty, upnuté až ke krku. Do skříní ukládají svetříky a kabátky a úsporně vyletněné vypadají najednou úplně jinak a hezky.

Ale protože nejsem pedofil, nemám na mysli jen ženy mladé a ty ještě mladší, ale i postarší pejskařky u nás na sídlišti, se kterými se denně potkávám a se kterými si občas mohu vyměnit důležité poznatky o počasí a o našich chlupatých kamarádech. S mladými se hovořit většinou nedá, protože mají v rukou chytré telefony a s důležitým výrazem ve tváři v nich cosi neustále hledají.

Každým rokem se těším na léto, na teplo, vlastně už od zimy, kdy zachumlaný do teplé bundy si představuji teplé slunce a příjemné procházky s pejskem nasládlou vůni léta.

Požehnaný buď ten čas léta,

zas k slunci vzlétnout jako pták,

rozletět se do širého světa

a křídly bít zas do oblak.