Imperativ
Foto: Pixabay

Imperativ, tedy rozkazovací způsob, je gramatická kategorie, jejímž prostřednictvím se vyjadřuje příkaz, požadavek, přání, prosba nebo zákaz.

Tento, sám o sobě neutrální a nevinný, výdobytek lidského myšlení nás však dokáže občas pěkně potrápit. Například při studiu cizích jazyků. Nebo dostáváme-li nevyžádané, ač dobře míněné rady.

Filozofie a sociologie znají pojmy morální imperativ a kategorický imperativ, tedy jakýsi mravní princip v nás.

Imperativy se přímo hemží dětství. Děti musí poslouchat příkazy, zákazy a rady rodičů. Samozřejmě vždy dobře míněné. („Jiříčku, neškrtej ty sirčičky!“) My jsme jako děti říkali: „Rady a porady – Hybernská šest“. Babička říkávala „Vlez nám na záda“, „Dej nám svátek“.

Imperativ je běžnou součástí naší komunikace. Nikdo se nad ním nejspíš nezamýšlí – dokud ho ovšem někdo nějakým dobře mířeným imperativkem nenaštve.

Vyskytuje se ve všech oblastech života: Vraž do toho čtyři vejce…, ukončete výstup a nástup…, přidej…, nechoď tam, dej to sem, mějte se hezky… Důležitý je například v případech varování.

Mnohdy záleží na intonaci, s jakou je imperativ vysloven. Například něžně zvoucí „Tak už pojď…“ oproti netrpělivému „Tak už pojď!“. Nebo třeba: „Polib mě“ oproti „Polib mně …“; nebo „Dej mi pusu“ oproti „Dej mi pokoj“.

Necítím se oprávněna lidem radit – zejména ne v otázkách, jak mají žít. Myslím, že to ví každý sám nejlépe. Proto nemám ráda texty, v nichž jsem spolu s ostatními vyzývána, co mám dělat (cvičte, udělejte si chvilku pro sebe, usmívejte se, vydejte se do přírody, najděte si přátele, koníčka…). A proto také nereaguji na články tohoto typu uveřejněné na webu včetně tohoto portálu. Návody na život, zejména v našem věku. Uvědomuji si, že mnohým to nevadí, někteří takové rady dokonce vítají. Tak mi promiňte, že já ne.

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
12 komentářů
Věra Ježková
Článek je o imperativu a nevyžádaných radách, nikoli o větách zvolacích. Proto se jmenuje Imperativ, a ne Vykřičník.
Marie Magdalena Klosová
Znaménko vykřičník nemusí jen rozkazovat a všechny ty nepříjemnosti. Může vyjádřit zvolání, a to různého charakteru. Jaká krása! Jak jí to sluší! To měl zřejmě na mysli pan Dvořák. To ale není imperativ. mm
Věra Ježková
Děkuji vám za další komentáře. Pro pana Dvořáka: POMOC! Není imperativ, ale podstatné jméno. Imperativ je POMOZ. A vyjadřuje příkaz, požadavek, přání, prosbu.
Soňa Prachfeldová
Naštěstí my už snad nemusíme rozkazy plnit, sám člověk občas řekne něco důrazněji, ale vše se dá změkčit a imperativ převést do měkčího obalu. Viz někdy neposlušné děti.
Irena Mertová
Hezký článek, já se snažím imperativům vyhýbat. Naposledy jsem jej použila, když jsem zařvala na vnučku, která si vylezla v ponožkách na klouzavý okraj vany a dřepěla tam (v hlavě se mi mihlo, co se stane, když spadne dopředu a co, když dozadu)- a sjela hned, jak mne slyšela, není na to ode mne zvyklá. :-)
Věra Ježková
Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení.
Jitka Hašková
Souhlasím s tebou, také nemám imperativy ráda, zvláště ve formě nevyžádaných rad. I si třeba články s těmito radami přečtu, ale neberu je za své.
Zuzana Pivcová
Imperativy ráda nemám. Zvláště ve psané podobě, kde mi hodně vadí vykřičník. Hned ve mně vyvolá představu kategorického pokynu či nařízení, především proti mé vůli. Oproti tomu tečka mě celkem uklidňuje. Díky, Věrko, budu o tom ještě přemýšlet.
Zdenka Soukupová
Věrko, moc hezky napsané. Přesto si jeden vykřičník neodpustím: žijte podle svého! :-)
Jana Kollinová
Věro, díky za článek. Možná jsem jedna z mála, která zde na imperativ budou reagovat kladně. Již při přečtení názvu se mi vybavila hláška našeho profesora češtiny. Když chtěl dát ještě šanci zoufalému studentovi, tak prohlásil: "Dávám vám čtyřku s vykřičníkem a měl byste mi políbit násadku pera. Zítra ve dvě hodiny Vás čekám na opravu." Před jeho kabinetem obvykle postávalo několik "čekatelů." Profesor byl velice přísný a myslím, že během studia jsme se ve frontě na lepší známku vystřídali všichni. Šanci dával i jedničkářům, kterým se nezadařilo a hrozila jim dvojka na vysvědčení. Ještě doplním, že náš profesor opravdu používal pero a kalamář.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše